český politik, historik a spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Šusta (19. února 1874[1][pozn. 1] Třeboň – 27. května 1945 Praha) byl český historik, spisovatel a politik, syn správce třeboňského panství Josefa Šusty (1835–1914). Patřil vedle historika Josefa Pekaře k předním žákům tzv. Gollovy školy. Vynikal znalostmi v oblasti světových a hospodářských dějin i dějin umění,[2] k oblastem zájmu patřil český vrcholný středověk, reformace nebo moderní evropské politické dějiny. Za druhé světové války byl prezidentem České akademie věd a umění, pro přijetí této složité úlohy byl po válce obviněn z kolaborace a svůj život proto ukončil sebevraždou.
Prof. PhDr. Josef Šusta | |
---|---|
prof. Josef Šusta | |
2. čs. ministr školství a nár. osvěty | |
Ve funkci: 15. září 1920 – 26. září 1921 | |
Předchůdce | Gustav Habrman |
Nástupce | Vavro Šrobár |
Stranická příslušnost | |
Členství | nestraník |
Narození | 19. února 1874 Třeboň Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 27. května 1945 (ve věku 71 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
Rodiče | Josef Šusta |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | historik, pedagog, spisovatel a akademik |
Podpis | |
Commons | Josef Šusta |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po studiích (1883–1899) v Českých Budějovicích (na gymnáziu Jana Valeriána Jirsíka byl spolužákem Emila Háchy[3]), Praze (žák Jaroslava Golla) a Vídni (Ústav pro rakouský dějezpyt) pokračoval studijním pobytem v Itálii (Rakouský historický ústav v Římě, Vatikánský archiv).
Byl generačním druhem Josefa Pekaře, profesorem všeobecných dějin Univerzity Karlovy (1910), děkanem filozofické fakulty (1916),[4] prezidentem České akademie věd a umění (1939–1945), habilitoval se prací Pius IV. Před pontifikátem a na začátku pontifikátu.
Jeho činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje a v oboru hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filozoficko-historickou koncepci českých dějin (vyzdvihl např. pozitivum německé kolonizace Čech v rozvoji území zakládáním měst a přílivem finančního kapitálu).
Byl nositelem (10. července 1934) francouzského řádu Komtura Čestné legie (Commandeur de l'Ordre National de la Légion d'honneur).
Přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Venkova aj. Měl kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii a Vatikánu.[zdroj?][5]
Od r. 1936 byl hlavním editorem šestisvazkových Dějin lidstva od pravěku k dnešku, vydávaných nakladatelstvím Melantrich (do r. 1942 vyšlo šest svazků).[zdroj?]
V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství (MŠANO).
Byl členem pátečníků, jednalo se o přítele T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka a blízkého přítele Maxe Dvořáka.
Po skončení druhé světové války byl obviněn z kolaborace (okupanti jej mj. přiměli vstoupit do Ligy proti bolševismu). Dne 27. května 1945 vyjel z Hanspaulky nejbližší cestou k Vltavě – přímou tramvají č. 11, a spáchal sebevraždu skokem do Vltavy z Hlávkova mostu.[3][6][7] V 50. letech byl pohřben na šáreckém hřbitově u kostela sv. Matěje.[8]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.