americký soudce a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Merrick Brian Garland (* 13. listopadu 1952 Chicago, Illinois) je americký právník a bezpartijní politik, který od března 2021 zastává úřad ministra spravedlnosti Spojených států amerických ve vládě Joea Bidena.
| Merrick Garland | |
|---|---|
 Merrick Garland, 2021 | |
| 86. ministr spravedlnosti USA | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 11. března 2021 | |
| Prezident | Joe Biden |
| Předchůdce | William Barr |
| Předseda Odvolacího soudu USA pro okruh Kolumbijského distriktu | |
| Ve funkci: 12. února 2013 – 11. února 2020 | |
| Předchůdce | David B. Sentelle |
| Nástupce | Sri Srinivasan |
| Soudce Odvolacího soudu USA pro okruh Kolumbijského distriktu | |
| Ve funkci: 20. března 1997 – 11. března 2021 | |
| Předchůdce | Abner J. Mikva |
| Rodné jméno | Merrick Brian Garland |
| Narození | 13. listopadu 1952 (72 let) Chicago, Illinois Spojené státy americké |
| Choť | Lynn Rosenmanová (s. 1987) |
| Děti | dvě |
| Alma mater | Harvardova univerzita (BA, JD) |
| Profese | soudce a advokát |
| Ocenění | Řád knížete Jaroslava Moudrého 2. třídy (2023) |
| Commons | Merrick Garland |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v chicagské metropolitní oblasti. Právní vzdělání získal na Harvardově univerzitě, kde se v roce 1977 stal doktorem práv. Profesní kariéru začal jako asistent soudce Henryho J. Friendlyho u Odvolacího soudu pro druhý okruh a poté u Williama J. Brennana, soudce nejvyššího soudu. Obchodním právním sporům se věnoval v mezinárodní advokátní kanceláři Arnold & Porter. Po jmenování federálním prokurátorem na ministerstvu spravedlnosti měl klíčovou roli ve vyšetřování a obžalobě útočníků bombového útoku v Oklahoma City.
Po nominaci prezidenta Billa Clintona se v roce 1997 stal členem Odvolacího soudu pro okruh Kolumbijského distriktu, jemuž mezi lety 2013–2020 předsedal. Další demokratický prezident Barack Obama jej v březnu 2016 navrhl na místo soudce nejvyššího soudu uvolněné po úmrtí Antonina Scalii. Republikánská senátní většina se však nominací odmítla zabývat a v horní komoře zablokovala slyšení i hlasování. Tento bezprecedentní krok byl považován za kontroverzní. Nominace trvající 293 dní se stala historicky nejdelším procesem potvrzení, a uplynula 3. ledna 2017 s koncem volebního období 114. zasedání Kongresu. Na uprázdněné místo byl nakonec zvolen soudce Neil Gorsuch jmenovaný republikánským prezidentem Donaldem Trumpem. Na funkci odvolacího soudce pak Garland rezignoval v březnu 2021, aby se ujal ministerského úřadu v Bidenově kabinetu, kde nahradil republikána Williama Barra sloužícího do prosince 2020 v Trumpově vládě.
Narodil se roku 1952 v Chicagu.[1] Vyrostl na jeho severním předměstí v Lincolnwoodu.[2][3] Matka Shirley Garlandová (rozená Horwitzová)[4] byla ředitelkou neziskové sociální organizace Council for Jewish Elderly, starající se o židovské seniory. Otec Cyril Garland vedl jako drobný podnikatel rodinnou firmu Garland Advertising.[3][5][6] Vychován byl v konzervativně judaistické rodině demokratů. Předci si změnili příjmení z tvaru Garfinkel. Na počátku dvacátého století prarodiče opustili Zónu osídlení v carském Rusku, když prchali před antisemickými pogromy do Spojených států. V nové domovině hledali útočistě zejména pro lepší život dětí.[6][7] Bratrancem z druhého kolena je bývalý iowský guvernér a velvyslanec v Číně Terry Branstad.[8]
Na střední škole Niles West High School v illinoiském Skokie se stal prezidentem studentské rady, účinkoval v divadelním spolku a učil se rétorice v debatním kroužku.[9] Maturoval v roce 1970. Za absolventský ročník přednesl závěrečnou řeč, privilegium tradičně udělované nejlepším studentům.[3][2]
Na Harvardovu univerzitu nastoupil k bakalářskému studiu společenských věd.[3][10][11] Původně zvažoval kariéru lékaře, ale rozhodl se pro právnickou profesi.[9] Jako jediný zástupce prvního ročníku byl zvolen do kolejní rady, v níž spolupracoval se svou pozdější nadřízenou Jamie Gorelickovou, v polovině 90. let náměstkyní ministra spravedlnosti Clintonovy vlády.[12] Během letních prázdnin připravoval jako dobrovolník projevy pro illinoiského kongresmana Abnera Mikvu.[12] V roce 1979 prezident Jimmy Carter jmenoval Mikvu soudcem odvolacího soudu pro okruh Kolumbijského distrikt. O patnáct let později jej Garland ve funkci nahradil.[13] Na Harvardu se věnoval psaní divadelních aktualit a recenzí pro studentský deník Harvard Crimson. Pracoval také jako tutor v kolejním domě Quincy House.[14][15] Kvalifikační práce na téma průmyslových fúzí ve Velké Británii 60. let dvacátého století měla 235 stran.[12][16] V roce 1974 zakončil studium s vyznamenáním a získal bakalářský titul (B.A.).
Poté pokračoval na Právnické fakultě Harvardovy univerzity,[10] kde se stal členem redakčního týmu studentského právního periodika Harvard Law Review.[12][11] Jako editor článků si přidělil redigování příspěvku soudce nejvyššího soudu Williama Brennana o vlivu ústav jednotlivých unijních států na ochranu individuálních práv.[12][13][17] Vzájemná korespondence později přispěla k tomu, že si jej Brennan vybral pro stáž právního asistenta.[17] Univerzitu absolvoval v roce 1977 s vyznamenáním a titulem doktor práv (JD).
Po ukončení právnické fakulty strávil dva roky jako asistent soudce, v období 1977–1978 nejdříve pro Henryho J. Friendlyho u Odvolacího soudu pro druhý okruh a poté mezi lety 1978–1979 u soudce nejvyššího soudu Williama J. Brennana.[11] Do roku 1981 pak působil jako zvláštní asistent ministra spravedlnosti Benjamina Civilettiho.[3]
Po skončení Carterova prezidentství nastoupil soukromou praxi v mezinárodní advokátní kanceláři Arnold & Porter.[3][18] Zabýval se především obchodními právními spory. V roce 1985 se v kanceláři stal partnerem.[3] V akademickém roce 1985–1986 také vedl seminář antimonopolního práva na Harvardově univerzitě.[11][19] Ve snaze návratu do veřejné sféry byl roku 1989 jmenován federálním prokurátorem v úřadu pro Kolumbijský distrikt. Zatupoval tak vládu v trestněprávních případech od obchodování s drogami až po veřejnou korupci.[3] Jako jeden ze tří státních zástupců dozoroval i vyšetřování washingtonského starosty Mariona Barryho, obviněného z nedovoleného držení kokainu.[20]
V letech 1992–1993 se krátce vrátil do kanceláře Arnold & Porter,[12][18] než se připojil k nastupující Clintonově administrativě ve funkci zástupce federálního prokurátora trestního úseku při ministerstvu spravedlnosti.[3] Roku 1994 jej náměstkyně ministra spravedlnosti Jamie Gorelicková – jeho mentorka a spolužákyně z Harvardu,[21] oslovila s nabídkou stát se jejím zástupcem, hlavním poradcem náměstkyně ministra.[3][22] Nabídku přijal a v nové roli dozoroval i mediálně sledované kauzy terorismu, bombový útok v Oklahoma City, Unabombera Teda Kaczynského a bombový útok na olympijský park v Atlantě.[3][23] V oklahomské kauze odcestoval do Oklahoma City prozkoumat místo činu a dohlížet na vyšetřování v rámci přípravy vznesení obžaloby.[24] Vládu zastupoval při předběžném projednání obžaloby s dvěma hlavními obviněnými Timothym McVeighem a Terrym Nicholsem.[24] Záměr vést tým obžaloby v soudním procesu opustil pro pracovní vytížení v ústředí ministerstva. Podílel se však na výběru členů týmu a případ sledoval z Washingtonu, D.C. Rovněž se účastnil klíčových rozhodnutí, mezi něž patřil i návrh trestu smrti pro McVeigha s Nicholsem.[24][3]
V září 1995 jej prezident Bill Clinton nominoval na místo soudce Odvolacího soudu pro okruh Kolumbijského distriktu, uvolněné po Abneru Mikvovi.[12] Clinton tak dal na písemné doporučení soudce Brennana, u něhož Garland kdysi stážoval.[17] V prosinci téhož roku proběhlo slyšení před senátním právním výborem.[25] Republikánští senátoři však neusilovali o hlasování v Garlandově potvrzení.[3] Nikoli z obav o jeho kvalifikaci, ale kvůli sporu, zdali místo vůbec obsadit. Mikva byl jeho prvním držitelem.[19][26] Po Clintonově znovuzvolení jej prezident v lednu 1997 opět nominoval.[27] V republikány ovládaném senátu proběhlo hlasování 19. března téhož roku. Potvrzen byl poměrem hlasů 76–23[28] včetně souhlasu republikánských senátorů Johna McCaina, Orrina Hatche a Susan Collinsové.[29] Naopak jejich straničtí kolegové Mitch McConnell, Chuck Grassley a Jeff Sessions byli proti.[29] Z řadového soudce se pak předsedou odvolacího washingtonského soudu stal 12. února 2013.[30] Po sedmi letech jej v čele nahradil Sri Srinivasan a Garland se vrátil na pozici řadového člena tohoto soudního tělesa.[31][32] Na funkci pak rezignoval 11. března 2021 s nástupem do úřadu amerického ministra spravedlnosti v kabinetu Joea Bidena.
Prezident Barack Obama zvažoval jeho nominaci do amerického nejvyššího soudu poprvé v roce 2009 po odchodu Davida Soutera do důchodu. Z devíti kandidátů se nakonec rozhodl navrhnout soudkyni druhého okruhu Soniu Sotomayorovou.[33] S koncem dalšího člena Johna Paula Stevense byl od dubna 2010 považován za hlavního kandidáta na uprázdněné křeslo v nejvyšším soudním orgánu.[34][35][36] Obama s ním na dané téma vedl rozhovor, stejně jako s dalšími uchazeči.[37] Utažský republikánský senátor Orrin Hatch nabídl v květnu 2010 prezidentovi pomoc v případě Garlandovi nominace, když jej označil za „konsenzuálního kandidáta“ a domníval se, že by byl v horní komoře schválen hlasy obou stran.[38][39] Obama nakonec nominoval generální prokurátorku Elenu Kaganovou, která z titulu své funkce zastupovala federální vládu před nejvyšším soudem. K jejímu potvrzení došlo během srpna 2010.[37]
Soudce nejvyššího soudu Antonin Scalia zemřel 13. února 2016.[40] Ještě ve stejný den vydal prohlášení vůdce republikánské senátní většiny Mitch McConnell, že by již senátoři neměli brát zřetel na žádného kandidáta navrženého Obamou a nominace měla být přenechána příštímu prezidentu vzešlému z listopadových voleb.[41][42][43] Obama odpověděl, že má v úmyslu „splnit svou ústavní povinnost a jmenovat soudce do nejvyššího soudu,“[44][45] a že nebyla vytvořena „dobře zavedená tradice“, podle níž by prezident nemohl zaplnit volné místo soudce během posledního roku úřadování.[46]
Na začátku března 2016 deník The New York Times uvedl, že Obamova administrativa prověřila Garlanda jako potenciálního kandidáta. O týden později byl předseda odvolacího soudu zařazen do prezidenta užšího výběru tří soudců (se Sri Srinivasanem také z washingtonského okruhu a Paulem J. Watfordem z devátého okruhu). Obama vedl s každým z nich rozhovor včetně dalších dvou adeptek, odvolací soudkyně Jane L. Kellyové z osmého okruhu a soudkyně Ketanji Brownové Jacksonové z obvodního soudu Kolumbijského distriktu.[47] Krátce poté senátor Orrin Hatch, působící jako předseda horní komory pro tempore, předpokládal že prezident Obama jmenuje někoho, koho si žádá liberální křídlo demokratů, i když „by mohl snadno jmenovat Merricka Garlanda, který je skvělým mužem“.[48] O pět dní později, 16. března 2016, Obama skutečně nominoval Garlanda do nejvyšší soudní instituce.[49][50]
Ve federálním soudnictví měl Garland větší zkušenost, než jakýkoli jiný kandidát v historii nejvyššího soudu[29] a byl nejstarším nominantem od Lewise F. Powella v roce 1971.[51] Stálý výbor federálního soudnictví americké profesní komory American Bar Association mu pro navrhovanou pozici jednomyslně udělil nejvyšší hodnocení „dobře kvalifikovan“.[52]
Podle vůdce republikánské senátní většiny Mitche McConnella se horní komora odmítla nominací zabývat, protože zvolila přístup „žádné slyšení, žádné hlasování, a vůbec žádná akce“.[53][54][55] McConnellovo kategorické odmítnutí uspořádat alespoň slyšení popsali politologové a právní akademici jako bezprecedentní.[54][56][57][58] Jeho vůdcovská role v republikánské nominační blokádě byla vnímána za „vyvrcholení [jeho] konfrontačního stylu,“[59] a příklad zneužití ústavních pravidel na základě stranického postavení.[60] Politolog Yascha Mounk to doslova nazval „do nebe volajícím zneužitím ústavních norem“.[61]
Nominace oficiálně uplynula 3. ledna 2017 po 293 dnech, s koncem volebního období 114. zasedání Kongresu.[62] V horní komoře tak vytvořila rekord nejdelšího procesu potvrzování v rámci nejvyššího soudu, který výrazně překonal 125denní – nakonec úspěšný – nominační proces Louise Brandeise z roku 1916.[63] Nově příchozí republikánský prezident Donald Trump na uprázdněné křeslo 31. ledna 2017 navrhl Neila Gorsuche,[64] kterého senát schválil 7. dubna téhož roku.
McConnell v srpnu 2016 vyjádřil hrdost nad zastavením Garlandovy kandidatury slovy: „Byl to jeden z mých nejokázalejších okamžiků, když jsem se podíval Baracku Obamovi do očí a řekl: 'Pane prezidente, uvolněné místo v nejvyšším soudu neobsadíte'.“[65][66] Během dubna 2018 pak dodal, že prosadit variantu senátní netečnosti vůči nominaci se stalo nejsledovanějším rozhodnutím, jaké kdy ve veřejném životě učinil.[67]
.jpg)
Zvolený prezident Joe Biden zveřejnil záměr jej nominovat do úřadu ministra spravdelnosti 6. ledna 2021.[68][69] Po odeslání nominační listiny do Senátu se v horní komoře 22. a 23. února téhož roku Garland zúčastnil slyšení před právním výborem, jemuž předsedal illinoiský demokratický senátor Dick Durbin. Během slyšení přislíbil dohled na energickým stíháním osob, které zaútočily na Kapitol Spojených států, a dalších extremistů, za využití vlastní zkušenosti ze stíhání pachatelů bombových útoků v Oklahoma City a Atlantě.[70][71][72] Rovněž uvedl, že Bidenova vláda pravděpodobně zavede moratorium na výkon trestu smrti ze strany federální vlády, když stejně jako Biden vyjádřil k trestu smrti výhrady s ohledem na „značnou nepravidelnost, nejistotu a subjektivitu jeho aplikace“.[72] Federální trest smrti byl během Trumpovy vlády vykonán poprvé po 17 letech v červenci 2020.[73] Senátorům se zavázal, že ministerstvo spravedlnosti zůstane pod jeho vedením nezávislé.[72] Právní výbor jeho nominaci doporučil poměrem hlasů 15 : 7.[74][75] Na plénu Senátu byla nominace potvrzena 10. března 2021 poměrem 70 : 30, včetně souhlasu 20 z 50 hlasujících republikánů.[76][70][77][78] Úřadu se ujal následujícího dne složením přísahy vedené zástupcem ministra spravedlnosti pro management Leem Lofthusem[79] a následnou ceremoniální přísahou do rukou viceprezidentky Kamaly Harrisové.[80]
V dubnu 2021 uvalila Ruská federace na Garlanda sankce, včetně zákazu vstupu na ruské území. Jednalo se o reakci na vyhoštění deseti ruských diplomatů ze Spojených států kvůli aférám ze strany ruského státu, mezi něž se řadily kybernetické útoky na americké vládní instituce, agrese vůči Ukrajině a vměšování se do amerických prezidentských voleb 2020.[81]
V roce 1987 se v newyorském Harvard Clubu oženil s Lynn Rosenmanovou při obřadu vedeném rabínem Charlesem Lippmanem.[82] Manželka pochází z connecticutského Reddingu a vyrostla v New Yorku. Vystudovala management na Harvardově univerzitě a provozní management na Massachusettském technologickém institutu. V minulosti pracovala u virginského kontraktora elektroniky pro ministerstvo obrany. Její děd Samuel Irving Rosenman byl soudcem newyorského nejvyššího soudu a právním radou Bílého domu za prezidentství Franklina D. Roosevelta a Harryho S. Trumana.[5][82] Do manželství se narodily dcery Rebecca a Jessica, které vystudovaly Yaleovu univerzitu.[83] Rodina žije v marylandské Bethesdě.[84] Garland trpí částečnou barvoslepostí, což ovlivňuje jeho výběr obleků a kravat.[13]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
