česká designérka From Wikipedia, the free encyclopedia
Libuše Niklová (rozená Kyseláková, 1. dubna 1934 Zlín – 5. června 1981 Gottwaldov) byla česká designérka hraček. Vytvořila přes 230 originálních hraček, které se vyráběly v mnoha barevných variantách, například gumové figurky, zvířátka s harmonikovým trupem či nafukovací hračky. Její práce je zastoupena ve sbírkách muzeí po celém světě, například v Muzeu dekorativních umění v Paříži, Muzeu moderního umění v New Yorku a nebo Uměleckoprůmyslovém museu v Praze či v Muzeu umění a designu Benešov.[1] V roce 2011 u příležitosti udílení cen Czech Grand Design byla jako první žena uvedena do Síně slávy in memoriam. Cenu převzal syn, výtvarník Petr Nikl.[2]
| Libuše Niklová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Libuše Kyseláková |
| Narození | 1. dubna 1934 Zlín  Československo |
| Úmrtí | 5. června 1981 (ve věku 47 let) Gottwaldov Československo |
| Místo pohřbení | Lesní hřbitov ve Zlíně |
| Povolání | umělkyně a designérka |
| Manžel(ka) | František Nikl |
| Děti | Petr Nikl |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodila se 1. dubna 1934 ve Zlíně, kde prožila celý život. V letech 1949 až 1953 studovala, tehdy nový obor, tvarování plastických hmot na Státní uměleckoprůmyslové škole Zdeňka Nejedlého ve Zlíně a Uherském Hradišti, pod vedením profesorů Luďka Havelky a Jiřího Jašky. Po maturitě v roce 1954, nastoupila do závodu Gumotex v Břeclavi, kde pracovala až do roku 1960. V roce 1958 se provdala za malíře Františka Nikla, spolužáka ze střední školy.
V roce 1960 se jim narodil syn, český malíř, spisovatel a divadelník Petr Nikl a v roce 1968 dcera Veronika.[2] V průběhu své profesní tvorby získala patenty na devět vynálezů a tři národní průmyslové vzory. Zemřela 5. června 1981 v Gottwaldově.
Libuše Niklová se inspirovala přírodou, cirkusem a také dětmi. První realizované návrhy byly malé pískající gumové hračky. Vyráběly se v Gumotexu. Byly to například Kočička s míčem, Pes Alík, Hanka, Barborka, či série figurek, představujících různá povolání v čele s Lékařem a Zdravotní sestřičkou.
Po narození syna Petra odešla v roce 1961 pracovat do Fatry Napajedla. Zde navrhla své ikonické hračky, například sérii harmonikových zvířat v čele s Kocourem nebo sérii sedacích nafukovacích zvířat, zastoupených Buvolem, Slonem a Žirafou.[1]
S návrhy hraček začínala v 50. letech 20. století. V tomto období se začínalo pracovat s novým materiálem – plastem. Pro výrobu hraček měl vhodné vlastnosti (měkkost, lehkost a ohebnost). S plastovými výrobky se snadno manipulovalo, lehce se čistily a výhodou byla i barevnost (některé modely se vyráběly v různých barevných provedeních). Navrhovala zcela nové tvary z PVC a polyetylénu. Ovlivnila tvary nových plastových hraček použitím netradičních technologií a „harmonikových“, skladebných zvířat z vyfukovaného PVC.[3]
Libuše Niklová sdílela názory pražského uměleckého sdružení Artěl, ale pro české prostředí jí byly bližší myšlenky designéra Ladislava Sutnara. Při studiu na uměleckoprůmyslové škole se naučila základům sochařského řemesla, kresebné zručnosti a realizaci návrhů modelů ze sádry. Základy technologie výroby plastických hmot získala až v závodě Fatra díky mistru Františku Juřenkovi.[4]
Hračky Libuše Niklové byly pestře malované, v těle i končetinách měly hliníkové dráty, které umožňovaly ohýbání. Při navrhování si byla vědoma, že dětská osobnost se utváří i hračkou. Patřila mezi designéry, kteří jsou schopni povýšit funkční předmět na umění. Charakteristickým rysem jejích hraček byl zajímavý tvar, barva, dekor, vůně i zvuk. Mezi nejznámější polyetylenové hračky patří černý kocour, beran nebo krokodýl. Při jejich tvorbě se inspirovala ohybatelnou trubkou z „nově vyrobené splachovací nádržky“.
Sama navrhovala i obal, ve kterém se rozložená hračka prodávala. Dítě si ji sestavilo jako stavebnici.[4] Navrhovala také hračky pro nejmenší děti, nafukovací a zároveň pískací, které měly velmi jednoduché tvary. Od 70. let začala navrhovat větší nafukovací a sedací hračky, které byly lehké a omyvatelné. Koník, Nosorožec, Housenka, Žirafa, Lev a Lední medvěd patřili mezi následovníky Buvola, jehož prototyp vznikl v roce 1971. Sériově se začal vyrábět v roce 1973. Buvol byl nejčastěji vyráběn z červené fólie, ale existovaly i varianty modré, zelené nebo černé. Na výstavy byl speciálně vyráběn v průhledném provedení.
_hračka_-_design_Libuše_Niklová_1957_Gumotex_Břeclav.jpg)
Libuše Niklová navrhla 12 harmonikových hraček, 10 zvířátek, miminko a vláček Pískáček. V roce 1963 požádala o patent (č.115236) na ohebnou hračku z plastických hmot, první svého druhu na světě. Tyto hračky byly tak geniální a revoluční, že je dle výzkumu badatele a sběratele Lukáše Tomana okopírovaly v nejméně 25 zemích světa. Dá se tak říci, že si s hračkami Libuše Niklové, nebo přesněji s jejich takřka totožnými kopiemi hrály desítky milionů dětí. Libuše Niklová tak ovlivnila nejen výrobu plastových hraček po celém světě, ale zasáhla do dětství milionů lidí po celém světě.[5]
Badatel a sběratel Lukáš Toman představil své objevy na unikátní výstavě Jak šel kocour do světa. Hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci, která se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze ve dnech od 9. června do 2. října 2022. Na výstavě byly k vidění kopie harmonikových hraček Libuše Niklové například z Polska, Rakouska, Maďarska, Španělska, ale také třeba z Tchaj-wanu, Hongkongu, Vietnamu nebo také z Argentiny či Izraele.[6]
V roce 1964 získala hračka „Kocour“ pro Fatru Napajedla ocenění Zlatý kahan a Medaili Libereckých výstavních trhů.[2]
Od 6. června 2010 byla otevřena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze výstava díla Libuše Niklové pod názvem „200 dm³ dechu“. Mezi iniciátory výstavy patřil i syn Petr Nikl. Byly zde exponáty zapůjčené ze soukromých sbírek, i firmou Fatra Napajedla. Petr Nikl vytvořil návrhy transparentní kostky a míče, které byly realizovány a výstavu doplnily. Závod Fatra Napajedla vyrobil limitovanou edici 700 kusů červeného sedacího buvola. Byla vydána i kniha shrnující život a dílo Libuše Niklové.[7]
V listopadu 2011 se výstava přesunula do Paříže. V Musée des Arts Décoratifs bylo prezentováno přes 120 hraček, sádrových návrhů a nákresů v expozici nazvané Plastique Ludique (česky „hravý plast“).[8]
Hračky Libuše Niklové vlastní ve svých sbírkách Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně, Muzeum města Brna, Muzeum dekorativních umění v Paříži a Muzeum moderního umění v New Yorku.
Libuše Niklová získala spoustu ocenění. Její hračky získaly několikrát například titul Vynikající výrobek roku a mnohokrát označení Vybráno pro CID (Czechoslovak Industrial Design), které bylo udělováno nejlepším československým výrobkům.[9]
Tvorba Libuše Niklové byla již za jejího života hojně zastoupena na výstavách po celé Evropě. V posledních 15 letech se stává světovým fenoménem a její tvorba je vystavována v těch nejprestižnějších muzeích po celém světě.[10]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
