Valašsko
národopisný a kulturní region na východě Moravy From Wikipedia, the free encyclopedia
Valašsko je tradiční etnografický region v nejvýchodnější části Moravy, u hranic se Slovenskem. Rozprostírá se v hornaté a lesnaté oblasti na povodí Dřevnice, Vláry a horní Bečvy, na území okresu Vsetín, značné části okresu Zlín a případně (v závislosti na vymezení) i přilehlých částech okresů Kroměříž, Nový Jičín a Frýdek-Místek. Východní částí se překrývá s CHKO Beskydy, ačkoliv samotné Moravskoslezské Beskydy tvoří spíše severní hranici Valašska a jádrem valašského území je Hostýnsko-vsetínská hornatina a severní část Vizovické vrchoviny. Území zahrnované do Valašska zaujímá plochu zhruba 2000 km² a přibližně 250 tisíc obyvatel (velmi záleží na míře začlenění Zlína).
| Valašsko | |
|---|---|
_-_Dřevěné_městečko_021.JPG) Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm | |
| Geografie | |
| Status | kulturní region |
| Souřadnice | 49°25′20″ s. š., 18°10′ v. d. |
| Nejvyšší bod | Radhošť (1129 m n. m.) |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 250 000 |
| Jazyk | valašský dialekt češtiny (východomoravská nářeční skupina) |
| Národnostní složení | Češi |
| Náboženství | římskokatolické, evangelické |
| Správa regionu | |
| Stát |  Česko |
| Nadřazený celek | Česko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jde o svébytný národopisný a kulturní region, sousedící na jihozápadě se Slováckem, na západě s Hanou a na severu s Lašskem. Na Slovensku na něj navazuje na jihovýchodě Pováží a na východě Kysuce. V Rožnově pod Radhoštěm se nachází skanzen Valašské muzeum v přírodě, v němž byly soustředěny předměty regionální valašské lidové kultury a řemesel, včetně zachovaných domů ze zdejších měst a vesnic. Nejlidnatějšími městy Valašska jsou Zlín (na okraji), Vsetín a Valašské Meziříčí, další důležitá střediska jsou Rožnov, Vizovice nebo Valašské Klobouky.
Pojmenování Valach je slovanskými jazyky přejaté slovo Walhs původně germánského původu, používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů, romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících národů. Téhož původu je zastaralý výraz „Vlach“ = Ital.
Název mohl mít více kořenů. V germánském označení pro Římany a později v německém prostředí označuje obyvatele mluvící románskými jazyky i prostě skupinu lidí mluvící nesrozumitelným jazykem i skupinu lidí, která se živí specifickou činností – pastevectvím a chovem ovcí. Pravděpodobně se jednalo o románskou jazykovou skupinu původem z oblasti dnešního Rumunska, která byla ve středověku slovanizována, ale zachovala si své zvyky a povolání pastýřů.
Byli takto pojmenováni i romanizovaní Romové, zejména ti, kteří několik století žili jako otroci na rumunském Valašsku a kteří si plně nebo částečně přivlastnili rumunský jazyk a kteří po osvobození v roce 1856 zemi opustili. Časté romské příjmení Oláh je maďarský ekvivalent slovanského Valach „Rumun“.
V českých zemích ve středověku a novověku, bylo slovo valach používáno, jako označení pro pastevce.[1][2]
Teorie o tzv. valašské kolonizaci
Vídeňský filolog Franz Miklosch došel v 70. letech 19. století k závěru, že některá slova v nářečích východní Moravy mají původ v rumunštině. Na základě tohoto svého zjištění vypracoval teorii o tzv. valašské kolonizaci.[1] Ta měla probíhat teprve od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny měly dle ní migrovat z oblasti dnešního jižního Rumunska (původní Valašsko) podél karpatského oblouku směrem na západ.
Na své migrační cestě měli Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých slov (bača, brynza, geleta, strunga, pajta, šafel, urda, kumhár, ogar apod.), která používají ve svém nářečí, ale zároveň si měly zachovat hodně ze své kultury (zejména folklór, hudbu a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chov ovcí.
Slabinou celé teorie bylo, že Miklosch jí založil na poměrně malém vzorku slov a většina badatelů přejímala teorii především pod vlivem jeho autority.[3] Poté co byl proveden D. Krandžalovem kritický rozbor slov z moravského Valašska, kterým byl přičítán rumunský původ, ukázalo se že z přibližně 1000 takovýchto slov, bylo pouze 24 rumunského původu, nebo zprostředkování. Ta byla navíc společná všem slovanským jazykům v Karpatech (slovenštině, polštině a ukrajinštině).[3] Naopak se ukázalo, že některá "valašská slova" nejsou rumunského, ale slovanského původů, a ze slovanských území byla přenášena do etnicky rumunských oblastí.[3]
V současnosti je proto tato teorie považována za překonanou. Slovo Valach bylo mnohem pravděpodobněji na obyvatele východní Moravy přeneseno jako obecné označení pastevců, horalů, nikoli jako označení etnické.[1]
Východ Moravy má oproti jiným jejím oblastem specifickou historii. Tradičně bylo toto neúrodné periferní území jen řídce osídleno. Ve 13. století došlo k osídlování dolin, tehdy se na kolonizaci podíleli především mnišské řády.[4]
Pojem Valašsko se vžil pozvolna a s časovým odstupem. K jeho rozšíření přispěla také třicetiletá válka a valašské povstání.[5] Již koncem roku 1620 se Valaši vzbouřili proti Habsburkům. Valašské povstání trvalo s přestávkami až do roku 1644, kdy bylo krvavě potlačeno, definitivně po bitvě u Vsetína. Ve Vsetíně bylo 15. února 1644 popraveno na 200 Valachů a další byli popraveni v Brně.[6] V souvislosti s událostmi té doby se více vžil pojem Valašsko. V terminologii vrchnosti slovo Valach znamenalo totéž co rebel či nespokojený živel.[zdroj?!]
Dne 6. října 1663 zahynulo dvě stě Valachů při obraně Hrozenkovského průsmyku proti mnohonásobné přesile osmanských Turků a jejich krymskotatarských spojenců, kteří následně vpadli na jižní Valašsko, zpustošili území až po Uherský Brod a odvlekli tisíce lidí do otroctví.[7]
Neklidným obdobím bylo i 18. století, kdy se lid bouřil proti náboženskému a sociálnímu útlaku. Na Valašsku přežívala tajně evangelická víra. Náboženský útlak částečně odstranil toleranční patent, který vydal císař Josef II. v roce 1781.
Koncem 19. století byla na území Valašska z různých směrů přivedena železnice, roku 1885 do Vsetína (1908 protažena do Velkých Karlovic), 1899 do Vizovic a na jihu roku 1888 Vlárská dráha přes Bylnici. Valašské Meziříčí se stalo významným železničním uzlem.
Vznikem Československa se snížila odlehlost a zaostalost Valašska, které se ocitlo uprostřed nového státu. Ve Zlíně, původně nevýznamném městečku na okraji valašského regionu, probíhal od 20. let stavební a průmyslový rozmach založený na prosperitě a velkorysých plánech firmy Baťa. Byly propojeny železniční tratě v severní a jižní části Valašska (trať Hranice – Púchov, trať Horní Lideč – Bylnice), což zlepšilo jeho dopravní dostupnost a obslužnost. Významným rozvojovým počinem bylo také založení zbrojovky ve Vsetíně roku 1937.
V době druhé světové války na Valašsku působili partyzáni. Němečtí nacisté tehdy vypálili několik osad a vyvraždili tamní obyvatele. Nejznámější z těchto osad jsou Prlov a Ploština.
Po válce proběhla další industrializace a valašská města získala výrazněji průmyslový a sídlištní charakter.
Mapování dějin Valašska a života jeho lidu se od roku 1925 věnuje Valašské muzeum v přírodě[8] v Rožnově pod Radhoštěm. Toto živé muzeum pořádá každý rok i mnoho nejrůznějších akcí inspirovaných folklorem,[9] lidovými zvyky[10] a tradičními řemesly. Současně organizuje výstavy[11] a tematické vzdělávací pořady.
Cíl propagovat Valašsko jako svébytný a atraktivní turistický region měl také roku 1997 recesisticko-komerční projekt „Valašské království“, jehož tváří byl populární herec a komik Bolek Polívka (rodák z Vizovic). V rámci tohoto projektu byly vedle pokusu o konkrétní geografické vymezení Valašska také navrženy valašský znak a vlajka.
Podrobnější informace naleznete v článku Valašské království.
.jpg)
Územní rozsah není možné vymezit jednoznačně, kromě (jiho)východní hranice, která je dána státní hranicí se Slovenskem. Navíc existují různá hlediska, podle nichž se region vymezuje – typ krajiny, bývalý způsob života, kroje, nářečí. Dříve hrálo hlavní roli hospodářství. Valašsko bylo tam, kde se provozovalo karpatské salašnictví. Později, kdy salašnictví upadalo, se region vymezoval podle kroje a nářečí. Dnes hraje hlavní roli identita obyvatel – Valašsko je tam, kde se lidé považují za Valachy.
Dále se Valašsko rozděluje na jádro regionu, okraj a přechodné oblasti. Za jádro je obvykle považováno Horní Vsacko, Vsetínsko, Rožnovsko a oblasti kolem Valašského Meziříčí na severu, Lukovsko na jihozápadě, Vizovsko a Valašské Klobouky na jihu. Na okraji leží např. Vizovice, Slavičín. Přechodné oblasti jsou: Podřevnicko (oblast kolem Zlína) – přechod mezi Slováckem, Hanou a Valašskem, avšak s převažujícím valašským vlivem, obvykle se řadí k Valašsku; dále Luhačovské Zálesí mezi Slováckem a Valašskem (bývá střídavě řazeno k oběma regionům), Hostýnské Záhoří na západě na hranicích s Hanou a severní úpatí Beskyd na pomezí Valašska a Lašska, resp. Kravařska.
Města
- Brumov-Bylnice
- Karolinka
- Rožnov pod Radhoštěm
- Slušovice
- Valašské Klobouky
- Valašské Meziříčí
- Vizovice
- Vsetín
- Zubří
Na pomezí Valašska a sousedních oblastí:
Řeky
Vodní plochy
Ve Valašsku se nacházelo k 1. březnu 2001 celkem 385 627 obyvatel. Z nich 88,83 % bylo národnosti české, 7,35 % národnosti moravské, 0,03 % národnosti slezské a 1,37 % národnosti slovenské a další. Na Valašsku byl v součtu občanů české a moravské národnosti, 96,18 %, podíl větší než součet občanů české a moravské národnosti v celé republice.[12]
Ženský
- rukávce (plátěná košilka se širokými rukávy)
- kordulka, frydka (soukenná vestička zdobená sametkou, knoflíčky, vyšíváním, ...)
- rubáč, sudnička, košulka (spodní plátěná košilka s ramínky)
- spodnica (spodní nařasená sukně)
- zadní sukně, kasanka, kasaňka, šorec (zástěra vázaná odzadu dopředu)
- fěrtoch (zástěra vázaná odpředu dozadu)
- jupka (kabátek nošený ve všední dny)
- kanafaska (nařasená sukně s lněnou osnovou a bavlněným útkem)
- čepec (pokrývka hlavy vdaných žen)
- kopyce, kopaca, kopýtka (pletené vlněné ponožky)
- vlňák
- vyvazovačka (bílý sváteční šátek)
- punčochy (bílé, sváteční)
- soukenný kabátek (kabátek nošený ve svátek)
- šátek
- obuv (krpce, soukenné papuče, vysoké černé šněrovací boty)
- kožuch, kožůšek, šuba, mentýk (kožich)
Úprava vlasů
Svobodné dívky nosily cop s pěšinkou uprostřed zapletený stužkou. Vdané ženy si dva copy omotaly kolem hlavy a nasadily na ně čepec.
Mužský
- košile, košula
- brunclek, vesta, frydka (soukenná vesta zdobená knoflíky a šňůrováním)
- gatě, kalhoty, nohavice
- kopyce, kopyca (bílé soukenné ponožky červeně lemované)
- župica (sváteční soukenný kabát sahající po kolena)
- halena, huňa (všední kabát ze sukna přírodní barvy)
- kožuch (kožich)
- kotula (spona na sepnutí výstřihu košile)
- obuv (krpce, soukenné papuče, vysoké šněrovací boty)
- opasek
Valašské nářečí je nářeční podskupina, která patří do východomoravské nářeční skupiny. Objevují se v něm některá specifická slova spojená se salašnictvím (např. ogar – chlapec, brynza – ovčí, solí konzervovaný sýr, košár – ohrada pro dobytek a specifické pojmy spojené se salašnictvím, např. pajta – otevřený přístřešek pro ukrytí stáda před letním deštěm, kumhár – závěs pro kotlík nad ohništěm v kolibě, geleta – nádoba pro nadojené mléko jednouchá, šafel – dřevěná nádoba pro vodu, větší a dvouuchá, urda – syrovátka, strunga – dřevěná ohrádka pro klidné dojení ovce atd.).
Hlavní znaky
- místo dvojhlásky -ou se zachovalo staročeské -ú (múka, lúka, nejsú)
- místo slabiky -šť slabika -šč (ščika, ščestí)
- u sloves rozkazovacího způsobu koncovka -aj místo -ej (dívaj sa, hledajte)
- vztažné zájmeno sa
- ve 3. pádě rodu mužského čísla množného koncovka -om (chlapom, lesom)
- v 6. pádě rodu mužského čísla množného koncovka -och (chlapoch, lesoch)
Slovní zásoba
- ogar, ogara, synek, syneček – syn, chlapec
- cérka, cérča, cérečka, cereňa, děvča, děvčica, cérčisko – dcera, dívka
- roba – žena, manželka
- drúbja, děcko – dítě
- hafery – borůvky
- včil – teď
- zlavec – polštář
- hen – tam
- štús – hráň dřeva
- podarebně – zbytečně
- tož – tak, takže
- na potvoru – naschvál
- zemňák, zemák – brambora
- lecico, bársco – cokoliv
- lecigdo, bársgdo – kdokoliv
- stříň – svrchní vrstva zmrzlého sněhu
- cap – kozel
- jahňa – jehně
- krkoš, krkoška – větev
- šrubky – šrouby
Přísloví
- Aj to najmenší kuřácko má drápky k sobě.
- Baranovi nemajú být rohy těžké.
- Co máš zesť dnes, zes zutra, co máš udělať zutra, udělaj dnes.
- Gdo si zmýšlá v jídle, roků sa nedožije.
- Každý oře jak može a vláčí jak stačí.
- Do nabitej flinty nefúkaj!
V abecedním pořadí:
- Antonín Bajaja, spisovatel
- Ladislav Baletka, historik
- Eliška Balzerová, herečka
- Lojza Baránek, malíř
- Milan Baroš, fotbalista
- Mojmír Bártek, hudebník a kapelník
- Tomáš Baťa, podnikatel
- Tomáš Berdych, tenista
- Jan Bezděk, zpěvák
- Radoslav Brzobohatý, herec
- Rudolf Danajovič, choreograf
- Arnošt Dadák, podnikatel
- Jiří Demel, vlastivědec
- Eduard Domluvil, kněz a spisovatel
- Robin Ferro, herec
- Alois Hába, skladatel
- Karel Hofman, malíř
- Markéta Irglová, hudebnice
- Metoděj Jahn, spisovatel
- Bohumír Jaroněk, výtvarník
- Vojtěch Jasný, režisér
- Záviš Kalandra, historik a novinář
- Jan Karafiát, kněz a spisovatel
- Čeněk Kramoliš, spisovatel
- Milan Kremel, jezdec motokrosu
- Jaroslav Křička, hudebník
- Jiří Křižan, spisovatel a scenárista
- Jiří Křenek, spisovatel
- Jiří Křenek, portáš
- Arnošt Kubeša, etnograf
- Amálie Kutinová, spisovatelka
- Cyril Mach, pedagog a odbojář
- Jiří Meitner, výtvarník
- František Palacký, historik a národní buditel
- Albín Polášek, sochař
- Jan Nepomuk Polášek, skladatel
- Bolek Polívka, herec
- Jiří Raška, lyžař
- Jan Rokyta, herec a hudebník
- Jan Rous, kronikář
- František Segrado, zpěvák
- Augustin Skýpala, básník
- Josef Sousedík, konstruktér
- Jaroslav Štika, etnograf
- Jarmila Šuláková, lidová zpěvačka
- Mirek Topolánek, politik
- Mojmír Trávníček, spisovatel
- Štěpán Trochta, kardinál
- Jan Ullrich, jazykovědec
- Josef Váňa, žokej
- Ludvík Vaculík, spisovatel a publicista
- Josef Valčík, odbojář
- Bartoš Vlček, básník a překladatel
- Vilma Volková, spisovatelka
- Emil Zátopek, atlet
Související informace naleznete také v článku Zlín#Osobnosti.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
