Otec vlasti (lat. Pater patriae) byl ve starověku titul římských císařů. Vůbec poprvé ho obdržel senátor Marcus Tullius Cicero, po něm pak Gaius Julius Caesar.
Později tak byli v souladu s tradicí titulováni středověcí panovníci. U českých panovníků je to poprvé doloženo v případě knížete Soběslava I. Současná česká historiografie tento titul obvykle spojuje s císařem Karlem IV., čímž oceňuje přínos jeho osobnosti pro český stát. Poprvé toto označení použil v pohřební řeči jeho přítel Vojtěch Raňkův z Ježova, profesor na pařížské Sorboně.
Stejně tak se někdy toto označení používá pro Františka Palackého, obvyklejší však je otec národa.[1]
I jiné země mají své „Otce vlasti“:
| Jméno | Země | Zásluhy | Působení / vláda | Život |
|---|---|---|---|---|
| Muhammad Záhir Šáh | Afghánistán | Poslední král Afghánistánu vládnoucí po čtyřicet let.[2] | 1933–1973 | |
| Aung San | Barma | Revolucionář a zakladatel novodobého Myanmaru (dříve Barmy). Byl zavražděn šest měsíců před vyhlášení nezávislosti Barmy na Velké Británii. Jeho dcera Aun Schan Su Ťij získala v roce 1991 Nobelovu cenu míru. | ||
| Sunjatsen | Čína | Prezident Číny a až do své smrti hlavní představitel Kuomintangu. Je uznáván jako otec národa jak v Číně, tak na Tchaj-wanu.[3] | ||
| Ante Starčević | Chorvatsko | Nacionalistický chorvatský politik a spisovatel 19. století.[4] | ||
| Mahátma Gándhí | Indie | Politický a duchovní vůdce Indie a indického hnutí za nezávislost. Indickou vládou mu byl udělen oficiální titul otec národa.[5] | ||
| Michael Collins | Irsko | Politik, zakladatel irské republikánské armády a velitel během irské války za nezávislost.[6] | ||
| Jón Sigurðsson | Island | Vůdce islandského hnutí za nezávislost (na Dánsku). Jeho narozeniny se slaví jako islandský státní svátek. | ||
| Nelson Mandela | Jižní Afrika | Bojovník proti apartheidu a prezident Jihoafrické republiky. Držitel Nobelovy ceny míru z roku 1993. | 1994–1999 | |
| Ibrahim Rugova | Kosovo | Je považován za otce vlasti v Kosovu.[7] | ||
| Tunku Abdul Rahman | Malajsie | První premiér země po zisku nezávislosti.[8] | ||
| Miguel Hidalgo | Mexiko | Revoluční vůdce, který bojoval za nezávislost na Španělsku na začátku 19. století. | ||
| Vilém Oranžský | Nizozemí | Vůdce nizozemské revoluce proti španělské nadvládě v osmdesátileté válce.[9] | ||
| Einar Gerhardsen | Norsko | Poválečný premiér Norska, který v úřadě strávil rekordních 17 let.[10] | ||
| Muhammad Alí Džinnáh | Pákistán | Zakladatel novodobého Pákistánu a na rok hlava státu. Pákistánská vláda mu udělila oficiální titul Baba-e-Qaum (otec vlasti).[11] | ||
| Jásir Arafat | Palestina | Zakladatel teroristické organizace Fatah a spoluzakladatel a předseda Organizace pro osvobození Palestiny.[12] | ||
| Petr I. Veliký | Rusko | Reformní ruský car. Za jeho vlády se Rusko značně modernizovalo a přiblížilo západoevropským státům.[13] | 17. a 18. století | |
| Lee Kuan Yew | Singapur | Dovedl Singapur k nezávislosti a byl jeho prvním předsedou vlády.[14][15] | 1959–1990 | |
| Donald Dewar | Skotsko | Historicky první First Minister (hlava skotské vlády)[16] | 1999–2000 | |
| Gustav I. Vasa | Švédsko | Švédský král[17] | 1523–1560 | |
| Mustafa Kemal | Turecko | Armádní důstojník, zakladatel Turecké republiky a její první prezident.[18] | ||
| José Gervasio Artigas | Uruguay | Bojovník za uruguayskou nezávislost proti Španělsku a Portugalsku.[19] | ||
| George Washington | USA | Vůdce Kontitentální armády v americké válce za nezávislost a zároveň první prezident USA. Jeho titul v angličtině zní Father of our Country.[20] | 1789–1797 | |
| Xanana Gusmão | Východní Timor | První prezident země (2002–2007) a od roku 2007 premiér.[21] | 2002–2007+ |
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
