Kontinentální kůra

Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami. Její spodní hranicí je Conradova diskontinuita, která je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seismické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke kontinentální kůře také bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5 a 7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, přičemž extrémy dosahují hodnot až 90 km.

1 kontinentální kůra, 2 oceánská kůra, 3 astenosféra

Kontinentální kůra a její rozloha

Hustota kontinentální kůry je menší než hustota kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g × cm⁻³, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29 %, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a s kontinentálními svahy tvoří celkem 41 % zemského povrchu.

Dominantně je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje formou dacitů a dioritů. Průměrná výška kontinentálních oblastí je 870 m n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.

Kontinentální kůra mohla vznikat už před čtyřmi miliardami let.^[1] Vznikla patrně před 3,7 miliardou let.^[2]

Rozdělení kontinentální kůry

Vertikálně:

• svrchní kůra – 10 až 15 km – tvořena je převážně sedimenty, metamorfity, granity a bazalty. Takzvaná granitová vrstva je typická pro pevninský typ kůry.
• spodní kůra – je charakterizována ultrabazickým složením.

Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:

• štítové oblasti – nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
• platformové oblasti – oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která zaujímá několik tisíc až milionů m², tzn. že oblasti jsou rozsáhlé.
• pásemná pohoří – oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35–40 km. V oblasti Českého masívu je mocnost kůry 30–38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.

Chemické složení

Složení kontinentální kůry je přibližně (hmotnostní procento): 58 % SiO₂, 16 % Al₂O₃, 8 % FeO, 7 % CaO, 5 % MgO, 3 % Na₂O, 1,5 % K₂O.

Vznik kontinentální kůry

Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.

Odkazy

Reference

1. MIHULKA, Stanislav. Ztracený svět: Nejstarší kontinenty Země zmizely téměř beze stopy. osel.cz [online]. 2019-07-02 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. ISSN 1214-6307.
2. DEROUIN, Sarah. New research uncovers continental crust emerged 500 million years earlier than thought. phys.org [online]. 2021-04-26 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

• Desková tektonika
• Oceánská kůra
• Pangea