Elementární náboj
From Wikipedia, the free encyclopedia
Elementární náboj je nejmenší možný elektrický náboj jedné volné částice, obvykle značený . Elementární (elektrický) náboj je roven velikosti elektrického náboje protonu (resp. absolutní hodnotě náboje elektronu, jehož náboj je roven ). Elektron má záporný elementární náboj, proton má kladný elementární náboj. Elektrický náboj se tak může přenášet nebo měnit pouze po celistvých násobcích této hodnoty. (U kvarků se sice předpokládají hodnoty , resp. , tyto částice ale zatím nebyly pozorovány jako volné.)[1]