Těžní věž,[1][2]těžební věž nebo těžná stolice je nadzemní součást hlubinného dolu, sloužící k vytahování a spouštění dopravních nádob zavěšených na lanech s těženou horninou, nerostem, materiálem nebo horníky z povrchu do dolu a opačným směrem. Nepřehlédnutelná část hlubinných dolů se tak stala jedním ze symbolů hornictví a na řadě míst v ČR i ve světě je chráněna jako technická památka, i když těžba už byla zastavena.
Jde o ocelovou příhradovou nebo vzácněji zděnou či železobetonovoukonstrukci postavenou nad osou těžní jámy a strojovnu s těžním strojem, který pohání těžní lano. Pokud je strojovna umístěna mimo těžní věž v jiné budově (tzv. externí strojovna), slouží věž pro vedení ocelových těžních lan přes lanovnice, velká kola, umístěná na vrcholu věže. V tomto případě musí být ocelová konstrukce věže zesílena protilehlými, šikmými nosníky a zabetonovanými opěrami, které zachycují boční složku tahu lan. Strojovna může být umístěna přímo nad těžní jámou v železobetonové věži.[3]
Walsum
Ocelová věž bez šikmých vzpěr. Stále stojící věž dolu Barbora byla jedinou věží tohoto typu v ČR. Získala památkovou ochranu.[4] Jméno získal tento typ konstrukce po dole Walsum vDuisburgu.
Těžní věž dolu Barbora
Těžní věže dolu v Duisburgu-Walsemu
Těžní věž dolu Barbora
Kladivové věže
Název získal tento typ věže díky svému tvaru.
Těžní věž dolu Jeremenko
Těžní věž dolu Měděnec
Těžní věže dolu ČSA zleva: betonová se skipem, kladivová, ocelová vzpěradlová
Malakov (Malakoff)
Název vznikl podle obranné věže na kopci Malachov (Malakov) v Sevastopolu
Těžní věž dolu princ Hardenberg v Dortmundu (Německo)
Těžní věž dolu Sarteau ve Fresnes-sur-Escaut (Francie)
Těžní věž dolu Hottinguer v Épinacu (Francie)
Dne 21. března 1871 se propadla těžní věž do kráteru, který vznikl propadem horniny do jámového tubusu dolu Michal. Profil tubusu byl rozšiřován ode dna směrem kohlubni. Hornina kolem vrchní části tubusu byla zvodnělá a po odstranění původní vyzdívky se sesula do jámy spolu s těžní věží a strojovnou.[5]
Dne 13. dubna 1924 ve 14:10 hodin vyrazil sloup ohně a kouře ze vtažné jámy Gabriela č. 2 (49.832172493, 18.494981602).[6] Došlo k výbuchu uhelného prachu, který byl vyvolán výbuchem z předcházejícího dne (12. dubna 1924) při němž zemřelo 15 horníků. Síla výbuchu rozmetala těžní věž. Věž byla obnovena v původním vzhledu.[7]
Dne 24. května 1961 v 15:28 hodin došlo při nepovoleném svařování ke vznícení směsi mazacího tuku a uhelného prachu v narážecím prostoru vtažné jámy dolu Petr Cingr. Oheň se rozšířil na těžní budovu a těžní věž. Exhalace vzniklé hořením byly nasávány do dolu a ohrožovaly životy horníků.[8] Rychlou změnou směru větru (jáma se stala výdušnou) bylo zabráněno tragédii, ale vznikly hmotné škody. Byla poškozena konstrukce těžní věže včetně lanovnic a lan.
Dne 20. srpna 1979 se propadlo ústí těžní jámy č. 2 dolu Hedvika (49.82568157, 18.366596601) včetně jámové budovy a těžní věže do hlubin vzniklého kráteru.[9] Příčinou byla riziková těžba zbytkových uhelných zásob v ochranném pilíři jámy, která byla prováděna ze sousedního dolu Pokrok. Při havárii nebyl nikdo zraněn.
Dne 28. července 1998 ve 4:08 hodin došlo k havárii na jámě Do-IV (49°51'43.39",18.461410046) dolu Doubrava. [10] Došlo k prolomení jámového ostění v hloubce cca 86–90 m pod ohlubní. Okolí jámového stvolu bylo poškozeno dlouhodobým mechanickým vyplavováním jemných horninových frakcí (sufózí).[11] Destrukce jámové výztuže se šířila a sesouvající horniny vytvořily na povrchu za výrazného hluku kráter.[12] Hornina propadala jámou na dno do hloubky 1 176 metrů. Tím vznikla tlaková vlna, která se šířila do překopů a chodeb. Vzhledem k tomu, že jáma Do IV byla větérka, tedy jáma určená primárně k větrání, byli v dosahu tlakové vlny jen dva horníci. Ti byli sražení, ale naštěstí vyvázli jen s lehkými zraněními. Po dvou hodinách se začala naklánět těžní věž, až se úplně položila.[13] Srozšiřujícím se kráterem se těžní věž opět napřímila a zajela pod zem. Těžní věž se zastavila v hloubce cca 80 metrů a vytvořila špunt, který dočasně zastavil další sesuv. Kráter byl zasypán cca 60 000 m³ hlušiny, ale pomalé sedání dále pokračovalo.
Dne 9. září 2005 byla odpálena nálož na těžní věži F 1 na dole František v Horní Suché se záměrem skácet věž v rámci demolice povrchových objektů. Věž se otřásla, ale zůstala stát. Druhý den byl v 16:00 hodin proveden druhý, tentokrát úspěšný odstřel.[14]
PŘIBYL, Martin. Vzpomínky na hornictví: Hornické památky a historická důlní díla v ČR - vymezení problematiky - těžní věže. ROZPRAVY NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA: Z dějin hornictví 42. Praha: Národní technické muzeum, 2016, čís. 226, s. 28. Dostupné online [cit. 2023-11-19]. ISSN0139-793.
PŘIBYL, Martin. Z dějin hornictví 42: Vzpomínky na hornictví
Hornické památky, historická důlní díla, zpřístupňování důlních děl pro veřejnost, hornické muzejnictví. Praha: Národní technické muzeum 157s. ISBN978-80-7037-268-5. S.42-46.
ADMIN. Těžní věž v plamenech – oheň v jámové budově Dolu Petr Cingr 24. května 1961 | Zdař Bůh.cz [online]. 2023-10-23 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online.
REDAKCE. Velká trhlina ve svahu v doubravském lese ohrožuje silnici i vodárnu. Karvinský a havířovský deník. 2017-03-24. Dostupné online [cit. 2023-11-11].
.JPG)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
