belgický fotbalový brankář From Wikipedia, the free encyclopedia
Thibaut Nicolas Marc Courtois (* 11. května 1992, Bree, Belgie) je belgický fotbalový brankář a reprezentant[2] od roku 2018 působící ve španělském klubu Real Madrid. Během svého předchozího působení v londýnské Chelsea se etabloval mezi nejlepšími brankáři na světě.[3] Účastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, EURA 2016 ve Francii a také Mistrovství světa 2018 v Rusku, kde se stal nejlepším brankářem turnaje. Rovněž se účastnil odloženého EURA 2020.
| Thibaut Courtois | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg) Thibaut Courtois (2018) | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Celé jméno | Thibaut Nicolas Marc Courtois | ||||||
| Datum narození | 11. května 1992 (32 let) | ||||||
| Místo narození | Bree, Belgie | ||||||
| Výška | 200 cm | ||||||
| Hmotnost | 88 kg | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Současný klub |  Real Madrid | ||||||
| Číslo dresu | 1 | ||||||
| Pozice | brankář | ||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
| Úspěchy | |||||||
| Další informace | |||||||
| Příbuzní | Valérie Courtois[1] (sourozenec) | ||||||
| Web | thibautcourtois | ||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 9. 6. 2022 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 9. 6. 2022 | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Ve španělské Primeře División obdržel celkově třikrát ocenění pro nejlepšího brankáře soutěže – Zamorovu trofej. Naposledy tomu tak bylo po sezóně 2019/20, kdy mimo jiné vybojoval první mistrovský titul ve dresu Realu Madrid.[4] FIFA Courtoise zvolila nejlepším brankářem za rok 2018.[5]
Z belgického klubu Racing Genk jej v červnu 2011 vykoupil anglický tým Chelsea FC, který jej obratem poslal na hostování do španělského Atlética Madrid.[6] Zde dostal dres s číslem 13. V sezóně 2011/12 vyhrál s Atléticem Evropskou ligu a na začátku nové sezóny 2012/13 byl u triumfu v Superpoháru UEFA nad obhájcem titulu z Ligy mistrů Chelsea FC (Atlético zvítězilo 4:1).[7]
V prosinci 2012 skončil třetí v anketě Golden Boy pořádané italským deníkem Tuttosport pro nejlepší evropské fotbalisty do 21 let (zvítězil Isco).[8]
V základní skupině B Evropské ligy 2012/13 bylo Atlético přilosováno k týmům FC Viktoria Plzeň (Česko), Hapoel Tel Aviv (Izrael) a Académica de Coimbra (Portugalsko) a skončilo ve skupině s 12 body na druhém postupovém místě za 13-bodovou Plzní.[9] V šestnáctifinále se střetlo s ruským mužstvem FK Rubin Kazaň a po prohře 0:2 doma a výhře 1:0 v Rusku bylo vyřazeno. Courtois v základní skupině ani v šestnáctifinále nenastoupil, přednost dostal jeho konkurent v bráně Sergio Asenjo. Ve finále Copa del Rey 17. května 2013 přispěl k vítězství 2:1 nad Realem, vychytal nemálo šancí protihráčů. Atlético získalo svou desátou trofej v této soutěži.[10]
V sezoně 2013/14 bojovalo Atlético i díky jeho výborným výkonům o titul ve španělské lize. V Lize mistrů UEFA postoupilo do semifinále, kde se střetlo s Chelsea, Thibautovým mateřským klubem. Ve smlouvě o hostování měl klauzuli, že proti Chelsea ve vzájemných zápasech nenastoupí (pokud ano, Atlético by platilo vysokou pokutu). UEFA vydala vyhlášení, že klauzule je neplatná a Courtois může v semifinále hrát bez sankcí. Atlético ale nechtělo poškodit dobré vztahy s Chelsea, neboť chtělo brankáře na hostování i pro další sezóny.[11] Nakonec po dohodě v semifinále nastoupil a pomohl Chelsea vyřadit po výsledcích 0:0 v Madridu a 3:1 v Londýně.[12] Ve finále proti Realu Madrid inkasoval čtyři góly a Atlético prohrálo 1:4. Vyrovnávající branku na 1:1 přitom dostal až ve třetí minutě nastavení (hlavička Sergia Ramose). Stal se však vítězem Primera División 2013/14.[13][14]
V létě 2014 se vrátil z dlouhého hostování do Chelsea, kde v přípravě bojoval o post brankářské jedničky s Petrem Čechem. Před prvním duelem sezóny v Premier League rozhodl trenér José Mourinho, že začne jako jednička, čímž ukončil dlouhé debaty o tom, kdo se do brány Chelsea postaví. 18. srpna 2014 tak při své premiéře v soutěžním utkání proti Burnley FC vychytal výhru 3:1.[15] První čisté konto v nejvyšší anglické lize si připsal následující kolo proti Leicesteru City, které domácí mužstvo zvládlo výsledkem 2:0.[16]
Dne 11. září 2014 podepsal novou pětiletou smlouvu s Chelsea, která si ho zavázala až do roku 2019. Po podepsání smlouvy pak Courtois řekl: „Jsem spokojený. Je příjemné vědět, že tu budu minimálně dalších pět let.“[17] 3. května 2015 tři kola před koncem sezóny 2014/15 získal s Chelsea ligový titul, v téže sezóně vyhrál i Football League Cup.[18]
Po sezóně 2017/18 se opět naskytla otázka, zdali neodejde do Realu Madrid, aby žil blíže svým dvěma dětem žijícím v Madridu od doby jeho hostování v Atlétiku.[19][20] Po povedeném světovém mistrovství v Rusku, odkud si přivezl bronzovou medaili a Zlatou rukavici, se rozhodl vynutit si přestup nedostavením se na trénink.[21] Real Madrid ohlásil Courtoisův přestup 8. srpna, Chelsea jeho odchod 9. srpna.[22][23] V Madridu podepsal šestiletou smlouvu a za jeho služby byla londýnskému klubu vyplacena částka necelých 39 milionů eur (35 milionů liber, 45 milionů dolarů). Konkurencí na postu jedničky mu měl být Keylor Navas.[24]
V sezóně 2019/20 vybojoval s Realem mistrovský titul. Při venkovní výhře 2:1 na hřišti Athleticu Bilbao 5. července 2020 vychytal 17. čisté konto v sezóně v lize. Brankáři Realu Madrid se to naposledy podařilo v sezóně 1994/95, tehdy branku hájil Francisco Buyo.[25] Během 34 ligových utkání inkasoval 20 gólů a získal tak svoji třetí Zamorovu trofej pro nejlepšího brankáře španělské ligy s průměrem 0,59 gólů na jedno utkání.[4] Po boku Karima Benzemy a Sergia Ramose patřil mezi opory mistrovského mužstva.[26][27] Mimo toho se stal prvním hráčem od roku 1954 po Josém Luisi Pérezu-Payáovi, který se stal mistrem ve dresu městských madridských rivalů Realu a Atlétika.[28]
V pořadí 150. soutěžní zápas ve dresu Real Madrid odehrál 4. listopadu 2021 v lize proti Realu Sociedad při výhře 2:0.[29] I díky čistému kontu Belgičana si Real Madrid po rozehraném 16. kole utvořil osmibodový náskok na čele ligové tabulky.[30] Při domácí ligové remíze 19. prosince 2021 s Cádizem 0:0 odehrál svůj 600. zápas v profesionální kariéře, jemu a jeho spoluhráčům však v tabulce předposlední soupeř utnul sérii 10 vyhraných zápasů po sobě.[31][32] Při venkovní ligové výhře 2:1 nad Athleticem Bilbao 22. prosince obdržel gól po 538 minutách a vylepšil tak svůj osobní rekord.[33]
V saúdskoarabském Rijádu se na stadionu krále Fahda konalo dne 16. ledna 2022 finále o španělskou Supercopu. Courtois ji pomohl vyhrát 2:0 mimo jiné tím, že v 87. minutě vychytal penaltu.[34] Při domácí ligové výhře 1:0 s Granadou 6. února 2022 zaznamenal 100. výhru za klub a povedlo se mu to v jeho 161. zápase.[35]
Po triumfu v La Lize si Courtois připsal start ve finále Ligy mistrů, v němž 28. května 2022 na Stade de France nastoupil proti Liverpoolu. Právě jeho výkon byl jedním z rozhodujících faktorů, který přispěl k zisku rekordní 14. trofeje španělského klubu v této soutěži. V součtu devíti zákroky zabránil skórovat soupeřovým hvězdám – kromě jiného Salahovi nebo Manému – a stal se nejlepším hráčem zápasu.[36]
Thibaut Courtois působil v belgické fotbalové reprezentaci do 18 let, odchytal 4 utkání (první 16. září 2009 s Lucemburskem - nastoupil na jeden poločas).[37]
Od roku 2011 je členem A-mužstva Belgie, jeho konkurenti na brankářském postu byli Simon Mignolet a Jean-François Gillet. 7. října byl nominován ke kvalifikačnímu zápasu na Euro 2012 proti Kazachstánu (výhra Belgie 4:1), nicméně do hry nezasáhl. Mezi tyče se poprvé postavil 15. listopadu 2011 v přátelském utkání proti Francii (remíza 0:0).[38][37] Devatenáctiletý Courtois se stal nejmladším brankářem v dějinách belgické reprezentace.[39]
22. března 2013 nastoupil v kvalifikačním zápase ve Skopje proti domácí Makedonii, který skončil vítězstvím Belgie 2:0.[40] Čisté konto udržel i v domácím utkání 26. března proti stejnému soupeři, Belgie zvítězila 1:0.[41]
Trenér Marc Wilmots jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kam Belgie suverénně postoupila z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A.[42] Na turnaji byl jedničkou v bráně, jeho náhradníky byli Simon Mignolet a Sammy Bossut. V prvním utkání Belgie v základní skupině H proti Alžírsku inkasoval jeden gól, jeho spoluhráči ale dokonali obrat v utkání na konečných 2:1.[43] V dalších zápasech proti Rusku a Jižní Koreji udržel čistá konta, Belgie je vyhrála shodným výsledkem 1:0, získala poprvé na MS v základní skupině plný počet bodů a kvalifikovala se do osmifinále.[44] Se šampionátem se rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[45]
Marc Wilmots jej nominoval i na EURO 2016 ve Francii[46], kde byli Belgičané vyřazeni ve čtvrtfinále Walesem po porážce 1:3.[47] Courtois byl brankářskou jedničkou, nastoupil ve všech pěti zápasech svého mužstva na šampionátu.
Courtois byl nominován i na Mistrovství světa 2018, které se konalo v Rusku.[48] Byl gólmanem číslo jedna v průběhu celého turnaje, byl jedním z nejdůležitějších hráčů týmu a dovedl jej až do semifinále turnaje, kam se Belgie dostala poprvé od roku 1986.[49][50] Udržel dvě čistá konta v základní skupině (proti Anglii a Panamě), inkasoval pouze jednou v semifinále proti Francii a udržel čistý štít v zápase o třetí místo (opět proti Anglii). Courtois předvedl 27 zákroků na finálovém turnaji, což je více, než jakýkoliv jiný gólman.[51] Získal ocenění Zlatá rukavice pro nejlepšího brankáře turnaje.[52]
Evropské mistrovství se kvůli pandemii covidu-19 odehrálo s ročním zpožděním. Courtois v nominaci trenéra Martíneze ohlášené 17. května 2021 nechyběl, neboť si nadále držel pozici jedničky.[53] Belgie byla vyřazena ve čtvrtfinále pozdějším vítězem v podobě Itálie.
Copa del Rey
Zdroj:[56]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
