Luck
sídlo ve Volyňské oblasti na Ukrajině From Wikipedia, the free encyclopedia
Luck (ukrajinsky Луцьк, Luc'k, polsky Łuck, rusky Луцк, latinsky Luceoria) je historické město ležící v západní části Ukrajiny na řece Styr, na historickém území Volyně. Je hlavním městem Volyňské oblasti a jedním z mála rostoucích ukrajinských měst; roku 2007 zde žilo 206 500 obyvatel, v roce 2022 zde žilo přibližně 221 tisíc obyvatel.
| Luck Луцьк | |
|---|---|
 Památky a panorama města Luck | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°44′52″ s. š., 25°19′28″ v. d. |
| Nadmořská výška | 181 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Volyňská |
| Rajón | Lucký |
  Luck | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 72 km² |
| Počet obyvatel | 220 986 (2022) |
| Etnické složení | Ukrajinci |
| Náboženské složení | pravoslavné křesťanství, částečně též řecké a římské katolictví |
| Správa | |
| Starosta | Ihor Ihorovyč Poliščuk |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +380 332 |
| PSČ | 43000-499 |
| Označení vozidel | AC a КС / 03 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Středověk
První písemná zmínka o hradišti je z roku 1085, kdy se v Ipatěvském letopisu označuje jménem "Lučesk" (česky "Světlem zářící") a lokací ve Volyňském knížectví. Osada vyrostla kolem dřevěné pevnosti s dubovou palisádou, patřící zdejší větvi rodu Rurikovců. Od roku 1154 byl centrem vlastního knížectví. Během mongolské invaze v roce 1240 Luck dobyli Mongolové, pevnost však nezničili. Poté se Luck stal součástí Knížectví Haličsko-Vladimirského. Od roku 1288 bylo městem a sídlem volyňské eparchie pravoslavné církve. V roce 1349 napadlo město polské vojsko krále Kazimíra Velikého, nezískalo je však nadlouho. V letech 1303–1596 patřil Luck k haličskému (galicijskému) biskupství.
K Litevskému velkoknížectví patřil Luck od smrti knížete Švidrigaila v roce 1452. Pod vládou Jagellonců v Polsko-litevské unii město přijalo magdeburské právo, rozvíjelo se hospodářství, kultura i náboženství. Koncem 15. století měl Luck 19 pravoslavných a 2 římskokatolické kostely a nazýval se volyňským Římem.
1596–1795
Od roku 1596 přešel Luck pod Polské království jako sídlo volyňského velkovévodství. Zdejší kněží působili pod Brestlitevskou unií a po sporech s brestským biskupem v letech 1623 až 1721 vytvořili vlastní biskupství bez reálné moci v oblasti. Roku 1624 zde řeholnice z Lublinu založily ženský klášter sv. Brigity řádu Vykupitele. V polovině 17. století mělo město 50 tisíc obyvatel. Zdecimovali je kozáci při povstání Bohdana Chmelnyckého, roku 1648 pod vedením hejtmana Kolodka město vyplenili a vypálili.
1795–1939
V důsledku trojího dělení Polska byl roku 1795 Luck přičleněn k Ruskému impériu. Během první světové války dobyl město rakouský oddíl arcivévody Ferdinanda Josefa. Podle dohod Brest-litevského míru 7. února 1918 Luck obsadili Němci a 22. února 1918 jej předali armádě Ukrajinské lidové republiky pod velením Symona Petljury. Během polsko-sovětské války Luck 5. května 1919 dobyly polské jednotky pod velením generála Alexandra Karnického. Po Rižské mírové smlouvě v roce 1921 se Luck stal součástí Druhé polské republiky a opět hlavním městem volyňského vojvodství. Železniční spojení města Lucku z Kiverci, které existovalo od roku 1890, Poláci rozšířili o trať do Lvova. Rozvíjel se průmysl a budování infrastruktury města.
Podle sčítání obyvatel z 1. ledna 1939 měl Luck 39 000 obyvatel, z toho 17 500 Židů a 13 500 Poláků. Naopak okolí obývali převážně Ukrajinci: z 316 970 venkovských obyvatel bylo 59 % Ukrajinců, 19,5 % Poláků a 14 % Židů. Ve 42 vesnicích žilo asi 23 000 Čechů a volyňských Němců.
1939–1991
Při sovětské okupaci východního Polska na podzim 1939 byl Luck dobyt Rudou armádou a připojen k Ukrajinské SSR. Mnoho továren bylo rozebráno a převezeno do Sovětského svazu. Asi 10 000 obyvatel, většinou Poláků, bylo deportováno do pracovních táborů nebo uvězněno NKVD. Nacisté obsadili Luck krátce po vyhlášení války v červnu 1941 a ihned deportovali židovské obyvatele do koncentračních táborů. K Němcům se přidali ozbrojené oddíly ukrajinských nacionalistů UPA. Dne 2. července 1941 bylo ve zdech zdejšího hradu zavražděno 1 160 Židů.[1]
V roce 1944 město osvobodila Rudá armáda a opět je připojila k SSSR. V roce 1991 se Volyň stala součástí nezávislé Ukrajiny.
Češi do Lucku přesídlili během 19. století a vytvořili vlastní komunitu s národními tradicemi. Dosud zde působí krajanský spolek Volyňských Čechů. Také je dodnes provozován pivovar Zeman, založený Čechem Václavem Zemanem, který přijel na Volyň v roce 1869.
- Lucký hrad (Lubartův hrad) - cihlová stavba na kamenných základech, na půdorysu nepravidelného trojúhelníka se třemi hranolovými věžemi v nárožích, dal jej zbudovat kníže Lubart ve 14. století na místě hradiště z 11.-12. století s kostelem, jež byly zjištěny archeologickým výzkumem uvnitř dvora a jsou přístupné v zastřešeném pavilonu.
- Římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla – trojlodní barokní bazilika
- Klášter sv. Brigity – založen roku 1624, přestavěn po požáru, dochovala se budova konventu s kaplí, od roku 1960 slouží jako muzeum, od roku 1990 v jedné části opět založen klášter.
- Kostel Nejsv. Trojice ukrajinské pravoslavné církve, kyjevské eparchie
- Luteránský kostel z 19. století
- Velká synagoga – stavba z roku 1628, za druhé světové války pobořena (zničeny k ní přiléhající domy), v 70. letech opět dostavěna
- Budova Volyňské národní univerzity
- Budova pivovaru Zeman
- Muzea: Historické muzeum, Muzeum lékárny
- Peter Bondra – slovenský hokejista
- Natalena Koroleva – ukrajinská spisovatelka a překladatelka
- Boris Ignatovič – sovětský fotograf
- Florian Siwicki – polský politik a generál
- Anatolij Tymoščuk – ukrajinský fotbalista
- Oksana Zabužko – ukrajinská spisovatelka a publicistka
- Světlana Zacharovová – ruská baletka, současná první sólistka Velkého divadla v Moskvě
Vstupní křídlo luckého hradu
Kostel Nejsv.Trojice
Klášter sv. Brigity
Luteránský kostel
Velká synagoga
Volyňská univerzita
Muzeum lékárny
Jedna ze starých budov pivovaru Zeman
.jpg)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
