Polocké knížectví
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Polocké knížectví (bělorusky По́лацкае кня́ства, rusky По́лоцкое кня́жество), bylo východoslovanské knížectví v povodí Západní Dviny, Bereziny a Němenu. Bylo prvním významným státním útvarem na území dnešního Běloruska (a částečně dnešního Lotyšska) a kolébkou běloruské státnosti. Hlavním městem byl Polock, jež je v pramenech (Nestorově letopise, či též Pověsti dávných let) poprvé zmiňován roku 860. Podléhalo mu ještě patnáct dalších měst, mezi nimi Vitebsk, Minsk, Orša, Zaslav, Borisov, Braslav, Lukoml či Lahojsk. Na východě hraničilo s krivičským knížectvím, na jihu s turovským knížectvím, které vzniklo na území Dregovičů.[1]
Obsah tohoto článku možná porušuje autorská práva.
Stručná fakta
Polocké knížectví Полацкае княства
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Státní útvar | |||||||
Kyjevská Rus Kyjevská Rus (1001–1021) Řád mečových bratří Řád mečových bratří (1227–1240) Litevské velkoknížectví (1252–1290) Livonský řád Livonský řád (1290–1307) Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví (1307–1504) Ruské velkoknížectví Ruské velkoknížectví (1432–1435) | |||||||
Vznik |
987 – vznik | ||||||
Zánik |
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Zavřít