Průběžná integrace
From Wikipedia, the free encyclopedia
Průběžná integrace (angl. Continuous Integration) je souhrnem různých vývojářských nástrojů a metod k urychlení vývoje softwaru a spolupráce týmů. Jedná se o součást metodik extrémního programování. Slouží mimo jiné k urychlení nalezení nedostatků a chyb u softwarových projektů ve fázi vývoje. Pro spojení těchto metod a nástrojů se používají integrační servery. Pod slovem integrace je v tomto článku myšlena systémová integrace. Základem každého softwarového projektu je vydávání tzv buildů. Build je vykompilovaná verze vyvíjeného softwaru. Každý build musí mít svoji identifikaci ve formě verze.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/Broom_icon.svg/48px-Broom_icon.svg.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/90/Prubezna-integrace.png)
Oficiální definice průběžné integrace pochází od Martina Fowlera, který ji definuje jako metodu vývoje software, kde každý vývojář integruje svoji část práce průběžně (pravidelně) – nejlépe denně[1]. Každá integrace je ověřena automatickými testy k co nejrychlejšímu nalezení chyb (viz článek testování softwaru).