Národní památník na Vítkově
budova muzea v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Národní památník na Vítkově je prvorepublikový funkcionalistický památník, jehož hrubá stavba byla postavena v letech 1929–1933[1] na vrchu Vítkově v Praze podle projektu Jana Zázvorky.
| Národní památník na Vítkově | |
|---|---|
.JPG) | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Praha |
| Adresa | Vítkov |
| Založeno | 1929–1933 |
| Původní účel budovy | Památník |
| Kód památky | 11742/1-1328 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Zeměpisné souřadnice | 50°5′17,88″ s. š., 14°26′57,84″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Práce na památníku byly započaty v roce 1929 a hrubá stavba byla dokončena o čtyři roky později v roce 1933. Úplně dokončena byla v roce 1938. K slavnostnímu otevření k 20. výročí republiky již nedošlo. Hlavním účelem mělo být uctění památky československých legionářů a československého odboje v období první světové války (1914–1918).
Rozšířen byl v letech 1946–1949. Mezi lety 1954–1962 zde bylo umístěno mauzoleum Klementa Gottwalda. Nyní jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace. Zároveň byla v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti. Součástí památníku je i bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky.
Husité na Vítkově zaznamenali pod vedením Jana Žižky z Trocnova válečný úspěch: 14. července 1420 zde v bitvě na Vítkově porazili křižácké vojsko. Už tehdy se kopec zhruba sto let jmenoval Vítkov. Pojmenován byl po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl vinici. Nejstarší doložená zpráva o kopci nad pražským Žižkovem pochází už z roku 1041.
Idea národního památníku, který by na rozdíl od dosavadních připomenutí porážek demonstroval hrdost a odvahu českého národa, měla zpočátku ryze lokální charakter. V létě 1882 byl z iniciativy několika set místních občanů založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova na vrchu Žižkově a nebýt budovatelského étosu nové Československé republiky, mohlo být všechno úplně jinak. Velkolepou nekropoli synů národa, legionářů a osvoboditelů, měla socha Jana Žižky z Trocnova pouze otevírat. Památník byl jako Památník národního osvobození vystavěn v letech 1929–1933. Za druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, památník byl v té době poničen. Po Únoru 1948 byl památník využit k propagaci komunistického režimu. Byli zde pohřbíváni významní představitelé komunistické strany. V roce 1953 zde bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, které bylo v roce 1962 zrušeno a Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno. Urna s popelem zde byla uložena v kamenném sarkofágu. Po sametové revoluci byly ostatky členů komunistické strany odvezeny a pohřbeny ve společném hrobě na Olšanských hřbitovech.
Od roku 2000 byl památník spravován Národním muzeem a prošel rekonstrukcí. Od 1. června 2024 přešel do majetku Ministerstva obrany a pod správu Vojenského historického ústavu.
Hrob Neznámého vojína byl původně provizorně zřízen na Staroměstské radnici; zde byly roku 1922 uloženy ostatky bojovníka z bitvy u Zborova. Po roce 1939 se stal místem odporu proti nacistické okupaci; roku 1941 byl hrob nacisty zničen a ostatky odvezeny a zpopelněny.
Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o zřízení hrobu neznámého vojína na Vítkově. Sovětské úřady však nedaly souhlas k převezení ostatků od Zborova, místo něj zde byl 9. října 1949 pohřben padlý voják Karpatsko-dukelské operace. Hrob v prostoru před jezdeckou sochou kryje šikmá žulová deska s nápisem Sláva hrdinům padlým za vlast. Od 8. května 2010 jsou v hrobu neznámého vojína uloženy také nově exhumované ostatky jednoho ze zborovských padlých, což byl původní úmysl během výstavby památníku za první republiky.[1]
Podrobnější informace naleznete v článku Pomník Jana Žižky na Vítkově.
Obvykle se traduje, že Žižkova socha je třetí největší bronzová jezdecká socha na světě.[2] Podle zdroje vztahujícího se k roku 2013 je až šestá v pořadí.[3]
Na Žižkovu sochu si Vítkov musel počkat: po třech soutěžích stále nespokojený sbor porotců přímo oslovil tři sochaře starší generace: Ladislava Šalouna, Jana Mařatku a Bohumila Kafku. Klasicky koncipovaný návrh jezdecké sochy, který nakonec v roce 1931 skicoval Bohumil Kafka, se stal předlohou pro monumentální bronzovou sochu. Kafkovy deníky, které si pečlivě vedl, přibližují snahu o dokonalost a historickou věrnost. V konzultacích se sochařem se vystřídali historikové i hipologové: kůň-model byl vybrán ze státních hřebčinců. Vzrušené diskuse se mimo jiné týkaly toho, zda by Žižka neměl mít v ruce bibli, zda by neměl mít raději napřaženou ruku, jak mu mají vlát vlasy atd. Kafka dokončil sádrový model v listopadu 1941, autor krátce po dokončení modelu zemřel. Odlita byla až po osvobození a odhalena na výroční den bitvy na Vítkově, tedy 14. července 1950. Socha váží 16,5 tuny, je vysoká 9 metrů, dlouhá 9.6 metrů,[1] skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5000 šroubů. V letech 2010 až 2011 byla restaurována.[4]
Na průčelí podstavce jezdecké sochy byl instalován původní velký československý státní znak, který pro tento účel vytvořil Otakar Španiel, tento znak byl v roce 1962 nahrazen novým socialistickým státním znakem ČSSR. V roce 1997 sem pak byla instalována kopie původního československého státního znaku Otakara Španiela (autoři kopie:Vladimír Oppl a Martin Ceplecha).
V prostoru za jezdeckou sochou se nachází velká bronzová vrata vstupní brány do památníku Josefa Malejovského, která jsou ozdobena reliéfy, z nichž část je věnována výjevům z doby husitského hnutí.
V kapli padlých je instalována socha Raněný od Jana Štursy, kde umělec reagoval na vlastní zážitky z první světové války. Umělecky zhotovený svícen je dílem Jaroslava Horejce.
Na východní straně budovy (za památníkem) se nachází velká nefunkční fontána Karla Štipla, která je tvořena dvěma kruhovými mísami nad sebou, ty jsou postaveny uprostřed kruhové nádrže. Zdobena je plastikami, které jsou doplněny soustavou trysek. U fontány byla postavena dvě sousoší. První sousoší Karla Pokorného z roku 1962 představuje alegorii Vítězství (v roce 1967 jej dokončil Jiří Dušek). Druhé sousoší Karla Lidického z let 1964–1972 bylo pojmenováno vzletně Šťastná budoucnost.
Žižka na koni
Pohled do velkého sálu památníku
Při stavbě památníku bylo ve zcela mimořádné míře použito přírodního kamene, hlavně žul a mramorů domácího původu. Architektonické řešení památníku zpracoval Jan Zázvorka a jeho uměleckou výzdobu měli na starosti autoři: Vincenc Beneš, Josef Malejovský, Otakar Nejedlý, Karel Štípl, Otakar Švec, Jan Štursa, Max Švabinský a další.
Budova je orientována na ose kopce Vítkova, zhruba východo-západním směrem, délka 143 metrů, šířka 27,6 metrů a výška 31,5 metrů.
K dispozici je také vyhlídka na střeše hlavní budovy.
- 1882 – založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova
- 1907 – město daruje pozemek
- 1914 – první architektonická soutěž
- 1923 a 1927 – další soutěže
- 1931 – vybrán návrh B. Kafky na jezdeckou sochu
- 1950 – odhalena socha
- 1954–1962 – mauzoleum K. Gottwalda
- 1990 – odstraněny ostatky významných členů KSČ
- od 1990 – hledání dalšího využití
- červen 2007 – ohlášen záměr využití památníku Národním muzeem pro expozici dějin české a československé státnosti
- 28. října 2009 - otevřena expozice Národního muzea "Křižovatky české a československé státnosti"
- únor 2012 – v podzemí budovy byla otevřena nová expozice Národního muzea s názvem Laboratoř moci
- 1.6.2024 - památník přechází pod správu Vojenského historického ústavu
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
