Nepokoření je opera českého skladatele Julia Kalaše na libreto spisovatele Miloše Václava Kratochvíla. Měla premiéru 28. dubna 1961 v pražském Národním divadle na scéně Smetanova divadla (nyní Státní opera Praha).[1][2]
| Nepokoření | |
|---|---|
| Žánr | opera |
| Skladatel | Julius Kalaš |
| Libretista | Miloš Václav Kratochvíl |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1960 |
| Premiéra | 28. dubna 1961, Praha, Národní divadlo (Smetanovo divadlo) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skladatel Julius Kalaš byl žákem Josefa Suka, prosadil se však především tvorbou v lehčích žánrech – jednak svou hudbou k četným filmům (Kalaš vyučoval i na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze), jednak jako skladatel operet, zejména na konci vývoje tohoto žánru v 50. letech 20. století, kdy jeho díla (Mlynářka z Granady, Dovolená s Andělem) novému operetnímu repertoáru dominovala.[3] Svou první a jedinou operu napsal ve spolupráci se svým fakultním kolegou, spisovatelem a scenáristou Milošem Václavem Kratochvílem, který se v 50. letech zaměřil ve své prozaické (pět románů) i scenáristické (Vávrova trilogie o třech Janech) zaměřil na zachycení období husitství v souladu s tehdejším komunistickým ideovým výkladem této epochy. Pozdním plodem této tvorby je pak libreto opery Nepokoření, které se zaměřuje na husitského hrdinu, na kterého se ve Vávrově trilogii nedostalo: Prokopa Velikého.
Komunistickému režimu ideologicky vyhovující námět již nezajistil Kalašově opeře úspěch u obecenstva a kritiky, jež se ukázaly husitskou tematikou přesyceny. Nepokoření dosáhli jen osmi představení a 6. října 1961 se hráli naposledy.[2] Jiné divadlo je nepřevzalo. Kalaš se k opeře již nevrátil a Nepokoření vůbec jeho hudební dílo prakticky uzavírají.[3]
| osoba | hlasový obor | premiéra (28. dubna 1961)[2] |
|---|---|---|
| Prokop Veliký | bas | Eduard Haken |
| Tomeš | tenor | Beno Blachut |
| Šimon | bas | Jaroslav Veverka |
| Mária | soprán | Milada Šubrtová |
| Fridrich Hohenzollern | baryton | Teodor Šrubař |
| Julian Cesarini | baryton | Zdeněk Otava |
| Bruno | baryton | Jiří Schiller |
| Agata | mezzosoprán | Ivana Mixová |
| Jörg | tenor | Lubomír Havlák starší |
| Dvorní šašek knížete Fridricha | bas | Karel Berman |
| Albert Rakouský | tenor | Viktor Kočí |
| Vilém Saský | baryton | Josef Heriban |
| Otto Bavorský | baryton | Antonín Švorc |
| Beneš | tenor | Jaroslav Stříška |
| Jíra | baryton | Jindřich Jindrák |
| Martin | tenor | Jan Hlavsa |
| Matěj | bas | Vladimír Jedenáctík |
| Jošt | tenor | Antonín Zlesák |
| Přibík | bas | Josef Celerin |
| Majordomus | tenor | Jaroslav Gleich |
| Křižácký posel | tenor | Jaroslav Rohan |
| Alena | soprán | Jadwiga Wysoczanská |
| Lidka | soprán | Milada Musilová |
| Běta | mezzosoprán | Eva Hlobilová |
| Hlas | mluvená role | Zdeněk Štěpánek |
| Dirigent: Josef Bartl | ||
| Režie: Hanuš Thein | ||
| Scéna: Josef Svoboda | ||
| Kostýmy: Marcel Pokorný | ||
| Choreografie: Jiří Němeček | ||
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
