From Wikipedia, the free encyclopedia
Papežská akademie věd (latinsky Pontificia Academia Scientiarum; italsky Pontificia Accademia delle Scienze; zkratka PAS) je vědecká organizace, založená v roce 1936 papežem Piem XI. (1857–1939).
| Papežská akademie věd | |
|---|---|
 | |
| Pontificia Academia Scientiarum | |
.jpg) | |
| Letohrádek Pia IV. - sídlo akademie | |
| Založeno | 28. října 1936 |
| Adresa | Casina Pio IV 00120 Vatikán |
| Prezident | Joachim von Braun (od 2017) |
| Kancléř | Peter Turkson (od 2022) |
| https://www.pas.va/ | |
| Instituce spojené se Svatým Stolcem | |
Akademie sídlí ve Velké aule, přistavěné v roce 1936 k Letohrádku Pia IV. ve Vatikánských zahradách. Prostory sdílí společně s Papežskou akademií společenských věd a Papežskou akademií sv. Tomáše Akvinského.[1] Papežská akademie věd a Papežská akademie společenských věd mají i stejného kancléře.[2]
Patronát nad akademiky drží papež, přesto je výzkum prováděn bez omezení, nezávisle na státu. Probíhá zejména v oboru matematiky, fyziky a jiných přírodních věd a věnuje se studiu příslušných epistemologických problémů. Velmi důležitá je podpora mezioborové spolupráce a zdůrazňovány jsou rovněž etické a environmentální otázky.[3]
Členy akademie jsou nejuznávanější vědci 20. století z různých zemí světa, mnohdy držitelé Nobelovy ceny.[4]
Současná Papežská akademie věd navazuje na Accademia dei Lincei (Papežskou akademii rysů), založenou v Římě v roce 1603 papežem Klementem VIII. (1536–1605) a Fredericem Cesim (1585–1630).[5] Jedná se o druhou nejstarší vědeckou akademii na světě (po Academia Secretorum Naturae v Neapoli, která však byla nařčena z čarodějnictví a roku 1578 na příkaz papeže Pavla V. zrušena). Název akademie byl odvozen z latinského výrazu pro rysa, který má velmi dobrý zrak. Právě tak dobrou pozornost měli akademici věnovat výzkumu. Členem byl od roku 1610 i Galileo Galilei (1564–1642).[5]
Federico Cesi usiloval o uplatnění pozorování, experimentů a induktivní metody, akademie však svého zakladatele o mnoho nepřežila a zanikla v roce 1651.[6]
V roce 1847 papež Pius IX. (1792–1878) v návaznosti na původní organizaci založil Papežskou akademii nových rysů (Pontificia Accademia dei Nuovi Lincei),[5] která ovšem po zániku papežského státu roku 1870 zůstala mimo hradby Vatikánu a přešla do správy sjednocené Itálie.
Dne 28. října 1936 pak Pius XI. vědeckou akademii znovu obnovil pod názvem Papežská akademie věd.[7][8]
V roce 1996 papež Jan Pavel II. zvýšil počet akademiků ze 70 na 80.[9]
Akademie vznikla z iniciativy papeže, její sídlo se nachází v uzavřeném prostoru Vatikánu a většinu výdajů financuje Svatý stolec, přesto podle stanov mají vědecké aktivity probíhat nezávisle na státu, politice a náboženství.[7][9]
Hlavním zájmem akademiků je objektivní vědecké poznání, přístupné nejen pro Vatikán, ale také pro širokou odbornou veřejnost. Mezi studované obory patří fyzika, astronomie, chemie, vědy o Zemi a přírodním prostředí, biologie, matematika, aplikované vědy, filosofie a dějiny vědy.
Výzkum v současnosti zahrnuje šest hlavních oblastí:
Akademie pořádá konference a pracovní setkání na různá témata,[10] podporuje vědecké výzkumy i vzdělávání veřejnosti, mezinárodní spolupráci a interdisciplinární přístup. Cílem je využití vědy k obecnému lidskému rozvoji, k podpoře spravedlnosti, solidarity a k řešení konfliktů, včetně podpory dialogu mezi vědou a duchovními, kulturními, filozofickými a náboženskými hodnotami.[3]
Akademie je členem Mezinárodní vědecké rady (ICSU; International Council of Science).[7][11]
Každé dva roky uděluje akademie mladým vědcům do 45 let medaili Pia XI.[12]
Výsledky výzkumu jsou zveřejňovány v několika publikačních řadách:[13]
K již nevydávaným publikačním řadám patří Documenta a Commentarii, ukončené v roce 1996.[14][15]
Kromě tištěných sborníků jsou vydávány i elektronické verze, které jsou bezplatně přístupné veřejnosti.[13] Hlavním komunikačním a publikačním jazykem je angličtina.
Akademie má osmdesát stálých, doživotně jmenovaných členů.[5] Noví členové jsou vybíráni sborem stávajících akademiků na základě vědeckého významu jejich výzkumů a s přihlédnutím k jejich morálním postojům, ale bez ohledu na rasu či náboženské vyznání.[9] Vybrané kandidáty poté oficiálně jmenuje papež.[9] Zcela výjimečně mohou být jmenováni i čestní členové akademie.[9][16]
Kromě řadových akademiků jsou dočasnými členy papežské akademie z titulu svého úřadu i kancléř akademie, ředitel Vatikánské observatoře, ředitel astrofyzikální laboratoře Vatikánské observatoře, prefekt Vatikánské knihovny a prefekt Vatikánského apoštolského archivu.[9]
V čele Papežské akademie věd stojí prezident, kterého z řad akademiků jmenuje na čtyřleté funkční období papež po doporučení sedmičlenné akademické rady a kancléře. Jmenován může být i opakovaně.[9] Prezidentovi v řízení akademie asistuje právě kancléř a členové akademické rady, kteří jsou rovněž pověřeni papežem na čtyři roky s možností opakovaného jmenování.[5][9]
Mezi bývalé akademiky českého původu patří chemik Karel František Wiesner[17] a agronomka Johanna Döbereiner.[18] České kořeny měl též chorvatský chemik Leopold Ružička.[19]
Jean-Michel Maldamé
Guy Joseph Consolmagno (ředitel Vatikánské observatoře)
Sergio B. Pagano (prefekt Vatikánského apoštolského archivu) Mauro Mantovani (ředitel Vatikánské knihovny)
Peter Turkson (kancléř Papežské akademie věd)
|
|
|
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
