Milan Klusák (8. června 1923 Stařeč – 19. listopadu 1992 Praha) byl československý diplomat, vysokoškolský pedagog a dlouholetý ministr kultury České socialistické republiky (ČSR). Jeho ženou byla Zoe Klusáková-Svobodová, dcera prezidenta Ludvíka Svobody. V prosinci 1959 byl jmenován vyslancem a zplnomocněným ministrem u evropské úřadovny OSN v Ženevě, kde působil do března 1963.[1]
| Milan Klusák | |
|---|---|
| Narození | 8. června 1923 Stařeč |
| Úmrtí | 19. listopadu 1992 (ve věku 69 let) Praha |
| Místo pohřbení | Kroměříž |
| Povolání | pedagog, diplomat a politik |
| Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
| Choť | Zoe Klusáková-Svobodová |
| Děti | Luďa Klusáková |
| Funkce | ministr kultury (Československo; 1973–1988) poslanec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mládí
Milan Klusák se narodil ve Starči, okres Třebíč. Oba rodiče byli rodáci ze Starče. Otec Jindřich Klusák, byl důstojník čs. armády, ruský legionář. Matka Marie Klusáková (rozená Malá) byla z místní selské rodiny, před sňatkem pracovala jako bankovní úřednice. Mladší bratr Oldřich Klusák byl vysokoškolský pedagog.
Milan Klusák absolvoval obecnou školu a první ročník reálného gymnázia v Kroměříži. V roce 1936 se Klusákovi přestěhovali do Opavy, protože Jindřich Klusák velel jednotkám, které stavěly v pohraničí opevnění. Zde Milan Klusák pokračoval ve studiu na místním gymnáziu.
Válka
Po záboru Opavy v roce 1938 se Klusákovi vrátili do Kroměříže, kde našli azyl u rodiny Svobodových. Zde se také seznámil se svoji budoucí ženou – Zoe Svobodovou. V roce 1939 byl pplk. Jindřich Klusák předčasně penzionován a rodina Klusákových se vrátila do svého rodného kraje, do Třebíče. M. Klusák dokončil na třebíčském gymnáziu[2] středoškolské studium maturitní zkouškou dne 1. června 1942.
Po maturitě, vzhledem k tomu, že vysoké školy byly již německými okupanty zavřeny, byl zaměstnán jako praktikant v Rolnické mlékárně v Třebíči. Pplk. Jindřich Klusák, který byl napojen na Obranu národa, na jaře 1942 unikl zatčení Gestapem a přešel do ilegality. Až do svého zatčení ho manželka a synové ukrývali doma. Později našel azyl u svých přátel na Moravě a nakonec u svých starých rodičů v Třebíči, kde se ukrýval až do konce války.
Dne 17. září 1942 byl Milan Klusák, spolu se svou matkou Marií, zatčen Gestapem v akci rukojmí – E(migranten) a až do konce války byli vězněni. Marie Klusáková byla vězněna v KT Svatobořicích, mladší bratr Oldřich byl nasazen na nucené práce. M. Klusák byl vězněn postupně v Jihlavě, Svatobořicích a převážně v Brně v Kaunicových kolejích (sídlo gestapa), a to až do 18. dubna 1945. „Ve vězení jsem se po prve přímo setkal se členy komunistické strany, vesměs dělníky, s nimiž jsem tam celou tu dobu žil a pracoval, jednak jsem se tam po prve setkal se sovětskými lidmi, se zajatci. To vše mělo rozhodný vliv na další můj vývoj charakterový i politický“, napsal M. Klusák ve svém životopise (1957).[3]
Poválečné období
Po válce vystudoval Právnickou fakultu v Brně na Masarykově univerzitě, kde byl dne 20. dubna 1948, po vykonání všech předepsaných zkoušek, prohlášen doktorem práv.[2]
V červnu 1948 nastoupil na ministerstvu zahraničních věcí na pozici referenta pro Skandinávii a od února 1949 působil jako osobní tajemník v kabinetě ministra JUDr. Vlado Clementise,[2] kterého v září 1949 doprovázel na zasedání Valného shromáždění OSN. Jako tajemník působil až do Clementisova odvolání v březnu 1950. Následně pracoval ještě v sekretariátu nového ministra Viliama Širokého, kterého rovněž v roce 1950 doprovázel na zasedání Valného shromáždění OSN.
Po zatčení V. Clementise na základě vykonstruovaného obvinění v lednu 1951, byl M. Klusák ze sekretariátu přeřazen a později vyslán na velvyslanectví do Moskvy, jako první tajemník, kde sloužil do roku 1953.[2] V Moskvě začal na Lomonosově univerzitě externě studovat v aspirantuře mezinárodní právo. Tam také získal kandidáta věd (CSc).
1. září 1949 se oženil s Ing. Zoe Svobodovou, se kterou se seznámil po vyhnání z pohraničí v Kroměříži, když Klusákovi bydleli u Svobodových. Měli dceru Luďu (1950), profesorku historie na Ústavu obecných dějin FF UK, a syna Miroslava (1957), který je psychologem.
Kariérní postup se pro Milana Klusáka zkomplikoval po lednu 1951, po zatčení ministra zahraničních věcí Vlado Clementise, a jeho následném odsouzení ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti (popraven 3. 12. 1952). Dne 22. listopadu 1952, byl v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským zatčen také Klusákův tchán generál Ludvík Svoboda.
Dříve, než dosloužil obvyklé tři roky, byl z Moskvy odvolán (1953) a dočasně přeřazen do právního oddělení.[2] Jako odborník se zúčastnil řady mezinárodních jednání, nejen v rámci socialistických zemí, ale i v rámci OSN. Vybaven odbornými znalostmi a také znalostmi několika jazyků na pracovní úrovni (angličtina, němčina, francouzština, ruština), byl přeřazen do odboru mezinárodních organizací.[4] Mezi lety 1955 a 1958 působil v sekretariátu ministra zahraničních věcí a v letech 1958 a 1959 působil jako vedoucí mezinárodního odboru MZV.[2]
V letech 1959–1962 byl jmenován vyslancem – vedoucím stálé mise při Evropské úřadovně OSN v Ženevě. Po návratu vedl odbor mezinárodních organizací na MZV. V letech 1965-1968 byl jmenován velvyslancem – vedoucím stálé mise při OSN v New Yorku. Od začátku roku 1966 byl jedním z místopředsedů Zvláštního výboru OSN pro mírové operace.[2]
V roce 1967, na 42. zasedání Hospodářské a sociální rady Organizace spojených národů (ECOSOC) byl zvolen předsedou této rady.[5][6]
„V roce 1968 se vrátil na základě žádosti tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody z New Yorku do Prahy. Prezident považoval za vhodné, aby v době jeho prezidentské funkce nevykonával žádný úřad v zahraničí.“[7][2]
V letech 1968–1973 byl vedoucím odboru mezinárodních organizací a posléze byl dne 4. dubna 1969 jmenován náměstkem ministra zahraničních věcí pro záležitosti mezinárodních organizací. Zúčastnil se z titulu své funkce na ministerstvu zahraničních věcí, jako jeden z poradců prezidenta, moskevských jednání v srpnu 1968.[7][2]
Od roku 1971 do roku 1984 byl vedoucím katedry mezinárodního práva a politiky na právnické fakultě Univerzity Karlovy.[zdroj?] V roce 1973 byl jmenován docentem.[zdroj?]
Ministrem kultury
Od 8. května 1973 až do 21. dubna 1988 působil jako ministr kultury ČSR. Do jeho gesce spadala i spolupráce státu s církvemi. V roce 1985 se dostal do sporu s římskokatolickou církví, když kardinál František Tomášek pozval papeže Jana Pavla II. na oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje (9. duben 1985) a následnou pouť na Velehradě (7. červenec 1985). K pozvání se formou petice přidalo 22 000 věřících.[8] Klusák obratem sdělil Tomáškovi, že návštěva papeže v ČSSR je nežádoucí a nepřichází v úvahu, a organizátoři a signatáři petice byli různě perzekvováni.[8] Povolena byla pouze návštěva státního sekretáře Agostina Casaroliho.[9] Na akci samé byl Klusák davem vypískán.[9]
Demisi na funkci ministra podal pro dlouhodobé závažné onemocnění.[zdroj?] V roce 1989 se ze stejného důvodu vzdal svého mandátu v České národní radě[zdroj?], kde byl poslancem v letech 1976, 1981 a 1986.
Zemřel 19. listopadu 1992 po marném boji s leukemií a byl pohřben v rodinné hrobce prezidenta Ludvíka Svobody na kroměřížském hřbitově.[10]
Kultura
- Kultura na prahu nového roku, Rudé Právo, 30.12. 1973
- Kultura i naša dějstvitělnost, Socialističeskaja Čechoslovakija, č.5/1974
- Culture and the present, Czechoslovak life, č.5/1974
- Ušlechtilé poslání roku české hudby, Československý svět, č.10/1974
- Kultur und Kunst in der sozialistischen Tchekoslovakei, Úvodní článek, 30 ČSSR 1945 – 1975, "Für Sie aus der Tchekoslovakei"
- Interviu ke Dnům Sovětské kultury: Živitelnyj istočnik, Pravda, 13.11.1975
- Rozvoj socialistické kultury – významný úkol nás všech, Národní výbory, 18.11.1975
- SSSR– ČSSR: Perspektivy sotrudničestva, (závěry ke Dnům československé kultury v SSSR, Sovětskaja kultura,24.6.1975
- Kultura na službě národa a další články, Praga – Moskva 1975
- Svet Leninských idejí, 30. osvobození Československa, Sovětskaja kultura 1975
- Ve jménu života, i radosti i krásy, Tvorba, 19.3.1975
- Rozhovor o kultuře,- Pro radost i krásu-, Rudé Právo, 31.12.1976
- Rozhovor (rusky) o české kultuře po 15 sjezdu KSČ, Literaturnaja gazeta, 2.nojabrja, 1976
- Akčně, konkretně a iniciativně – po XV sjezdu, Tvorba,1.7.1976
- Kultura po XV. sjezdu, Národní výbory č.30/1976
- Výměna skutečných hodnot (rusky) Sovětskaja kultura, 8. října 1976
- Projev v zahraničí – hodnocení české kultury, charakter, vývoj, současnost (zajímavé) – 15 str. strojopis
- Kultura a 60. výročí VŘSR, Národní výbory č. 21/1977
- Rozhovor – Vysoká tvůrčí aktivita, Vlasta, 1978
- Kultura naší současnosti, Tvorba č18/1979
- Nezastupitelný hlas umění, Mladá Fronta, Květy,7.5.1979
- Zahájení 34. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, Hudební rozhledy, č.7/1979
- Dopis čtenářům k mezinárodnímu dnu dětí, 26.4.1979
- Český svaz ochránců přírody, program kulturní politiky, Památky a příroda, č.10/1979
- Otevřít brány široké tvořivosti člověka, Národní výbory, č. 10/1979
- Umění, které hovoří k dnešku, Tvorba, 5.1.1980
- Hlavní rysy a tendence našeho kulturního života v období budování rozvinuté socialistické společnosti, Stať, 1980
- 2. Festival zájmové umělecké činnosti, Janáčkovo divadlo Brno, 7.11.1980
- Kto sryvajet kulturnyj obměn, ke dnům československé kultury v SSSR, 19.2. 1980
- Svátek československo – sovětské družby,Týdeník aktualit, 25. 2. 1980
- Rozhovor týdne (ke dnům kultury ČSSR v SSSR), Květy, 20. 4. 1980
- Společný cíl, ke dnům kultury SSSR v ČSSR, svět socialismu, 27. 11. 1980
- 35 let pražského jara, Gramo 80
- Kulturou a uměním k mírovému soužití mezi národy, Pražské Jaro 1980
- Národní výbory a kultura na cestě k XVI sjezdu, Zpravodaj č.2/1981, ÚV NF
- Pražské jaro, zahajovací proslov, Hudební rozhledy č.8/1981
- Bílé Karpaty, Nová chráněná oblast, Naše pravda, 2. 6. 1981
- Z diskuse na 15. zasedání ÚV KSČ–16. sjezd KSČ, projev ministra kultury, Rudé Právo, 11.4.1981
- Kulturně výchovná práce a mladá generace, Národní výbory č.6/1981
- Nezastupitelné poslání kultury, Tvorba, č. 8/1982
- Umění bojů a zápasů, Tvorba, č.24, 18. 6. 1982
- Nezastupitelné poslání kultury, Tvorba , č.8/1982
- Mládež a kultura, strojopis česky, Pravda 27. 9. 1982
- Připravujeme celospolečenský program estetické výchovy, Tvorba, 16. 11. 1983
- Národ Sobě – znovuotevření Národního divadla 1883–1983, Vlasta 14–18/11.1983
- Dobrý rok, Z projevu ministra kultury, Scéna, 3/1984 (10.2.)
- Rok české hudby – 1984, Z projevu ministra, Gramo revue 9/84
- Nejcitlivější oblast našeho umění, Úvodník, Scéna 18/1984
- Pražské Jaro 1984 – projev ministra, Hudební rozhledy13.6.1984
- Podoby skleněné krásy – Výstava Československé sklo – ,Praha č.10/1984
- Pro lepší životní prostředí, Sjezd Svazu ochránců přírody, Tribuna 50/1984
- Chraňte bohatství přírody a krásy naší země, Národní výbory č.52/1984
- Společně pro životní prostředí, Naší přírodou č.1/1985
- Anežský areál– projev k jeho otevření, Kulturní rozvoj, 14denník, 17.7.1985
- Odpovědné poslání tvorby pro mládež, Scéna, 14denník, 25.11.1985
- Zahájení Pražského jara 1985, Hudební rozhledy, 1985
- Rozhovor – Příspěvek k úsilí o všestranný rozvoj člověka -RP,1.11.1986
- 30 let Dohody o kulturní spolupráci ČSSR – SSSR, Svět socialismu, č. 22/1986
- Na závěr roku české hudby, G5, r. ?
- K znovu otevření plzeňského divadla J.K. Tyla, RP, 19. 2. 1986
- Úkoly a cíle dalšího rozvoje kultury a umění po XVII. sjezdu KSČ, MK ČSR, 1986
- Seminář ke výsledkům XXVII. sjezdu KSSS – O politice v oblasti kulturní výstavby v SSSR, Úvodní slovo, 1986
- Projev na Aktivu MK ČSR, funkcionářů a pracovníků, MK ČSR 11/1981
- Boj KSČ o socialistickou kulturu, Nová Mysl, zvl. č., březen 1975
- Tvořivě a kvalifikovaně. Projev na národní konferenci k ZUČ, Kulturní rozvoj, 14denník MK, 12/1986
- Hlavní úkoly kultury v 8. pětiletce, Kultura 86, časopis Odborů v kultuře, 24.7.1986
- Rok české hudby, Tvorby, týdeník pro politiku, vědu a kulturu, č. 5, 30.1.1985
- 16. sjezd KSČ, projev ministra kultury
- Socialisticky pracovat, socialisticky žít, Kulturní rozvoj 14denník MK ČSR, 15. 1. 1985
- Rozhovor – Dnešku i zítřku –, ke dnům sovětské kultury, Svět socialismu č. 45, 6.11.1985 Vzpomínka na K. H. Máchu, ČTK, 23.10. 1986
- Rozhovor – Role kultury v současném společenském vývoji, RP, 11.8.1987
- Projev ministra kultury ČSR na slavnostním shromáždění u příležitosti Dne pracovníků v kultuře, Kulturní rozvoj, č. 24//1987
- Uvádět do života, projev v České národní radě o státní památkové péči 30.3.1987, Kulturní rozvoj, 12.5.1987
- Odpověď do ANKETY k úloze časopisu KMEN, 1/1988
- Náš přínos k mezinárodní spolupráci (Mezinárodní dny čs. kultury v Alžírsku a Tunisku) RP, 4.1.1988.
- La Musique en Tchecoslovaquie ( 60. výročí úmrtí Janáčka), La Vie en Tchecoslovaquie, Numerau special, 1988?
- Odraz soudobého kulturního života, Ke dnům kultury SSSR, Práce, 2.2.1988.
- Anketa – přání do vínku novinám Ateliér, Ateliér, 14denník svazu českých výtvarných umělců, 30.3.1988
- Vzájemná inspirace, Kmen, č.11/1988
- Rozhovor, Vzájemná inspirace, (kulturní spolupráce socialistických zemí)
Mezinárodní vztahy
- Československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, Sovětská věda, Stát a právo, 6/1954
- Postavení Československa v Mezinárodních vztazích, ÚV KSČ, 1971. 2 varianty
- Evropská bezpečnost a spolupráce, referát na celostátním semináři
- KLUSÁK, Milan. Třicet let osvobození Československa. Acta Universitatis Carolinae. Iuridica.. 1975, roč. 21, čís. 1, s. 5–16. ISSN 0323-0619.
- 30let od osvobození Československa, rusky, Covetskaja kultura, 9. maja 1975
- Nový krok k evropské bezpečnosti a spolupráci, Nová Mysl, Teoret. a polit. časopis, 4/1972.
- Nová kapitola v našich vztazích, Lidová Armáda 18/1970
- Mír v našich dlaních, článek k Afghánistánu, Sovětskaja kultura 11. 5. 1982
- Podpora mladému proudu, RP, Diskusní Tribuna, 15, 12. 1989 (poslední článek)
Československá vyznamenání
- Československý válečný kříž „V uznání bojových zásluh, které získal v odboji za osvobození republiky československé“ (22.11.1946)
- Pamětní odznak druhého národního odboje „Za účast v druhém národním odboji“ (17.11.1947)
- SOPVP – Pamětní odznak – účasti v národním boji za osvobození ČSR v 1939 – 1945 (12. 3. 1948)
- SOPVP – Pamětní odznak – účasti v národním boji za osvobození ČSR v 1939 – 1945 (28. 5. 1948)
- ÚV KSČ – Řád Vítězného února 1948 – „Za celoživotní obětavou práci a významný podíl na rozvoji socialistické kultury“ (8. 6. 1983)
- Řád práce –„Za dlouholetou záslužnou veřejnou a politickou činnost“ (8. 6. 1973)
Československé medaile
- ÚV SČSP – Zlatá medaile (8. 6. 1983)
- SČSP – 1931 – 1971 medaile/odznak? Za záslužnou práci (1971)
- Medaili 30 let SNB (Federální ministerstvo vnitra) (1975)
- Medaile SNB (Ministr vnitra) (1983)
- Pamětní medaile k 30 výročí SNP, Pražského povstání a osvobození ČSR sovětskou armádou (ÚV KSČ a NF) (1975)
- Pamětní medaile k 40. výročí Pražského povstání (MV ČSPB Praha) (5. 5. 1985)
- Pamětní medaile u příležitosti 50. výročí založení KSČ 1921 (1971)
- Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února (25.2. 1971)
- Pamětní medaile 30.výročí vítězného února a sjednocené čs. tělesné výchovy (Čs. svaz těl. Výchovy) (25. 2. 1978)
- Pamětní medaile ke 40. výročí vyvrcholení národněosvobozeneckého boje československého lidu a osvobození naší vlasti sovětskou armádou (ÚV KSČ, 9. 5. 1985)
- Pamětní medaile Antonína Zápotockého (Ústřední rada odborů, 8. 6. 1983)
- Pamětní medaili Za významný podíl na rozvoji soc. zemědělské velkovýroby (Ministr zemědělství a výživy ČSR, 1974)
- Pamětní medaili Za mimořádně záslužnou a obětavou práci pro rozvoj JZD a Svazu družstevních rolníků (Ústřední výbor svazu družstevních rolníků, 1984)
- Čestná medaile „Za zásluhy o československo – sovětské přátelství“ (ÚV SČSP, 8, 6. 1978)
- Medaili Dr Miroslava Tyrše „Příkladný tvůrčí přínos k rozvoji tělesné výchovy“ (ÚV Čs. tělesné výchovy, 8. 6. 1983)
- Pamětní medaili „30 let socialistického plánování“ (Předseda Státní plánovací komise, 9. 7. 1975)
- Pamětní medaile Za zásluhy o rozvoj Gottwaldovského kraje (ONV Gottwaldov, X. 6. 1983)
- Veřejné uznání 1.stupně „Za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy a sportu“ (Čs. svaz tělesné výchovy, 8. 6. 1978)
- Medaile Československého mírového hnutí
- Medaile „Na paměť bojovníků partyzánské brigády Jana Žižky“ – 30. výročí osvobození ČSSR (1975)
- Čestná medaile 1. stupně „Zasloužilý bojovník proti fašismu“ Za záslužnou, dlouholetou a obětavou práci v organizacích a orgánech svazu (60. let) (FÚV ČSPB, 8. 6. 1983)
- Čestný diplom a medaili XXV jubilejního film.festivalu (Výbor MFF, Primátor KV, 7. 1986)
Československé odznaky, čestná členství a plakety
- Odznak 1.stupně Za obětavou a záslužnou práci (5111) (ČSČK, 1. 6. 1983)
- Čestný odznak u příležitosti 25. výročí zahájení vyučování ruštině v SČSP (SČSP, 1974)
- Čestné členství socialistického svazu mládeže (SSM ČSSR, 1978)
- Čestné členství socialistického svazu mládeže (SSM ČSSR, 1983)
- Zlatý odznak k 75. výročí čs. kinematografie (Ústřední ředitelství Čs. Filmu, 1973)
- Pamětní plaketa 50. výročí vzniku ČSR (ÚV NF, 28.10.1968)
Zahraniční vyznamenání a medaile
- Odznak „Zaslužony dla kultury polskiej“ (1084) (Ministr kultury a umění polské lidové republiky, (4.8.1978)
- Velkokříž řádu Leopolda II., Belgické království, Jeho Veličenstvo král za prokázané služby (29.10.1980)
- Řád „Komandoria Orderu Zaslugi Polskiej Rzeczypospolitej ludowej (354b-86-1), (15.1.1986, PLR)
- Čestný odznak za zásluhy o přátelství mezi národy (Prezidium Ligy pro přátelství mezi národy DDR, 1.11.1971)
- Medaile 100. výročí osvobození Bulharska z osmanského otroctví 1878 (Bulharská národní republika, 11.1.1979)
- Medaile „1300 let Bulharska“ (Bulharská národní republika, 2.3.1981)
- Medaile za zásluhy o přátelství mezi národy (Prezidium Ligy pro přátelství mezi národy (DDR, 29.9.1981)
- Vyznamenání za zásluhy o vědu, Maďarská lidová republika, (Ministerstvo pro školství a vědu, 4.4.1950)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
