kočkovitá šelma From Wikipedia, the free encyclopedia
Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), též známý jako tygr sibiřský, amurský, altajský, korejský, mandžuský nebo severočínský je (spolu s tygrem indickým) největší a nejmohutnější známou kočkovitou šelmou a po ledním medvědovi a medvědovi hnědém třetí největší suchozemskou šelmou vůbec. Poddruh tygr ussurijský popsal v roce 1844 Coenraad Jacob Temminck.[2] V roce 2015 byla zpochybněna platnost většiny poddruhů tygra a tygr ussurijský byl označen za regionální formu tygra indického.[3] Následné analýzy celého genomu tygra ale silně podpořily jedinečnost a platnost poddruhu tygr ussurijský.[4][5] Vzhledem těmto výsledkům je taxonomie tygra znovu přezkoumávána komisí IUCN.[6] Nejpoužívanější český název ussurijský není v ostatních jazycích tak častý. Pochází od názvu řeky Ussuri v ruském Přímořském kraji, která protéká oblastí, v níž se tygr ussurijský dnes převážně vyskytuje. Počet jedinců žijících ve volné přírodě činil v roce 2015 zhruba 590 kusů a v posledních několika desetiletích vzrůstá.
 Tygr ussurijský | |
|---|---|
 Samec tygra ussurijského | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | kočkovití (Felidae) |
| Podčeleď | velké kočky (Pantherinae) |
| Rod | Panthera |
| Druh | tygr (Panthera tigris) |
| Trinomické jméno | |
| Panthera tigris altaica Temminck, 1844 | |
 rozšíření tygra ussurijského (červeně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Samci jsou výrazně větší než samice: hmotnost těla u samic kolísá mezi 100 až 167 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje až 306 kg.[2] Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,32 m a vážil 423 kg.[7] Průměrná historická hmotnost divoce žijících samců získaná porovnáním dostupných dat do roku 1970 je 215 kg, samic 137 kg. V letech 1970 až 2004 měli jedinci v divoce žijící populaci menší hmotnost (176 kg, 118 kg).[8] Mezi nejtěžší ussurijské tygry rádiově označené po roce 2005 patří samci Profesor, Banzai, Luke a Wandašan č.1 s hmotností 204, 207,[9] 212[10] a 225 kg.[11] Dle těchto údajů v současnosti není tygr ussurijský větší poddruh než tygr indický. Příčina tohoto úbytku na váze může být zapříčiněna několika důvody, například poklesem genetické diverzity v důsledku kriticky nízkého počtu jedinců v populaci v polovině 20. století, nebo negativní selekcí (největší, nejvíce argresivní a sebevědomí jedinci jsou vyřazeni z populace v důsledku střetů s člověkem). Vědci nicméně připouštějí, že s růstem velikosti populace se opět může zvýšit procento jedinců dorůstajících velkých velikostí.[12]
Celková délka lebek samců sibiřských tygrů se pohybuje většinou od 341 do 383 mm. Lebka samic je výrazně menší, 280 – 318 mm, a není tak silně stavěná. Největší lebka sibiřského tygra měřila na délku 406 mm s zygomatickou šířkou 286 mm a výškou sagitálního hřebene 51 mm. V roce 1965 uhynul v pražské zoologické zahradě samec sibiřského tygra jménem Amur pověstný svou velikostí (délka těla v přímé linii 220 cm, výška v kohoutku 105 cm). Lebka tohoto samce měřila 371 mm s zygomatickou šířkou 261 mm.[2] V roce 1983 pak v zoologické zahradě v Praze uhynul ve věku 16 let samec sibiřského tygra Ulan, který měl lebku ještě větší (celková délka 393 mm a zygomatická šířka 278 mm).[13]
Lebky samců sibiřských tygrů se vyznačují svou robustností. Sagitální hřeben divokých tygrů ussurijských je vysoký a masivní. Je větší než u ostatních poddruhů či populací tygra a je také větší i než u tygrů ussurijských ze zajetí. Toto srovnání naznačuje, že odlišný tvar lebek divokých sibiřských tygrů je fenotypicky plastickou reakcí na rozdíly v jejich životním prostředí. Větší sagitální hřeben ukazuje na větší frekvenci a velikost sil působících na lebku při žvýkání. Větší rozvoj svaloviny čelistí u divokých tygrů ussurijských může mít různé příčiny, které vedou ke morfologickým změnám lebky, např. potřeba konzumovat zmrzlá mrtvá těla kořistí v zimě. Větší potravní nároky v kvůli zvýšeným energetickým požadavkům z důvodů termoregulace v zimě mohou vést k častějšímu používaní žvýkacích svalů. Vzhledem k tomu, že tygří mláďata začínají konzumovat maso ve věku kolem tří měsíců, mohou rozdíly v mechanických vlastnostech a množství zkonzumované potravy ovlivnit tygry během jejich vývoje a růstu.[14]
V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U.[15]
V oblasti, kde žije ussurijský tygr, může polovinu roku (listopad až duben) roku ležet sníh a teplota klesat až k −50 °C.[16] Tygr ussurijský je ale dobře přizpůsoben chladnému podnebí. Srst má dlouhou a hustou. Počet chlupů na 1 cm2 se pohybuje v zimní srsti od 3000 do 3200.[15] Velké tlapy mu slouží jako sněžnice při pohybu ve sněhu. Díky nim sibiřští tygři působí na sněhovou podložku výrazně menším zatížením než jeho kořist (zatížení u tygra je uváděno okolo 226 g/cm2, zatímco u divokého prasete 414 g/cm2).[16]
Stopy tygra jsou oválné či kulaté. Patrné jsou otisky čtyř prstů a patního polštářku. Přední a zadní tlapa mají velmi podobnou délku. Zadní tlapa je ale výrazně užší a oválnější než přední. Šířka otisku patního polštářku přední tlapy je poměrně spolehlivý ukazatel pohlaví (a věku) tygra. U plně dospělého samce je patní polštářek přední tlapy minimálně o 1 cm širší než u samice. Tento rozdíl je nejhuře postřehnutelný u mladých jedinců zhruba do věku 4 let. Problém je v tom, že mladí samci, ve věku kdy hledají své teritorium, mají rozměry tlap srovnatelné s dospělými tygřicemi (tj. šíře patního polštářku 9-10 cm). Současně je ale možné tygra s šíří patního polštářku větší než 10,5 cm s jistotou označit za dospělého samce. U naprosté většiny samců ussurijských tygrů se šíře patního polštářku pohybuje mezi 10,5 a 11,5 cm, vzácně až 13,5 cm. Délka kroku klidně kráčejícího tygra se pohybuje většinou od 55 do 80 cm. Při běhu se tygr pohybuje jakýmisi skoky, z nichž každý je dlouhý 2,5 až 5 m.[16][17]
Tygři ussurijští obývají zalesněnou krajinu. Typickým biotopem ussurijských tygrů jsou smíšené borovicové (Pinus koraiensis) a listnaté lesy.[18] K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny. Jedna samice potřebuje v průměru okolo 400 km2.[19] Své teritorium tygři pravidelně obcházejí, kontrolují a vymezují specifickými značkami. Používají především značky pachové a vizuální. Do první kategorie patří postřikování nápadných míst močí smíšenou s výměškem análních žláz, do druhé kategorie drásání kůry stromů drápy a zanechávání stop drápů v půdě. Obchůzka celého teritoria trvá i několik týdnů. Během obchůzky se zdrží vždy určitou dobu na místě, kde se podaří ulovit kořist.[15] I když ussurijští tygři pravidelně překonávají delší vzdálenosti během relativně krátké doby (až 20 km za 8 hodin), tak je pro ně charakteristický velmi ekonomický způsob pohybu (krátké období aktivity, maximálně 20 minut v řadě).[20] Rádi plavou a dokáží přeplavat i velmi široké řeky, jako je např. řeka Amur.[21]
Tygr ussurijský obýval původně celou oblast povodí řeky Amur, od jeho horního toku v Zabajkalí až po ústí do Ochotského moře, včetně povodí Ussuri, povodí Sungari, dále Velký a Malý Chingan a celou Koreu.[15] V současnosti žije hlavně na omezeném území východního Ruska v Přímořském kraji a na jihu Chabarovského kraje. Dále pak v menším počtu obývá také Židovskou autonomní oblast a Mandžusko.
Zatímco na jedné kořisti se může živit i více tygrů, samotný lov je individuální záležitostí. Tygr ussurijský se obvykle setkává s potenciální kořistí při obchůzkách svého domovského areálu a lovecké akce tedy bývají rozmístěny poměrně rovnoměrně po tygřím teritoriu.[16] Asi z 85 % se živí divokými prasaty a jelení zvěří (jelen sika, srnec a Wapiti),[22] loví také losy a goraly.[23] V případě nutnosti loví i menší savce, jako jsou jezevci, vydry, kuny[22] a nepohrdne ani rybami.[15]
V potravě tygrů ussurijských hrají významnou roli medvědi (více než 2 % veškeré kořisti). Publikovaná studie o vztazích mezi tygry a medvědy v přírodní rezervaci Sichote-Aliň uvádí, že v letech 1992–2013 byl mezi nalezenými tygry zabitými medvědy hnědými pouze jeden tří- až čtyřletý samec, zbytek byly samice a medvíďata. U medvědů ušatých, které ulovili tygři, zjevně na pohlaví a věku nezáleželo.[24]
Pro ussurijské tygry jsou běžné období 10 i více dnů bez jídla. Na druhou stranu, jsou dospělí tygři schopni sníst velké množství masa v krátkém čase. Yudakov uvádí případy, kdy samec tygra zkonzumoval celého srnce na jedno "posezení" a 3/4 jelena (více než 80 kg masa a kostí) za méně jak tři dny.[16] V průměru uloví tygr ussurijský jednu kořist týdně.[25] Kořist tygr zkonzumuje buď na místě, kde došlo k usmrcení, nebo ji odtáhne na nové místo. Někdy přetáhne kořist na nové místo i několikrát.[16] Kořist ale nikdy nezakrývá listím nebo sněhem.[17]
Tygr ussurijský je vrcholovým predátorem, kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Potravních konkurentů má ale několik, především to je vlk a levhart mandžuský. Vlky a levharty ve svém teritoriu pronásleduje a má-li příležitost, zabíjí je. Přestože dokumentovat konkurenční interakce mezi velkými masožravci je relativně obtížné, bylo v Rusku popsáno osm případů predace tygrů na vlcích,[26][27][28][21] tři na levhartech i jeden případ zabití rysa.[29] Mezi tygry a vlky existuje inverzní vztah.[26] Tento vztah je pravděpodobně alespoň částečně důsledkem již zmíněné přímé predace. Například mladá tygřice vypuštěná v roce 2014 do oblasti bez jiných tygrů, zabila několik vlků během prvního roku po vypuštění.[27] Na druhé straně, není jasné, zda tygři snižují také počty rysů a levhartů mandžuských.[29] Současný růst počtu tygrů a levhartů v národním parku „Země leoparda“, naopak naznačuje, že tomu tak není. Park „Země leoparda“ je domovem většiny divoké populace levharta mandžuského a také velké skupiny tygra ussurijského. V roce 2021 bylo v tomto národním parku zaznamenáno asi 100 levhartů a 31 tygrů. V tomto roce měl přitom národní park „Země leoparda“ nejvyšší hustotu tygrů mezi rezervacemi a národními parky Ruska.[30]
Doba rozmnožování není vázána na určité roční období. V přírodní rezervaci Sichote-Aliň dochází k hledání partnerů a k páření nejčastěji v březnu až květnu s odpovídajícím termínem porodů ke konci léta.[31] Samice se častokrát vydává sama na cesty a hledá partnera. Tygři se páří opakovaně a zůstávají po celou dobu říje pohromadě.[32] Tygřice je březí v průměru 104 až 106 dní. Gravidita ve většině případů netrvá méně než 96 dní a déle než 111 dní. Obvykle se narodí 2 nebo 3 mláďata. Výjimečně může být jen jedno mládě nebo ještě výjimečněji pět nebo dokonce i šest mláďat. V přírodě však nikdy tygřice neodchovají více než tři nebo maximálně čtyři mláďata.[15] Samice kojí mláďata 3 až 6 měsíců, menší kousky masité potravy přijímají od věku 2 měsíců. Skutečného lovu se začínají účastnit ve věku 5 až 6 měsíců.[33] Mladí tygři sibiřští se osamostatňují ve věku 17 až 20 měsíců.[31]
Přestože je tygr samotář a své teritorium před ostatními jedinci stejného pohlaví hájí, tak není nespolečenský. V roce 2014 byla porvé vyfotografována rodina tygrů amurských. Na sérii záběrů jsou zobrazeni samec, samice a tři mláďata jdoucí kolem fotopasti v národním parku Udegejská legenda.[34]
Tradiční forma studia ussurijských tygrů spoléhá na sledování stop ve sněhu. Tímto způsobem dokázali vědci jako Abramov, Yudakov, Nikolaev a další získat obrovské množství informací o ekologii tygrů, např. o socialní struktuře a loveckém chování.[16] První vědeckou studii tygra ussurijského provedl Lev Georgievich Kaplanov.[35] Kaplanov pracoval v letech 1936 až 1941 v rezervaci Sichote-Aliň. V roce 1942 byl jmenován ředitelem Lazovské přírodní rezervace. V následujícím roce byl Kaplanov zastřelen pytlákem.[36] Sčítání tygrů organizované Kaplanovem v zimě 1939-1940 ukázalo, že intenzivní lov zmenšil populaci tygrů v Přímořském kraji na jen asi 20-30 kusů a vedlo k zákazu lovu tygrů v roce 1947.[35] Přitom ještě kolem roku 1900 byli tygři běžní na celém území dnešního Přímořského kraje. Koncem 19. století se v Rusku stal komerční lov běžným a tygr byl oblíbeným cílem lovců. Po zákazu lovu počet tygrů v Přímořském kraji vystoupal na přibližně 120 kusů v roce 1970.[16]
Po rozpadu Sovětského svazu prošlo Rusko obrovskou sociální a ekonomickou transformací. Během těžkých 90. let přitáhla ochrana tygra ussurijského pozornost mezinárodních ekologických nadací. Wildlife Conservation Society (WCS) a World Wildlife Fund (WWF) poskytly podporu pro výzkum tygrů a monitorování velikosti tygří populace. WCS působí v Rusku od roku 1992, kdy byl zahájen projekt „Siberian Tiger“, což je nejdéle běžící projekt výzkumu a ochrany tygrů založený na radiotelemetrii na světě.[37] Tento projekt vede a výsledky zpracovává Dale Miquelle, vědec WCS působící ve městě Terney v přírodní rezervaci Sichote-Aliň, která byla na přelomu 20. a 21. století centrem výzkumu sibiřských tygrů. Sčítaní tygrů organizované WCS v letech 1996 a 2005 ukázaly, že populace tygrů v Rusku vzrostla na 415–476 a 428–502 kusů.[38] V roce 2015 sčítání tygrů organizovalo Ministerstvo přírodních zdrojů a životního prostředí Ruské federace a velikost populace se pohybovala okolo 560 jedinců.[39]
V Amurské a Židovské autonomní oblasti (a také v Číně) nastal kolaps tygří populace později, až v sedmdesátých letech dvacátého století. V roce 2013 zde začala úspěšná reintrodukce tygrů. Několik nalezených mláďat sibiřských tygrů bylo úspěšně vráceno do volné přírody.[21] Jako první to byla mladá samice, pojmenovaná Zoluška. Zoluška byla jako malé asi pětiměsíční osiřelé mládě zachráněna v Přímořském kraji v únoru 2012. V květnu 2013 byla Zoluška vypuštěna zpět do přírody v Židovské autonomní oblasti. V roce 2015 porodila v národním parku Bastak dvě mláďata. Zoluška se tak stala prvním rehabilitovaným sibiřským tygrem, který se úspěšně rozmnožil ve volné přírodě.[40][41] V roce 2021 zde byla v Amurské a Židovské autonomní oblasti stabilní skupina čítající více než 20 kusů.[21]
Na začátku 20. století se v Číně vyskytovalo asi 500 sibiřských tygrů. Přestože čínská vláda v 50. letech zakázala lov tygrů a v roce 1977 tento druh zařadila mezi chráněné druhy, zdejší populace tygrů se nadále zmenšovala. V roce 1976 zbývalo v Číně odhadem 151 jedinců a do roku 2000 zůstala pouze malá populace čítající 12–16 tygrů podél hranice s Ruskem. Vytvoření národní přírodní rezervace Hunchun Amur Tiger, zlepšené úsilí proti pytláctví a kompenzace za konflikty s tygry dále pomohly zmírnit tlak na tygry v severovýchodní Číně. V roce 2016 byl vytvořen u hranic s Ruskem Národní severovýchodní park tygra a leoparda o rozloze 14 600 km2, který zahrnuje také národní přírodní rezervaci Hunchun.[42] Populace tygra amurského v Číně se následně zvýšila z minimálně 26 v roce 2015[43] na více než 60 v roce 2022.[44]
K útokům tygra na člověka dochází vzácně. Konfliktní situaci navíc často vyvolá sám člověk. Ke konfliktům dochází nejčastěji v tajze během lovecké sezóny. Četnost útoků závisí na počtu ozbrojených lidí v lese, míře pytláctví a socioekonomických podmínkách místního obyvatelstva. V celém Přímořském kraji bylo od roku 1970 do roku 2010 zaznamenáno 58 případů útoků tygra na člověka, z nichž 41 lze považovat za vyprovokované lidmi. Útoky byly považovány za vyprovokované v případech střelby na tygra, pronásledování zraněného zvířete a také náhodného přiblížení se k tygrovi na velmi blízkou vzdálenost. Během těchto útoků zemřelo 16 lidí a jeden člověk následně podlehl zraněním v nemocnici.[45]
Během zimy 2022/2023 byl v porovnání s jinými lety výrazně vyšší počet konfliktních situací s ussurijskými tygry. Od 1. ledna do 24. března 2023 bylo v Chabarovském kraji zaregistrováno 200 konfliktních situací, přičemž za konfliktní situaci se považuje i napadení domácích a hospodářských zvířat nebo i pouhá přítomnost tygřích stop v obci. Pro srovnání, v roce 2021 bylo ve stejném období zaregistrováno 28 konfliktních situací. Nárůst konfliktů s tygry je způsoben poklesem četnosti přirozené tygří kořisti. Během epidemie afrického moru prasat klesla početnost divokých prasat o 80 %.[46]
Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.
V zajetí žije více tygrů než ve volné přírodě. V zoologických zahradách na celém světě je chováno přes 1000 tygrů, kteří se poměrně dobře množí. V evropských zoo sdružených do EAZA (v rámci Evropského záchovného programu) jich bylo v létě 2019 chováno přibližně 240.[47] Zatímco v přírodě se zpravidla dožívají maximálně 10 let, v lidské péči žijí výrazně déle – až 17 let.[48]
V Česku chovají tygry ussurijské nejen tradiční zoologické zahrady sdružené v UCSZOO, ale také menší zařízení:[49]
Chov tygra ussurijského v Zoo Praha započal již ve 40. letech 20. století.[52] Pravděpodobně prvním jedincem (není zcela zřejmé poddruhové určení) byl samec Franz. První jasně potvrzený tygr ussurijský byl ale až v roce 1954 (samice Máša, odchycena ve volné přírodě). Chovný pár Amur a Ťapka přišel v roce 1955 (také odchyceni ve volné přírodě).[53] První odchov se podařil v roce 1961.[54] Počátkem roku 1984 se v karanténě pražské zoo objevila dvě tygřata, sameček Chassai a samička Smoki. Obě se narodila v roce 1983 v Zooparku Moskva, jejich rodiče však pocházeli z volné přírody.[53] Na sklonku roku 1989 přišel do zoo ve věku půl roku samec Ligar, který uhynul v roce 2004.[48] Dlouholetým symbolem tygrů v Zoo Praha byl samec Priam, kterému se však říkalo Assuri, respektive po domácku Asík.[55] Narodil se 14. 7. 1987 chovnému páru Smoki a Chassai. Kvůli komplikacím v jeho odchovu musel jít na umělý odchov u chovatelky. Přes určité zdravotní problémy v dětství dospěl a stal se otcem několika mláďat. Krátkodobý pobyt v Olomouci mu po pokousání samicí přivodil kulhání, které nešlo operativně odstranit,[55] a tak jej všichni návštěvníci mohli bezpečně rozpoznat právě podle chůze. Asík uhynul v úctyhodném věku devatenácti let.[56] V roce 2016 pak uhynul samec Xeron, taktéž několikanásobný otec napříč evropskými zoo.[57]
V roce 2016 byly mj. chovány dvě samice. Od roku 2004 je to samice Marylei z Kanady. V říjnu 2016 byla ze Zoo Ostrava dovezena poslední tamní samice tygra ussurijského Mája.[58] Ke konci roku 2017 i 2018 byl chován samec a samice.[59][60] V květnu 2019 byla z německé Zoo Duisburg dovezena samice.[61] Jmenuje se Arila a do expozičního výběhu byla prvně vpuštěna na počátku srpna 2019. Doplnila tak pár k samci Rádžovi po úhynu staré samice.[47]
Tygry ussurijské je možné pozorovat v horní části zoo, v rámci expozičního celku Severský les; konkrétně v expozici z roku 1983,[62] která svou současnou podobu získala během rekonstrukce v letech 2004–2005. V expozici nechybí vodní kaskáda či jezírko.[52]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
