Scink šalomounský
plaz z čeledi scinkovitých / From Wikipedia, the free encyclopedia
Scink šalomounský (Corucia zebrata),[2] známý též jako scink šalamounský a scink stromový,[3] je ještěr z čeledi scinkovití (Scincidae) a monotypického rodu Corucia. Druh popsal John Edward Gray v roce 1855 a jsou známy celkem 2 poddruhy. Jedná se o endemit Šalomounových ostrovů. Vyskytuje se v tropických deštných lesích a jako jediný scink žije na stromech. Je to soumračný a noční tvor, ve dne odpočívá v dutinách stromů. Je největším scinkem, měří kolem 81 cm. Má chápavý ocas. Zbarvení druhu se liší mezi jednotlivými oblastmi.
Scink šalomounský | |
---|---|
Scink šalomounský | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
téměř ohrožený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Čeleď | scinkovití (Scincidae) |
Rod | scink (Corucia) |
Binomické jméno | |
Corucia zebrata Gray, 1855 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Scink šalomounský je teritoriální druh žijící v malých koloniích, někdy se může chovat agresivně. Vydrážděný jedinec zvedá tělo a vydává syčivé zvuky, v některých případech může narušitele i pokousat. Jedná se o býložravý druh, mezi nejoblíbenější potravu patří listy, ale konzumuje i jinou rostlinnou potravu, včetně toxické šplhavnice skvrnité (Epipremnum pinnatum). K udržování zdravé střevní flóry pojídá vlastní trus, tato vlastnost je typická především pro mláďata. Druh je monogamní, doba březosti činí 6 až 9 měsíců. Poté se samici narodí 1 až 2 mláďata, o která se pečlivě stará.
Nebezpečí pro tento druh představuje ničení přirozeného prostředí následkem těžby dřeva a rozrůstáním obyvatelstva, někde je loven pro jídlo. Je zapsán do přílohy II v rámci CITES, Mezinárodní svaz ochrany přírody druh považuje za téměř ohrožený.