Přírodní park Zlatý kopec
From Wikipedia, the free encyclopedia
Přírodní park Zlatý kopec je přírodní park podél státní hranice s Německem v severní části Karlovarského kraje v okrese Karlovy Vary. V přírodním parku se nenachází prakticky žádné osídlení, výjimkou je několik domů a rekreačních objektů v osadě Zlatý Kopec (německy Goldenhöhe), kde trvale žije jen několik obyvatel. Před druhou světovou válkou byl Zlatý Kopec součástí obce Ryžovna (Seifen) a žilo zde asi 350 obyvatel.
 Zlatý Kopec | |
|---|---|
 Pohled z Kaffenberské cesty přes údolí Zlatého potoka jižním směrem na Tetřeví horu | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1995[1] |
| Vyhlásil | Okresní úřad v Karlových Varech |
| Rozloha | 1700 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Karlovy Vary |
| Souřadnice | 50°26′16,8″ s. š., 12°50′38,76″ v. d. |
  Zlatý Kopec | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osada Zlatý Kopec vznikla u staré hornické cesty spojující Boží Dar a saský Rittersgrün.[2] Dnes je osada Zlatý Kopec místní části Božího Daru. Nejvyšší nadmořskou výškou v přírodním parku je vrchol Tetřeví hory (1005 metrů).
Geologie
Území se nachází v Klínovecké hornatině na holorovině Krušných hor. Podložím celého území přírodního parku jsou žuly krušnohorského plutonu. Příkrov žul v horských svazích nad levým břehem Zlatého potoka tvoří metamorfované horniny, převážně fylity. Výrazným krajinným prvkem jsou v této části izolované fylitové útvary Holubí skalky nad úzkým údolím Komářího potoka. Tento zajímavý geologický výchoz tvoří morfologicky nápadná, i přes 20 metrů vysoká skaliska. V nich se objevují proužky a čočky bílého křemene, které jsou často stejně jako celá hornina detailně zvrásněny. Současná podoba Holubích skalek vznikla důsledku čtvrtohorního zvětrávání, na němž se významně podílelo opakované působení mrazu.[3]
V křemenných žilách ve fylitech se vyskytovalo v menší míře stříbrné zrudnění, a v partiích žil s doznívající greisenizací pak výhradně cínová ruda kasiterit. Ta však na rozdíl od většiny cínowolframových ložisek v Krušných horách neobsahovala wolframovou rudu wolframit.[4] Na opačné straně nad pravým břehem Zlatého potoka pod vrchem Kaffenberg převládají amfibolity s čočkami zrudněných amfibolických skarnů.[5]
Hydrologie
V přírodním parku pramení Zlatý potok, který v hluboce zaříznutém údolí protéká celou oblastí od jihovýchodu k severozápadu a odvádí vody z holoroviny Krušných hor. Protéká Zlatým Kopcem a na českoněmecké hranici u zaniklého Českého mlýna opouští území parku i Českou republiku. Dalším vodním tokem v přírodním parku je Hrazený potok (levostranný přítok Zlatého potoka), na kterém se nacházejí jezírka s kamennými hrázemi neznámého stáří a vodní kaskády s malými vodopády.[6] Na hranici parku a zároveň podél státní hranice se Saskem teče Komáří potok.
Flóra a fauna
Téměř celé území přírodního parku pokrývají relativně nepoškozené smrkové lesy s fragmenty horských bučin. V jejich podrostu se nalézá typická vegetace krušnohorských smrčin – kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Na zachovalých horských loukách v okolí Zlatého Kopce roste prha arnika (Arnica montana), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), zvonečník černý (Phyteuma nigrum) a hruštička menší (Pyrola minor). Z nepůvodních zavlečených druhů rostou v okolí bývalého osídlení jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum) a jirnice modrá (Polemonium caeruleum).[1]
Na území parku žije jelen lesní (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scrofa), z ptáků zde hnízdí sluka lesní (Scolopax rusticola), datel černý (Dryocopus martius) a vzácná sova sýc rousný (Aegolius funereus). Ve starých opuštěných štolách zimuje netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a několik dalších druhů netopýrů. Na lokalitě dolů Gottlieb a Johannes se podařilo za pět let okroužkovat téměř 600 jedinců 7 druhů netopýrů. Na odvalech starých dolů žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Na loukách je k vidění řada druhů motýlů.[1]
.jpg)
Ložisko Zlatý Kopec je známé od nejstarších dob dolování v Čechách. Dolování bylo často zastaveno a znova obnoveno.[7] V širokém okolí Zlatého Kopce se nacházejí rudy cínu, železa, mědi, stříbra, zinku a uranu. Těžba cínových, železných, v menším rozsahu i měděných a stříbrných rud zde probíhala prokazatelně od 16. století, což dokladuje zápis v horním řádu krále Ferdinanda I. z roku 1548. Nelze ovšem vyloučit, že počátky rýžování cínové rudy kasiteritu (cínovce) jsou staršího data, ovšem bez historických dokladů. Nejvýznamnější byla v okolí Zlatého kopce těžba cínových rud. Těžilo se zde ve dvou typech ložisek cínu. V okolí Hrazeného potoka pod Komářím vrchem to bylo cínové zrudnění ve strmých křemenných žilách ve fylitech. Na protějších svazích nad údolím Zlatého potoka pod Kaffenbergem to bylo skarnové ložisko.[8]
Polymetalické skarnové ložisko Kaff bylo pravděpodobně objeveno těžaři ze saského Breitenbrunnu koncem 15. nebo počátkem 16. století. Výskyt magnetitu byl z tohoto prostoru popsán už v roce 1530. O magnetitu z Kaffu se zmiňují v roce 1562 i jáchymovský pastor Johannes Mathesius a v roce 1590 autor Míšeňské kroniky Petrus Albinus.[3]
Vzhledem k ložiskovým poměrům je možné, že v období těžby cínu v 16. století byla důlní díla na kótách Kaffenberg (924 m n. m.) a Hraniční vrch (936 m n. m.) vedena také pod nynější státní hranicí s Německem, protože i zrudnění překračuje současnou státní hranici. Později, zhruba od poloviny 19. století, se zde těžily i zinkové rudy, které byly dříve vyhazovány na odvaly,[2] protože znalost získávání zinku z těchto rud nebyla v době hlavní těžby cínu (16. století) v Evropě dosud známa. Proto při prohlídkách odvalů v polovině 19. století leželo na haldách dolů velké množství zinkové rudy sfaleritu.[9]
Krátce po druhé světové válce se v okolí Zlatého Kopce prováděl průzkum na uran a s nevalnými úspěchy se těžily uranové rudy.[2] Nový báňský průzkum se zaměřením na polymetalické rudy cínu, železa, mědi a zinku se zde prováděl ještě v 50. a 60. letech 20. století. Ve skarnové oblasti bylo rudní ložisko otevřeno na tzv. Předním Kaffu zejména štolou Johannes, na Zadním Kaffu štolami Kohlreuter, Segen Gottes, Dreikönig a Mathesius.
Do dnešní doby se dochovalo velké množství pozůstatků po dolování. Při začátku údolí se nachází mohutný odval dolu Hoffnung zu Gott, který byl v provozu ještě ve dvacátých a třicátých letech 20. století a byl znovu prozkoumán Jáchymovskými doly při prospekci na uran počátkem 50. let. Ve štole Johannes se zachovaly velkolepé poruby o délce 60 m, šířce 20 m a výšce až 10–12 m, v dole Kohlreuter se stejnojmennou štolou se zachovaly poruby dlouhé až 40 m a 25 m široké. Pod štolami Segen Gottes a Dreikönig jsou mohutné odvaly, na nichž je možné nalézt ukázky rudních minerálů.[6]
Hospodářské zázemí pro doly představovalo údolí Zlatého potoka, kde se ruda drtila a upravovala před jejím dalším hutním zpracováním. Poslední z těchto úpraven, stoupa dolu Kohlreuter, byla v provozu ještě kolem roku 1870.[3]
Zachovalé hornické památky ve skarnovém revíru Zlatý Kopec – Kaff a Montánní krajina Zlatý Kopec – Hrazený potok jsou spolu s dalšími hornickými památkami na české a německé straně Krušných hor zahrnuty do společné žádosti o zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO. Žádosti předcházela patnáctiletá příprava. Dne 20. ledna 2014 podepsali v Drážďanech bývalý český ministr kultury Jiří Balvín a saský ministr vnitra Markus Ulbig společnou dokumentaci k německo-české žádosti o zápis „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří“ na Seznam světového dědictví UNESCO. Dopisem z 28. února 2014 oficiálně potvrdilo Centrum světového dědictví v Paříži převzetí nominační dokumentace a její úplnost.[6]
O zapsání Hornické krajiny Erzgebirge/Krušnohoří na seznam světového dědictví UNESCO se mělo rozhodnout na 40. zasedání Výboru pro světové dědictví v červnu 2016 v tureckém Istanbulu.[10]
V září 2015 navštívili experti z mezinárodní organizace ICOMOS, poradního orgánu pro UNESCO, během jedenácti dní všech pětaosmdesát památkových lokalit, nominovaných na zápis. Setkali se se zástupci ministerstev, lidmi z oblasti památkové péče, starosty i členy hornických spolků. Z centrály UNESCO v Paříži dorazily otázky, a to jak na českou, tak německou stranu. Ty bylo třeba zodpovědět. Experti doporučili žádost doladit. Na základě jejich doporučení se rozhodli zástupci saského ministerstva vnitra a českého ministerstva kultury stáhnout žádost o zápis Hornické kulturní krajiny Krušnohoří. Rozhodnutí o zařazení hornických památek na seznam UNESCO tak v roce 2016 nepadlo.[11][12]
Zařazení krušnohorských hornických památek na seznam UNESCO se protáhlo do roku 2019 a předcházelo tomu odeslání přepracované žádost.[12]
Dne 6. července 2019 došlo k zapsání lokality jako součásti Hornické krajiny Abertamy – Horní Blatná – Boží Dar pod souhrnným názvem Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO.[13]
.JPG)
Oblast je dobře přístupná ze silnice mezi Božím Darem a Ryžovnou, kde u vodní nádrže Myslivny odbočuje na sever cyklostezka č. 2002, která se po asi 2,5 km napojí na cyklostezku č. 2008. Ta pokračuje přes osadu Zlatý Kopec až ke státní hranici u zaniklé osady Český Mlýn. Jihovýchodní částí přírodního parku prochází v délce asi 4,5 km naučná stezka Ježíškova cesta.
Kromě jiných historických objektů má veřejnost možnost navštívit vytěžené podzemní prostory, které byly v dávné minulosti otevřeny štolou Johannes. Ke slavnostnímu otevření prohlídkové štoly Johannes došlo v pátek 24. dubna 2015.[14]
Turisticky zajímavým cílem v Přírodním parku jsou skalní útvary Holubí skalky. Tyto skalky patří k nejzajímavějším geologickým výchozům celých Krušných hor. Pod skalisky probíhá podél česko-saské hranice a podél hraničního Komářího potoka tzv. Mílovská cesta. Ta spojuje zaniklou osadu Český mlýn s další zaniklou osadou Mílovem. Cesta byla upravena a rozšířena na počátku 20. století, o čemž svědčí i letopočet vyražený do skály v serpentině pod Holubími skalkami. Díky provedeným úpravám je využívána i cykloturisty. Úsek od Českého mlýna k Holubím skalkám je však dosti strmý a na úseku dlouhém přibližně 2,7 km činí převýšení přibližně 200 m.[15]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
