![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/13/Muon_Decay.svg/langcs-640px-Muon_Decay.svg.png&w=640&q=50)
Mion
elementární částice / From Wikipedia, the free encyclopedia
Podle standardního modelu částicové fyziky je mion (z řeckého μείον = 'minus'; anglicky muon) nestabilní elementární částice se záporným elementárním elektrickým nábojem a spinem 1/2. Společně s elektronem, tauonem a těmto částicím přináležícím antičásticím (mionu odpovídající se jmenuje antimion) a neutrinům (mionové neutrino a antineutrino), je příslušníkem kategorie leptonů, skupiny fermionů. Mion je řazen do tzv. 2. generace leptonů.
Mion (μ−) | |
---|---|
Obecné vlastnosti | |
Klasifikace | Elementární částice Fermiony Leptony |
Generace | druhá |
Antičástice | antimion |
Fyzikální vlastnosti | |
Klidová hmotnost | 105,658 369 MeV/c2 |
Elektrický náboj | −1 e |
Spin | 1⁄2 |
Stř. doba života | 2,197 03×10−6 s |
Interakce | elektromagnetická síla, slabá interakce |
Historie | |
Objev | Carl David Anderson (1936) |
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/13/Muon_Decay.svg/320px-Muon_Decay.svg.png)
Z historických důvodů jej občas označujeme jako mí meson, přestože nepatří do skupiny mesonů dle moderní částicové fyziky. Klidová hmotnost mionu je 207× větší než hmotnost elektronu (105,6 MeV).[1] Mion běžně značíme pomocí řeckého písmene μ: μ− a antimion μ+.
Jako i jiné nabité leptony má odpovídající neutrino. Mionové neutrino se značí νμ. Mion se samovolně rozpadá na elektron, elektronové antineutrino, a mionové neutrino.