český architekt From Wikipedia, the free encyclopedia
Rudolf Wels (28. dubna 1882 Osek u Rokycan – 8. března 1944 koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau)[1] byl český architekt židovského původu,[2] žák vídeňského architekta Friedricha Ohmanna a architekta Adolfa Loose. Tvořil v Karlových Varech, Sokolově a okolí a v Praze. Také byl návrhář skla Moser a působil i jako filmový architekt (např. film Hej rup!).
| Rudolf Wels | |
|---|---|
.jpg) Rudolf Wels | |
| Rodné jméno | Rudolf Wedeles |
| Narození | 28. dubna 1882 Rokycany nebo Osek |
| Úmrtí | 8. března 1944 (ve věku 61 let) nebo 6. září 1943 (ve věku 61 let) Koncentrační tábor Osvětim |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění Vídeň |
| Povolání | architekt |
| Rodiče | Šimon Wels |
| Manžel(ka) | Ida Krafftová (1918 - 1944) |
| Ovlivněný | Friedrich Ohmann, Adolf Loos |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se manželům Šimonovi (1853–1922) a Anežce Wedelesovým v Oseku u Rokycan. Matka zemřela v roce 1883 a v roce 1887 se otec oženil podruhé s Johannou Müllerovou z Kutné Hory. První dvě třídy obecné školy Rudolf vychodil v Oseku, do třetí třídy jej otec zapsal do Rokycan. V roce 1893 pokračoval ve studiu na premonstrátském gymnáziu v Plzni. Zde se mu nelíbilo a navíc byl často nemocný. Po čtyřech letech přestoupil do prvního ročníku stavební průmyslové školy. Po absolutoriu získal místo v Praze u stavitele Richtera. V Praze bydlil se svou sestrou Annou a bratrem Ottou. V roce 1901 absolvoval vojenskou službu. Dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1907 složil stavitelskou zkoušku a zapsal se ke studiu na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze. Záhy ale odešel na Akademii výtvarných umění do Vídně[3], kde studoval u Friedricha Ohmanna. Během studia obdržel Hansenovu a Schmidtovu cenu. Dále dostal v roce 1910 Římskou cenu (Romepreis) – stipendium ke studijní cestě do Říma. Potom navštívil i Anglii a Skotsko. V Londýně pracoval tři týdny v Kensingtonském muzeu. Z této cesty do Anglie napsal brožuru Zahradová města – The garden city motion.
V roce 1910 si změnil příjmení na Wels.[4]
Za studia se mimo jiné podílel na průzkumech, které byly shrnuty ve druhém dílu publikace Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern[5]
Po dokončení Akademie navštěvoval v letech 1912–1914 soukromé kurzy Adolfa Loose, jehož vliv byl pro jeho budoucí architektonickou tvorbu velmi značný. Wels je autorem perspektivy Loosova projektu obchodního domu v Alexandrii z roku 1910.[6]
Během první světové války sloužil v armádě v hodnosti hejtmana.
Na přelomu let 1920–1921 pobýval Rudolf Wels[7] v Karlových Varech v lázních. Když se v roce 1920 oženil, rozhodl se zde zůstat trvale. V letech 1921–1922 zde přestavěl a postavil nové objekty proslavené sklářské firmy Moser. Pro tuto firmu také navrhoval řadu nápojových souprav a váz s výtvarnými dekory. Ty pak byly velice úspěšné na Mezinárodní výstavě dekorativních a průmyslových umění, pořádané v roce 1925 v Paříži.
V roce 1923 vypracoval projekt pro Hornický dům v Sokolově, kde o rok později postavil i dvě školní budovy a další stavby. Z řady jeho karlovarských staveb patří mezi jeho nejzdařilejší práce budova nemocenské pojišťovny (dnes Poliklinika) na náměstí Milady Horákové, lázeňský dům Bellevue a také budova Lázní VI.
V roce 1933 se Rudolf Wels přestěhoval do Prahy, kde založil ateliér spolu s Ing. Quido Lagusem. Ten sídlil v pasáži Stýblo na Václavském náměstí 28. S Q. Lagusem také v roce 1934 působil jako filmový architekt celkem čtyř filmů a následně spolu navrhovali luxusní nájemné domy.[8] V jednom z nich, v Dobrovského ulici 15, pak Wels s rodinou žil až do roku 1939.[9]
V roce 1939 byl Rudolf Wels bez práce. Přepisoval a doplnil doslovem paměti svého otce Šimona Welse, později vydané pod názvem „U Bernátů“, věnoval se kreslení pražské architektury. Rodina se musela přestěhovat do Mánesovy ulice na Vinohradech.
Dne 24. března 1918 se v Chebu oženil s Idou Krafftovou (1894 Cheb–1944).[10][11]
Začátkem dvacátých let žili manželé Welsovi patrně v Chebu. Narodil se jim zde první syn Tomáš Albert (1920–1988). Druhý syn Martin (1925–1942) se narodil v Karlových Varech.[12]
Jak vyplývá z příloh v databázi obětí holocaustu, rodina se v roce 1939 pokusila o vystěhování z Protektorátu. Pasy manželky i syna Martina byly na konci března 1939 vyhotoveny (Rudolf Wels již pas měl), ale k jejich vyzvednutí již nedošlo.[12] Dne 30. ledna 1942 byl Rudolf Wels s manželkou Idou a synem Martinem transportován transportem V, do Terezína a 6. září následujícího roku odeslán transportem Dm do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, odkud se již nikdo z nich nevrátil; byli vyvražděni v rámci likvidace tzv. rodinného tábora v noci z 8 na 9. března 1944.
Jeho mladší nevlastní bratr Otto Wels (1895–1945) byl leteckým konstruktérem. V roce 1939 se mu podařilo uprchnout spolu s Rudolfovým synem Tomášem do Velké Británie.
_před_domem_v_Dobrovského_ulici_15,_Praha,_rodina_architekta_Welse.jpg)
Na připomínku osudu zavražděných členů rodiny Welsových byly v roce 2011 před dům v pražské Dobrovského ulici 375/15 (který Richard Wels navrhl a kde bydlel) umístěny tři Kameny zmizelých.[13]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Mezi nejznámější stavby Rudolfa Welse patří Hornický dům v Sokolově (na kterém byla 4. 9. 2006 odhalena pamětní deska Rudolfa Welse) a Lázně VI v Karlových Varech. Lázně VI byly zbořeny v březnu 2006 kvůli špatné statice.
V roce 1922 vytvořil pro firmu Moser návrhy váz z černého opálového skla s japonskými motivy (draci, volavky, jeřábi). V roce 1925 vytvořil nápojovou soupravu z broušeného a zlaceného čirého skla s názvem Paříž pro Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění v Paříži. Firma Moser zde za svou expozici obdržela zlatou medaili. V roce 1926 následovala série váz Animor ve stylu Art deco s motivy afrických zvířat. Welsovi je rovněž připisována série váz Masken z roku 1928 s karnevalovými motivy.
Pro producentskou firmu Meissner navrhli architekti Wels a Lagus stavby čtyř filmů:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
