Kalokagathia

Kalokagathia (řecky: podstatné jméno καλοκαγαθία, καλός κἀγαθός, ze spojení dvou adjektiv καλός – krásný, καί – spojka a, αγαθός – dobrý), také kalos kai agathos, je pojem, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. V klasické době se používal jako označení dokonalého aristokrata, řeckého gentlemana.^[1] Friedrich Nietzsche označil tento klasický pohled za „apollinský“ (podle boha Apollóna) a proti němu postavil pohled „dionýský“ (podle boha Dionýsa), vášnivý a temný, k němuž měli blízko romantici.

Diskobolos od Myróna, kopie z 1. století n. l.

Od 19. století se pojem kalokagathie používal zejména v počátcích sportu a tělesné výchovy. Je důležitým prvkem novodobé olympijské myšlenky, jak je ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti zformuloval Pierre de Coubertin. Byla důležitou ideovou základnou sokolského hnutí. Dobové odrazy kalokagathie lze vysledovat v dobovém skautingu, v hnutí Wandervogel a jiných. Ve všech těchto případech kalokagathie vždy vyjadřovala program tělesné krásy spojené s čestností a poctivostí.^[2]

Německý klasický filolog Werner Jaeger definoval kalokagathii jako „rytířský ideál kompletní lidské osobnosti, harmonické v mysli, a těla“.

Reference

1. ŠÍP, Radim, ed. Kalokagathia: ideál nebo flatus vocis?. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 92 s. ISBN 978-80-210-4566-8.
2. FORMÁNKOVÁ, Kateřina. Kalokagathia: fenomén tělesné výchovy?. 2011. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Filip Horáček. Dostupné online.

Související články

• Gymnasion