Tornádo
atmosférický jev / From Wikipedia, the free encyclopedia
Tornádo je prudce rotující sloupec vzduchu, vyskytující se pod spodní základnou konvekčních bouří, který je v kontaktu jak s povrchem Země, tak s oblakem cumulonimbus nebo ve vzácných případech se základnou oblaku cumulus a je dostatečně silný, aby mohl na povrchu Země způsobit škody. Tornáda mají mnoho tvarů a velikostí a často jsou viditelná v podobě kondenzačního trychtýře vycházejícího ze základny oblaku cumulonimbus, pod nímž se nachází oblak rotujících úlomků a prachu. Většina tornád má rychlost větru menší než 180 km/h, jejich průměr se pohybuje kolem 80 m a než se rozptýlí, urazí několik kilometrů. Nejextrémnější tornáda mohou dosahovat rychlosti větru více než 480 km/h, mít průměr více než 5 km a zůstávají na zemi po délce až 100 km.[1][2][3]
Kromě nejběžnějšího typu tornáda s jedním vírem je možno se setkat i s méně obvyklými typy: například tornádo s více víry či vodní smršť. Mezi tornádu podobné přírodní jevy patří např. rarášek (písečný vír) či ohnivý vír.
Nejvíce tornád se vyskytuje v Severní Americe, velmi častou oblastí výskytu je americký středozápad a jih, tzv. tornádová alej, respektive tornádový pás, která se rozkládá v povodí řeky Mississippi mezi Skalistými horami a Appalačským pohořím – státy Texas, Kansas, Oklahoma a Nebraska. Dalšími oblastmi výskytu jsou Evropa (především severozápadní), Bangladéš a východní Indie, jižní Afrika, západní a jihovýchodní Austrálie, Nový Zéland a jihovýchodní Jižní Amerika. Tornáda se občas vyskytují i v Česku.
K detekci tornád je používán především Dopplerův radar, v jehož datech dokáží meteorologové rozpoznat vzorce typické pro vznikající či aktivní tornádo (např. hákovité echo či přítomnost létajících trosek). Důležitý význam mají i hlášení lovců bouří.
Ke klasifikaci tornád jsou používány různé škály. Patrně nejznámější je Fujitova stupnice, založená na klasifikaci podle způsobených škod. Představena byla roku 1971, používána je od roku 1973. V USA a Kanadě byla počátkem 21. století nahrazena rozšířenou Fujitovou stupnicí, která má konkrétnější klasifikační kritéria a zpřesňuje vztahy mezi silou větrů v tornádu a škodami jimi způsobenými. Tato rozšířená stupnice se používá výhradně v zemích severní Ameriky. Tornádo stupně F5, respektive EF5, což jsou nejvyšší kategorie výše uvedených stupnic, dokáže vyrvat budovy ze základů a pobořit velké mrakodrapy. Další používanou škálou je TORRO stupnice, která klasifikuje tornáda na stupnici T0 (nejslabší) až T11 (nejsilnější).