Noutonice
část obce Lichoceves v okrese Praha-západ From Wikipedia, the free encyclopedia
Noutonice jsou vesnice v okrese Praha-západ, jedna ze dvou částí obce Lichoceves. Nachází se asi třináct kilometrů severozápadně od centra hlavního města Prahy a 1½ km na sever od Lichocevsi. Ves čítá kolem dvou stovek obyvatel.
| Noutonice | |
|---|---|
 Kostel sv. Jana Křtitele na východním okraji vsi | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Lichoceves |
| Okres | Praha-západ |
| Kraj | Středočeský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′54″ s. š., 14°16′53″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 343 (2021)[1] |
| Katastrální území | Noutonice (2,67 km²) |
| Nadmořská výška | 298 m n. m. |
| PSČ | 252 64 |
| Počet domů | 77 (2011)[2] |
  Noutonice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 83801 |
| Kód k. ú. | 683809 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Západní částí katastrálního území protéká Zákolanský potok, jehož koryto a břehy jsou chráněné jako přírodní památka Zákolanský potok.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1045[3] (Nvtovicih).
V roce 1960 byly Noutonice připojeny k obci Lichoceves.
- Původně gotický kostel Narození sv. Jana Křtitele pochází z poloviny 14. století. Podací právo náleželo klášteru benediktinek sv. Jiří na Pražském hradě. Koncem 17. století (roku 1682) dala abatyše Anna Mechthilda Schneeweissová z Ecksteinu kostel přestavět v raně barokním slohu. Další úpravy proběhly v letech 1744, 1795 (zvýšení věže) a 1895, kdy kostel získal svou konečnou, dnešní podobu.[4] Areál kostela je kulturní památkou.[5] Oltářní obraz Svatý Jan Nepomucký jako almužník namaloval Jan Heřman roku 1895. Téhož roku dodala firma Rejna a Černý nové varhany.[6]
- Hřbitov obklopuje kostel od středověku. Bylo to místo pusté, zvané Na Horkách nebo Na Horouni, kde byly nalezeny pohřby s "kostrami skrčenců" z doby dávno před založením kostela. Nejstarší dochované hroby a náhrobky pocházejí z přelomu 18.–19. století. Hřbitov byl rozšířen roku 1862 a dosud se na něj pohřbívají také obyvatelé sousedních obcí.
Hroby osobností:
- Friedrich svobodný pán Dlauhowesky - Langendorf c. k. generálmajor a komoří (3. 2. 1811 – 22. 10. 1881 Salzburg), Následně zesnulý pochován v Noutonicích
- manželka Fridricha Dlauhowesky Frederike, roz. hraběnka von Künburg, (1813–1893 Salzburg), příčinou úmrtí bylo "ochrnutí srdce". Následně zesnulá pochována v Noutonicích
- dcera Fridricha a Frederike st.: Frederike (1840–1911) a
- dcera Fridricha a Frederike st. Barbora (zdrobněle Biri, maď. Borbála) (9.5.1842 Marcaly, Uhersko. -27.10. 1906 Baden u Vídně). Příčinou úmrtí Barbory bylo "vysílení stářím" v Badenu na adrese Wassergasse 37. Následně zesnulá pochována v Noutonicích.[7]
- manžel Barbory Dlauhowesky Kálmán (Koloman) Harmos de Híhalom c. k. major. Sloužil u husarských pluků a u Die königlich ungarische Leibgarde (3. 1. 1840 ve Varsany, Uhersko – 16. 11. 1897 v katolické nemocnici v Badenu u Vídně). Následně zesnulý pochován v Noutonicích.
- Oswald svobodný pán Dlauhowesky von Langendorf c. k. poručík 4. dragounského pluku narozen 25. srpna 1853 zemřel 23. července 1877 ve Wellsu.
- Friedrich Dlauhowesky a Oswald Dlauhowesky mají na tomto hřbitově ještě jeden společný hrob, zřejmě staršího původu.[7]
- Petr Hapka – hudební skladatel
- Karel Procházka (1865–1945), duchovní, spisovatel, etnograf[8]
- V Noutonicích se částečně odehrává děj románu Jindřicha Šimona Baara „K Bohu“.
Pohled od Lichocevsi
Náves
Náves
Kostel sv. Jana Křtitele
Nová zástavba na okraji vesnice
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
