Skotský klášter ve Vídni

Skotský klášter ve Vídni (přesněji: Benediktinské opatství Milostivé Panny Marie u Skotů, německy Benediktinerabtei Unserer Lieben Frau zu den Schotten, krátce též Schottenstift, či Schottenkloster) je benediktinský klášter v prvním vídeňském okrese Vnitřní město, v ulici Freyung 6. Klášter založil roku 1155 vévoda Jindřich II. Babenberský, když povolal irské benediktiny do Vídně. Řeholníci však nepřišli přímo z Irska, nýbrž z skotského kláštera svatého Jakuba v Řezně.

Skotský klášter (Benediktinské opatství Milostivé Panny Marie u Skotů) ve Vídni Schottenstift (Benediktinerabtei Unserer Lieben Frau zu den Schotten)
Skotský klášter ve Vídni
Lokalita
Stát	Rakousko Rakousko
Kraj	Hlavní město Vídeň
Místo	Vnitřní Město
Souřadnice	48°12′43,63″ s. š., 16°21′52,56″ v. d.
Základní informace
Řád	Irští benediktini
Založení	1155
Mateřský klášter	skotský kláštera svatého Jakuba v Řezně
Znak
Odkazy
Kód památky	120228
Web	www.schotten.wien
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Související informace naleznete také v článku Skotské kláštery.

Podoba Skotského kláštera v roce 1672. Mědiryt z roku 1672 od Georga Matthäa Vischera (1628–1696)

Mariánská bazilika skotského kláštera s náměstím Freyung, pohled od jihu

Irové již v raném středověku začali s čilou misijní činností na evropské pevnině, tzv. iroskotská misie. Irsko se tehdy latinsky nazývalo Scotia Maior podle kmene Skotů, a proto se irští mniši nazývali „skotskými“ nebo „iroskotskými“ a jejich kláštery „skotské“.

Založení kláštera

Pomník Jindřicha II. (Jasomirgotta), zakladatele vídeňského kláštera, u jižní zdi kostela. Socha z roku 1893 je dílem sochaře Josefa Breitnera (1864-1930).

V roce 1156 se markrabě Jindřich II. Jasomirgott stal vévodou. Své dosavadní sídlo v Klosterneuburgu přestěhoval do Vídně a tam potřeboval mít klášter. Ve středověku kláštery nesloužily jen jako místa pro modlitby, ale byly především nositeli vzdělanosti. Založení kláštera přineslo vladaři i schopné úředníky (například škola vychovávala písaře). V klášteře byla knihovna, nemocnice, a kromě řemeslníků, se zde vzdělávali duchovní pro bohoslužby v novém sídle. (Mniši, resp. jejich odchovanci, byli později také rektory, děkany a profesory na Vídeňské univerzitě, založené v roce 1365.)

Vévoda novému klášteru udělil rozsáhlá privilegia. V zakládací listině výslovně ujistil, že bude povolávat pouze Skoty, „Solos elegimus Scottos“. V roce 1160 byla zahájena stavba první klášterní budovy a roku 1200 byl klášter vysvěcen. Byl postaven v románském slohu. Mniši klášter postavili před městskými hradbami tehdejší Vídně. Zřídili také útočiště pro poutníky a křižáky, kteří na cestě do Jeruzaléma často přes Vídeň procházeli. Jindřich Jasomirgott zemřel v roce 1177 a byl tu pochován. Požár roku 1276 zničil klášter a mnoho dalších budov ve městě.

Benediktini

Na základě reforem z Melku vévoda Albrecht V. Habsburský (1397–1439) odebral klášter iroskotským mnichům a usídlil zde benediktiny. Označení „skotský“ však zůstalo.

Po zásahu blesku v roce 1638 se zřítila kostelní věž, což byl důvod k přestavbě kostela. Tu projektovali a provedli Andrea Allio starší († po 1652), jeho příbuzný Andrea Allio mladší a Silvestro Carlone. Kamenické práce provedl sochař císařské komory a dvorní kameník Peter Concorz (1605–1658), sochař povolaný z bavorského Freyungu. Opat Michael II. Schnabel koupil kámen na výrobu kříže z císařského kamenolomu. V roce 1651 dvorní kamenický mistr Bartolomäus Khöll zhotovil hlavní portál průčelí věže. Do výklenku sochař Adam Tobias Kracker z Vídně umístil sochu Panny Marie s děťátkem. Oltářní obrazy dodali malíři Joachim von Sandrart a Tobias Pock.

Zároveň se redukovala délka kostela, takže věž není dnes spojena s kostelní lodí. Také nový obraz nad hlavním oltářem vznikl v barokní době a dnes je umístěn v  sále prelatury. Po druhém tureckém obléhání Vídně musel být kostel znovu restaurován. Protože západní barokní věž vyčnívala v  průčelí, plánovala se její úprava, ale k realizaci nedošlo.

Kolem roku 1700 byl klášterním varhaníkem velký barokní hudebník a skladatel Johann Joseph Fux (asi 1659/60–1741).

V letech 1773 a 1774 v areálu zrušeného hřbitova postavil Andreas Zach nový dům převora se školou. Protože stavba svým tvarem připomínala prádelník, brzy dostal přezdívku „Šuplíkový dům“. Hned vedle byl "Hotel římského císaře", kde Franz Schubert (1797–1828) poprvé přednesl svou píseň.^[zdroj?]

Skotské gymnázium

Podrobnější informace naleznete v článku Skotské gymnázium ve Vídni.

Skotské gymnázium při klášteře bylo založeno císařským dekretem v roce 1807 a v současné době jedno z mála humanitních gymnázií v Rakousku. Mezi absolventy školy patří tři laureáti Nobelovy ceny, mnoho významných politiků, umělců a vědců.^[1] V letech 1826 až 1832 vznikl kolem kláštera rozsáhlý komplex budov školy s mramorovou výzdobou.

V 80. letech 19. století byl kostel restaurován a částečně přestavěn. Novou nástropní malbu provedl Julius Schmid (1854–1935) a nový oltář navrhl rakouský architekt Heinrich von Ferstel (1828–1893) a mozaiku provedl Rakušan Michael Rieser (1828–1905).

Ve dvoře je umístěna socha Černé Matky Boží, kterou v roce 1825 navrhl rakouský architekt Peter von Nobile (1774–1854). Kašna se sochou Jindřicha Jasomirgotta, zakladatele kláštera, stojí na jiv prvním nádvoří a vytvořil ji Sebastian Wagner. Ve druhém nádvoří byla v roce 1874 postavena kašna s plastikami delfínů.

Muzeum a služby v klášteře

Výřez z obrazu Mistra skotského oltáře s názvem Svatá rodina na útěku do Egypta

Joachim von Sandrart: Gloria; oltářní obraz z kostela, 1671, vystaven v sále prelatury

Muzeum ve Skotském klášteře bylo instalováno v letech 1994–1996 a naposledy obnoveno v letech 2004–2005. Prezentuje rozmanité sbírky od chrámových precios a parament přes tapisérie až po obrazy a sochy. Mezi nejvzácnější patří oltářní retábl z doby kolem roku 1470, dílo takzvaného "Vídeňského skotského mistra", významné dílo pozdní rakouské gotiky podunajské školy, typické detailním zobrazením reálné krajiny kolem Vídně a Kremže je i důležitým historickým pramenem. Sandrartův obraz Gloria s Nanebevzetím Panny Marie a holdem všech svatých v čele s Janem Křtitelem pochází z hlavního oltáře kostela skotských benediktinů a je svými rozmněry (7x4 m) největším autorovým dílem.

Na muzeum navazuje provoz benediktinského obchodu a hotelu.

Opati kláštera

• 1. Sanctinus, 1155–1169
• …
• 44. Benedictus Chelidonius, 1518–1521, básník a humanista
• …
• 56. Johannes Schmitzberger, 1669–1683, světící biskup vídeňský a pasovský
• …
• 64. Othmar Helferstorfer, 1861–1880
• 65. Ernest Hauswirth, 1881–1901
• 66. Leopold Rost, 1901–1913
• 67. Amand Oppitz, 1913–1930
• 68. Hermann Peichl, 1930–1966
• 69. Bonifaz Sellinger, 1966–1988
• 70. Heinrich Ferenczy, 1988–2006^[2]
• 71. Johannes Jung, (2009-2020), 2006-2009 administrátor)
• 72. Nikolaus Poch, od 2021

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schottenstift na německé Wikipedii.

1. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-84836-682-4.
2. „Carinthian Benedictines Elect Abbot Dr. Heinrich Ferenczy OSB“, osb.org, September 2008

Literatura

• Heinrich Ferenczy (Text), Christoph Merth (Fotos): Das Schottenstift und seine Kunstwerke. Orac, Wien 1980, ISBN 3-85368-859-4.
• Helmuth Furch: Peter Concorz, Bildhauer auf der Freyung, In: Mitteilungen des Museums- und Kulturvereines Kaisersteinbruch. Nr. 26, Mai 1993, S. 7–22.
• Franz Goldhann (Hrsg.): Gülten-Buch des Schottenklosters in Wien v. J. 1314–1327. In: Quellen und Forschungen zur vaterländischen Geschichte, Literatur und Kunst. Braumüller, Wien 1849, S. 163–208 (Digitalisat als PDF^{[nedostupný zdroj]}).
• Ernest Hauswirth: Abriß einer Geschichte der Benedictiner-Abtei U. L. F. zu den Schotten. Wien 1858.
• Albert Hübl: Baugeschichte des Stiftes Schotten in Wien. In: Berichte und Mittheilungen des Alterthums-Vereines zu Wien. Bd. 46/47, 1914, S. 35–88.
• Albert Hübl: Geschichte des Unterrichtes im Stifte Schotten in Wien. Carl Fromme, Wien 1907.
• Robert Kramreiter: Die Schottengruft in Wien. Grabstätte Heinrich Jasomirgotts und des Grafen Rüdiger von Starhemberg. Wien 1962.
• Cölestin Roman Rapf: Das Schottenstift. (= Wiener Geschichtsbücher; Bd. 13). Zsolnay, Wien und Hamburg 1974, ISBN 3-552-02607-X.
• Cölestin Roman Rapf, Heinrich Ferenczy: Wien, Schotten. In: Ulrich Faust, Waltraud Krassnig (Bearb.): Germania Benedictina III/3: Die Benediktinischen Mönchs- und Nonnenklöster in Österreich und Südtirol. Eos, St. Ottilien 2002, ISBN 3-8306-7091-5, S. 779–817.
• Cornelia Reiter: Museum im Schottenstift. Kunstsammlungen der Benediktinerabtei zu den Schotten in Wien. Wien 1994, ISBN 3-85098-220-3.
• Ales Zelenka, Walter Sauer: Die Wappen der Wiener Schottenäbte. Wien 1971.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Skotský klášter ve Vídni na Wikimedia Commons
• (německy) Oficiální stránky
• Schottenabtei Wien – listiny kláštera (včetně zakládací) na stránkách Monasterium.net

Portály: Rakousko | Křesťanství | Architektura a stavebnictví