norský foklorista, biskup a básník From Wikipedia, the free encyclopedia
Jørgen Engebretsen Moe (22. dubna 1813 Hole, Ringerike, Buskerud – 27. března 1882 Kristiansand) byl norský teolog, kněz a biskup a romantický filolog, folklorista, básník a prozaik. Proslavil se především díky sbírce norských pohádek, které sesbíral společně se Peterem Christenem Asbjørnsenem. [3][4][5]
| Jørgen Engebretsen Moe | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 22. dubna 1813 Hole, Ringerike, Buskerud  Království Dánska a Norska |
| Úmrtí | 27. března 1882 (ve věku 68 let) Kristiansand .svg){kind=small} Spojená království Švédska a Norska |
| Místo pohřbení | hřbitov Vestre Aker (Oslo) |
| Povolání | teolog, kněz, biskup, filolog, folklorista, básník, prozaik |
| Národnost | norská |
| Alma mater | Královská Fredrikova univerzita |
| Literární hnutí | romantismus |
| Významná díla | Norske folkeeventyr (1841-44, Norské lidové pohádky), společně s Peterem Christenem Asbjørnsenem |
| Ocenění | člen Královské norské vědecké společnosti (1872), rytířský kříž Řádu svatého Olafa (1873), komandérský kříž I. třídy Řádu svatého Olafa (1881)[1] |
| Manžel(ka) | Johanne Fredrikke Sophie Sørenssen.[1] |
| Děti | Moltke Moe (profesor folkloristiky), Ole Falk Moe (právník a inženýr) a čtyři dcery[2] |
| Rodiče | Engebret Olsen Moe a Marte Jørgensdatter Moe[1] |
| Vlivy | bratři Grimmové |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_(10866319086).jpg)
Narodil se do rodiny zámožného sedláka a dlouhodobého poslance Stortingu. S Peterem Christenem Asbjørnsenem se seznámil roku 1827, když byli oba posláni svými rodiči do tříletého uměleckého a maturitního kurzu, který pořádal v Moeově rodném Ringerike probošt Støren. Navázali zde trvalé přátelství, které se stalo základem jejich budoucí společné sběratelské činnosti.[6][7]
Roku 1830 začla studovat teologii na Královské Fredrikově univerzitě v Christianii. Studia dokončil (s přestávkami, při nichž si přivydělával jako domácí učitel na venkově) roku 1839. Vysvěcen na kněze byl ale až roku 1852. Do té doby se živil jako učitel na několika místech a v letech 1845–1853 vyučoval náboženství, norštinu a filozofii na vojenské škole v Christianii. Po vysvěcení nastoupil jako kaplan v Sigdalu v Buskerudu. Roku 1854 se oženil s Johannou Fredrikkou Sophií Sørenssenovou, dcerou velitele vojenské školy, ve které dříve učil, se kterou měl dva syny a čtyři dcery. Roku 1863 se stal farářem v Drammen a roku 1875 biskupem v Kristiansandu.[7]
Roku 1872 byl zvolen členem Královské norské vědecké společnosti (Norske Videnskabers Selskab ) a roku 1873 obdržel rytířský kříž Řádu svatého Olafa a roku 1881 komandérský kříž I. třídy tohoto řádu. Roku 1882 odešel do důchodu a brzy poté zemřel. Pochován byl na hřbitově Vestre Aker v Christiannii.[1]
Sběratelskou činnost folklóru zahájil v roce 1834 jako spolupracovník folkloristy Andrease Fayeho. Roku 1837 začal spolupracovat s přítelem Peterem Christenem Asbjørnsenem, se kterým vytvořil plán na vydání lidových pověstí a pohádek podle vzoru Pohádek bratří Grimmů.[6]
Roku 1840 vydal samostatně sbírku lidových písní Sange, Folkeviser og Stev i norske Almuedialekter(Písně, lidové písně a rýmovačky v norských běžných dialektech) a roku 1841 vyšel první sešit norských lidových pohádek Norske Folkeeventyr, výsledek společná práce obou přátel. Celkem vyšli čtyři sešity pohádek, poslední roku 1844. Oba autoři pracovali dále na přípravě rozšířeného vydání svého díla a procestovali celé jižní a střední Norsko až po Trøndelag a roku 1851 vydali nové, jazykově upravené a rozšířené vydání s poznámkovým aparátem od Moea. Vydáním pohádek roku 1851 prakticky skončila spolupráce obou sběratelů. Moe se začal věnovat svému církevnímu úřadu a Asbjørnsen přírodním vědám. Přes rozdílnost svých zájmů zůstali oba dobrými přáteli až do konce života.[6]
Kromě sběratelské činnosti byl Moe také básník a prozaik. Pokoušel se o žánrové obrázky z venkovského života a roku 1849 vydal svou první básnickou sbírku Digte (Básně), ovlivněnou lidovou poezií a jeho vlastním nešťastným milostným zážitkem. Roku 1855 vydal sbírku náboženských básní At haenge paa Juletraeet (K zavěšení na vánoční stromek), kterou v roce 1860 rozšířil a znovu vydal pod názvem En liden Julegave (Vánoční dárek). Z jeho prozaických prací dosáhla největšího ohlasu jeho knížka pro děti I Brønden og i Kjærnet (1851, Ve studni a v rybníku), která je považována za první skutečnou norskou dětskou knihu.[1]
-0001.jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
