From Wikipedia, the free encyclopedia
Migmatity (z řeckého migma – směs) jsou přeměněné horniny složené ze dvou složek, granitové a rulové. Nejčastěji mívají podobu páskovaných rul. Vyskytují se při okrajích granitových intruzí nebo v zónách nejvyššího stupně přeměny (ultrametamorfismu), kde již začíná částečná anatexe (roztavení horniny). Vznikají tak, že z magmatu unikající plyny a horké roztoky vnikají po plochách břidličnatosti do přeměněných hornin. Po ochlazení se z nich vyloučí minerály živec a křemen, které vytvoří v tmavé hornině (substrátu) světlé proužky (metatekt). Minerálním složením jsou migmatity blízké pararulám, způsobem vzniku zase magmatickým horninám. Často mají podobu páskovaných rul, od kterých je makroskopicky často nelze rozlišit. Proto jsou v soustavě přeměněných hornin řazeny do zvláštní skupiny smíšených hornin. Migmatit, jako hornina hybridního charakteru, tvoří hranici mezi přeměněnými a magmatickými horninami.
| Migmatit | |
|---|---|
 Migmatit z oblasti norského Geirengerfjordu | |
| Zařazení | přeměněná hornina regionálně metamorfovaná |
| Hlavní minerály | křemen, živce, slída |
| Akcesorie | amfiboly, silimanit, granáty, chlority |
| Textura | páskovaná, krystalická |
| Barva | střídání světlých a tmavých pásů |
Pro migmatity se původně používalo několik různých označení. Termín migmatit poprvé použil finský petrolog J. J. Sederholm v roce 1907[1], který zkoumal migmatity v oblasti Baltského štítu v jižním Finsku.
Migmatity vznikají procesem migmatitizace. Je to proces blízký metamorfní diferenciaci až částečnému natavení (anatexia). K těmto procesům dochází často na okrajích granitových intruzí nebo v zónách mobilizace a migrace látek při tektonických a metamorfních procesech. Tyto procesy se mohou různě kombinovat, přičemž může dojít ke vzniku různých druhů migmatitů.
Injekce zbytkových granitoidních (žulové, granodioritové nebo pegmatitové taveniny[2]) roztoků mohou pronikat podél ploch břidličnatosti nebo příčných puklin krystalických břidlic a vznikají tak injekční migmatity, tvořící aureolu kolem plutonů.[3] Po ochlazení z horkých roztoků vykrystalizují minerály živec a křemen, které vytvoří v tmavé hornině (označované jako paleosom, nebo substrát) světlé proužky (leukosom či metatekt). Tmavé pruhy s relikty minerálů původní horniny tvoří tzv. melanosom. Jednotlivé pruhy bývají zvrásněné. Granitové pruhy vznikají dílčím natavováním mateřské horniny při teplotách těsně pod bodem tání krystalických břidlic nebo rul.
Granitová tavenina, která se podílí na vzniku migmatitu může mít i metamorfní původ, pokud vzniká na místě selektivním tavením některých složek horniny. Nově vzniklá páskovaná textura nemusí být paralelní s metamorfní foliací původní horniny.[4]
Na vzniku migmatitů se tedy mohou podílet:
Při výzkumu migmatitů bylo vytvořeno více druhů klasifikací. Podrobnější členění se opírá o formy a vztahy obou hlavních složek tj. pevné složky a mobilní fáze.
Hlavní typy migmatitů jsou:
Podle textury se rozlišují také:
Migmatity jsou časté v štítových oblastech prekambrického věku. Vyskytují se ve státě New York v USA, u města Kristiansand v jižním Norsku, východně od Stockholmu ve Švédsku či na více místech v jihovýchodním Finsku.[1]
Migmatity se, podobně jako ruly, využívají jako lomový kámen a k výrobě drceného kameniva.[2] V oblastech, kde je možné těžit i větší bloky nepopraskaných hornin je lze využít jako dekorační kámen.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
