Dr. Otakar Pohl (11. října 1914 Olomouc – 9. dubna 1986 Praha) byl český ekonom a bankéř. V letech 1950 až 1954 a 1957 až 1969 byl generálním ředitelem Národní banky Československé. Jako ekonom a bankéř podporoval těžký průmysl, násilnou kolektivizaci i razantní zapojování vězňů do těžby uranové rudy. Jeho vliv na československou ekonomiku je zpětně hodnocen značně rozporně.[2]
| Otakar Pohl | |
|---|---|
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Československa (od 1945) |
| Narození | 11. října 1914 Olomouc  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. dubna 1986 (ve věku 71 let) Praha  Československo |
| Příbuzní | Jan Švejnar (synovec)[1] |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy Svobodná škola politických nauk |
| Profese | ekonom |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Předválečná kariéra
Narodil se v Olomouci, v Praze vystudoval[3] Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a Svobodnou školu politických nauk. Od roku 1939 pracoval jako daňový poradce a účetní revizor v Revisní poradně v Praze.[4] Během německé okupace na Olomoucku spolupracoval na ilegálních tiskovinách Informační služby národního osvobození a V boj, za což byl v roce 1943 zatčen a odsouzen do vězení.[5]
Poválečná kariéra
V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, následujícího roku se stal pracovníkem Národohospodářského oddělení jejího Ústředního výboru. V roce 1948 začal pracovat jako přednosta v národohospodářském odboru Kanceláře prezidenta republiky. Po únorovém převratu se aktivně podílel na čistkách v ekonomických ministerstvech a také byl mj. předsedou komise finančních znalců v procesu s Rudolfem Slánským, když v procesu byl mj. k trestu smrti odsouzen jeho bývalý spolupracovník Ludvík Frejka.[4]
Od července 1950 do února 1954 byl Otakar Pohl generálním ředitelem Národní banky Československé, následně tamtéž náměstkem generálního ředitele a od srpna 1957 do října 1969 opět generálním ředitelem. V této pozici se projevoval jako plně loajální spolupracovník komunistického režimu. Působil jako jeden z klíčových představitelů Stálé smíšené československo-sovětské komise v Praze, která dohlížena na plnění dodávek uranové rudy pro SSSR a řídila národní podnik Jáchymovské doly. Na rozdíl od Ludvíka Frejky a také Svatopluka Rady, svého kolegy v čs.-sovětské uranové komisi, Otakar Pohl přežil bez úhony stranické čistky strany. Jako státní bankéř a jedna z klíčových osob uranové komise byl Otakar Pohl dobře informován o fungování táborech nucené práce, stejně jako o trestaneckých pracovních táborech při uranových dolech. Jeho rozhodování mělo vliv na charakter a razanci zacházení s nesvobodnými pracovními silami.[6] Stejně tak věděl a dokonce podporoval přesměrování československé produkce na těžký a zbrojní průmysl, likvidaci drobného živnostenstva a násilnou kolektivizaci.[7]
V roce 1968 se přihlásil k myšlenkám pražského jara a následně odsoudil okupaci zeměmi Varšavské smlouvy, za což byl z funkce ředitele odvolán.[8] Od roku 1970 pracoval krátce v diplomatických službách. Zemřel v roce 1986 v Praze.[4]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
