bývalá francouzská automobilka From Wikipedia, the free encyclopedia
SIMCA (Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile) byla automobilka založená ve Francii italskou společností FIAT v listopadu 1934. Zprvu licenčně vyráběla vozy Fiat pro francouzský trh, od roku 1945 i vlastní modely. V roce 1970 se stala dceřinou společností Chrysler Europe. Roku 1979 ji převzal Peugeot a od roku 1980 přestal značku používat.
| Simca | |
|---|---|
 Logo | |
 Simca 1000 | |
| Základní údaje | |
| Právní forma | anonymní společnost |
| Datum založení | 1934 |
| Datum zániku | 1980 |
| Zakladatel | Fiat |
| Adresa sídla | Nanterre, Francie |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl |
| Produkty | automobil |
| Mateřská společnost | Chrysler Europe |
| Majitel | Fiat |
| Dceřiná společnost | Simca do Brasil |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V některých zemích se vozy Simca prodávaly pod jinou značkou, ve Spojeném království například Simca 1307 jako Chrysler Alpine nebo Simca Horizon coby Chrysler Horizon.
Vůz nižší střední třídy Simca 1100 byl po nějaký čas nejprodávanější ve Francii. Vůz střední třídy Simca 1307 získal titul Evropské auto roku 1976, vůz nižší střední třídy Horizon Evropské auto roku 1979.
V roce 1926 vznikla SAFAF (Société Anonyme Française des Automobiles FIAT, Francouzská společnost s ručením omezeným Automobilky FIAT), pobočka zodpovědná za prodej vozů FIAT ve Francii. Nahradila malou pařížskou garáž, která byla výhradním francouzským zástupcem od roku 1907.
Velká hospodářská krize roku 1929 způsobila pokles světové průmyslové výroby následovaný protekcionismem všech států. Francouzské celní bariéry byly přespříliš silné – i vozy montované z dovážených dílů byly příliš nákladné. Ital Henri Théodore Pigozzi, který si při organizování francouzské sítě pofrancouzštil křestní jména, přesvědčil akcionáře FIAT k výrobě vozů přímo ve Francii.
Přeznačená SAFAF (Société Anonyme française pour la fabrication en France des Automobiles FIAT, Francouzská společnost s ručením omezeným na výrobu automobilů FIAT ve Francii) začala 10. dubna 1932 z dílů zhotovených sítí malých francouzských dodavatelů montovat vůz nižší střední třídy Fiat 508 označený SAFAF 6CV a nápisem „Fabriqué en France“ (vyrobeno ve Francii). V létě 1934 přidala vůz vyšší střední třídy 11CV, dvojníka Fiatu 518.
SAFAF 6CV se dobře prodával a vedl ke zřízení továrny vyrábějící velkosériově ve Francii vozy Fiat pro francouzský trh. 2. listopadu 1934 vznikla SIMCA (Société Industrielle de Mécanique et Carrosserie Automobile, Průmyslová společnost mechaniky a automobilových karoserií). Pigozzi ji vedl až do roku 1963.
První typy měly označení Simca-Fiat 6CV a Simca-Fiat 11CV. V roce 1936 na trh uvedený dvojník malého vozu Fiat Topolino už měl jednoduché označení Simca 5. Model Simca 8 uvedený v roce 1937 byl dvojník Fiatu 508C.
Moderní výrobní technologie, reklama a cenová dostupnost rychle udělaly ze Simky čtvrtého největšího výrobce vozů ve Francii. V polovině roku 1938 se ve znaku SIMCA objevil symbol vlaštovky stylizující nepřipoutání k italskému fašismu.
Během války byla SIMCA vnímána spíše jako italská společnost a na rozdíl od francouzských nebyla tolik omezována. Oproti továrnám Citroën, Peugeot, Renault nebo Ford nemusela do roku 1943 vyrábět vojenskou techniku pro německou armádu. A po přechodu Německa na totální válku sloužila k údržbě vojenských vozidel nebo výrobě nejrůznějších dílů, jako komponent Sd.Kfz. 2.
Malý strategický význam ochránil továrnu před bombardováním. Osvobození roku 1944 obnovilo výrobu předválečných typů Simca 5 a Simca 8. Díky vysokým prodejním číslům SIMCA postupně pohlcovala menší místní výrobce. Simca 6, zdokonalená Simca 5 uvedená v roce 1947, nemohla konkurovat malému vozu Renault 4 CV se čtyřmi skutečnými sedadly a čtyřmi dveřmi. Prodával se za nižší cenu stanovenou vládou, neboť Renault byl znárodněn začátkem roku 1945. SIMCA se proto zaměřila na větší vozy.
Francouzská ekonomika byla po válce v bídném stavu a vláda tlačila na maximalizaci exportu. Během roku 1947 SIMCA vyvezla 70 % výroby a zařadila se za Citroën (92 %), Renault (90 %), Peugeot (87 %) a Ford France (83 %), ačkoli nemohla konkurovat hlavnímu akcionáři FIAT na italském trhu.
S pomocí Marshallova plánu FIAT a SIMCA zkonstruovaly moderní vůz nižší střední třídy uvedený na trh na jaře 1950 jako Fiat 1400. A na jaře 1951 jako Simca 9 Aronde, která měla označení první "skutečná" Simca, protože dostala jiný motor i karoserii než Fiat 1400. Zaznamenala obrovský úspěch a vyráběla se až do roku 1964. Pro rozšíření výroby odkoupila SIMCA v červenci 1954 francouzskou pobočku Ford vyrábějící modely s hltavými motory V8, které byly nevhodné pro francouzský poválečný trh s vysoce zdaněnými velkoobjemovými jednotkami. Ford vyrovnáním získal 15% podíl společnosti.
.jpg)
SIMCA pokračovala s výrobou menšího, "evropštějšího" modelu vyšší střední třídy Ford Vedette s motorem V8, který byl původně chystaný pro americký poválečný trh. S upravenou karoserií jej nabízela s označením Simca Vedette. Zejména na nefrankofonních trzích byl ovšem nadále prodáván se známější značkou Ford. Srovnatelná konkurence vozů Peugeot 403, poté Peugeot 404, postavená na tradici bez neobvyklé oslnivosti ani vozů Citroën DS velmi technicky vyspělých s pohonem předních kol – mířících do budoucna než na prestiž, oslovovala velmi odlišné zákazníky a nebyla příliš silná. Zvláště když Francie bohatla a o konkurenění Renault Frégate neměli ti, co si vůz vyšší střední třídy mohli dovolit zájem kvůli rychlému znárodnění podniku hned po záhadné smrti Louise Renaulta v poválečné vazbě.
V USA prodávala SIMCA coby první francouzská značka vozy ve vlastních prodejnách. Přestože Simca Vedette odpovídala vkusu Američanů, s malým zastoupením a nedostatečným marketingem jich mnoho neprodala.
Nedostatek ropy způsobený suezskou krizí následovala ve Francii přirážka na středně objemová auta a konec významných prodejů Vedette. Simca Ariane jako náhrada převzala těžkou karoserii Vedette a sice temperamentní, ovšem příliš slabý motor Aronde. Vlivem nových daní přejal pozice Simky a Peugeotu Citroën DS. Měl také slabý motor, aerodynamický tvar však nebránil vyšší provozní rychlosti.
V roce 1958 byla pro zvýšení prodeje v USA zahájena spolupráce s Chryslerem. Odkoupil 15 % podíl společnosti od Fordu a 10 % od FIATu, SIMCA následně pro zvýšení výrobních kapacit Talbot. V roce 1959 postavila více aut než Peugeot anebo Citroën, stále ale daleko méně než Renault.
Pro nabídku nevhodných modelů nezískala SIMCA prodávaná na silném trhu USA síti Chrysler oblibu. Americké investice však od roku 1961 umožnily – v reakci na Suezskou krizi, výrobu malého čtyřdveřového vozu Simca 1000 velmi podobného Renaultu 8, ovšem vycházejícího z Fiatu 850. Měl velký úspěch a vyráběl se až do roku 1978.
Giorgetto Giugiaro vytvořil na jeho základě 2+2 místné kupé Simca 1000S/1200S Coupe, které po premiéře na autosalonu v Ženevě v březnu 1962 vyráběl Bertone, jeho tehdejší zaměstnavatel. Inspirovalo Škodu 110 R.
Výroba Vedette byla ukončena roku 1961.
V prosinci 1962 zvýšil Chrysler podíl v Simce na 63 % koupí dalších akcií od FIATu, který ve Francii vytvářel svou vlastní prodejní síť se vznikem společného trhu EHS. Připravoval ale s firmou Citroën ještě malý vůz, z něhož vznikl Oltcit, a nechtěl být obviňován ze snahy získat kontrolu nad francouzským autoprůmyslem.
V roce 1963 uvedení nástupci Aronde/Ariane, elegantní vozy střední třídy Simca 1300/1500 klasické koncepce nezaznamenaly na domácím trhu velký úspěch. Příliš nepomohl ani facelift Simca 1301/1501 v roce 1966, přesto se vyráběly do poloviny roku 1976, export tvořil cca 40 %.
Roku 1967 uvedená Simca 1100 s pohonem předních kol a pětidveřovou karoserií hatchback patřila do nižší střední třídy a zpětně se řadí mezi evropské kompaktní vozy. Zaznamenala další výrazný úspěch, v roce 1972 byla nejprodávanějším vozem ve Francii. V obrovských sériích se vyráběla až do roku 1981. Vycházela ze studie, na níž Autobianchi, dceřiná společnost FIAT, od roku 1964 vyráběla typ Primula.
SIMCA tak současně vyráběla vozy klasické koncepce, s motorem vzadu i předním pohonem.
V roce 1969 Chrysler uzavřel dohodu se skupinou Matra o společném vývoji sportovních vozů a jejich prodeji sítí Simca pod názvem Matra-Simca.
V červenci 1970 byla SIMCA přejmenována na Chrysler France po odkupu zbytku akcií od FIATu. Na stávajících modelech se značka zachovala až do roku 1980.
V říjnu 1970 se představily sedany vyšší střední třídy Chrysler 160, 160 GT a 180 klasické koncepce, kterými Chrysler spojil evropskou výrobu. Karoserii navrhlo Chrysler United Kingdom (dříve Roots) a motory SIMCA, která vozy také vyráběla. V únoru 1973 k nim přibyl Chrysler 2L. Ve státech původu se moc neprodávaly, Francouzům citlivým na národní symboly vadila změna značky, Britům maloobjemové motory vyhovující francouzskému zdanění. Většina se vyvezla, nejčastěji do méně náročných zemí.
V letech 1973–1980 SIMCA prodávala třímístné sportovní kupé Matra-Simca Bagheera s motorem napříč před zadní nápravou. Prostřední opěradlo se dalo sklopit a ze sedadla vytvořit okázalou loketní opěrku. Techniku poskytla Simca 1100 TI, plastová karoserie byla přilepena k ocelové konstrukci.
.jpg)
Vůz střední třídy Simca 1307/1308, který v roce 1975 nahradil řadu 1301/1501, byl posledním výrazným úspěchem značky. Moderní liftback s pohonem předních kol představoval jeden z prvních takových vozů střední třídy a byl zvolen "Evropským autem roku 1976". V některých zemích se prodával pod jinou značkou.
V březnu 1977 se představil typ Matra Simca Rancho. Inspiraci poskytl Range Rover. Snahou bylo vytvořit model, který by byl odolnější v terénu, ale pohodlný na běžný provoz. Zadní část vozu mohla posloužit na přespání. S příplatkovou třetí řadou sedadel zády ke směru jízdy se dá považovat za jedno z prvních MPV. Samonosná ocelová karoserie stála na podvozku Simca 1100, zvýšená zadní nástavba byla z vyztuženého polyesteru. Pohon vozu obstarával vpředu uložený čtyřválec Simca 1308. S prokázáním schopností poptávka stoupala, příbuzné vozy byly mnohem dražší.
Dopadem ropné krize 1973 a nevhodné marketingové strategie bojoval Chrysler v USA o přežití. V srpnu 1978 musel prodat všechny evropské dceřiné společnosti: Chrysler France, Chrysler United Kingdom a Chrysler España (dříve Barreiros). Pod tlakem a s pomocí francouzské vlády převzal Simku Peugeot. Poprvé v historii se stala 100% francouzskou.
V září 1978 uvedená Simca Horizon měla podvozkovou platformu Simca 1100. Vyvíjena byla coby celosvětový vůz koncernu Chrysler a stala se „Autem roku 1979“. V některých zemích se opět prodávala pod jinou značkou.
Peugeot Société Anonyme nahradil od července 1979 název SIMCA a označení Chrysler, které nesměl používat jedinou značkou Talbot – Francouzi i Briti ji měli považovat za vlastní.
Model Matra-Simca Rancho byl pojmenován Talbot-Matra Rancho a skončil roku 1984 bez nástupce. Projekt víceúčelového rodinného vozu byl prodán značce Renault, která jej přepracovala na MPV Espace. Nástupce Chryslerů 160, 180 a 2L, vůz vyšší střední třídy Talbot Tagora klasické koncepce, se vyráběl od poloviny roku 1980 do začátku roku 1983. Nástupce kupé Matra-Simca Bagheera, podobně uspořádaný vůz Matra Murena zkonstruovala sama Matra. Používal však motory Talbot Solara (přejmenovaná Simca 1307) nebo Talbot Tagora i řadu dalších součástek koncernu PSA.
Následkem ekonomické recese provázející další ropnou krizi nenaplnil Talbot očekávání a v roce 1986 skončil. Vůz nižší střední třídy Talbot Arizona, připravený nástupce Horizonu, se už představil jako Peugeot 309 v říjnu 1985. Karoserie Simca 1307 inspirovala Moskvič 2141.[1] V někdejších továrnách SIMCA se dnes vyrábí Peugeoty, Citroëny a luxusní sportovní vozy DS.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
