Narozen 23. 3. 1954. Výtvarník, původně šperkař, nyní i kreslíř a sochař, autor katalogů výtvarných výstav. From Wikipedia, the free encyclopedia
Jiří Urban (* 23. března 1954 Jilemnice) je český šperkař, klenotník, malíř a restaurátor, autor kopií několika korunovačních klenotů, kopie Sedlecké monstrance nebo šperků pro britskou královnu Alžbětu II.
| Jiří Urban | |
|---|---|
.jpg) Jiří Urban (2022) | |
| Narození | 23. března 1954 (70 let) Jilemnice |
| Vzdělání | Střední průmyslová škola šperkařská |
| Povolání | šperkař, klenotník, restaurátor, malíř |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Jilemnici a dětství strávil v Tříči, pak v Semilech, kde maloval pod vedením akad. malíře Vladimíra Komárka v Lidové škole umění. Do roku 1976 žil ve Spálově. V letech 1969-1973 se vyučil zlatníkem a klenotníkem v turnovském družstvu umělecké výroby Granát, kde jako mistr působil František Hejzdral. Roku 1976 ukončil střední odborné vzdělání a přestěhoval se do Turnova. Stal se návrhářem vývojového oddělení družstva Granát a v 80. letech toto oddělení vedl. Roku 1986 složil zkoušku Mistra uměleckých řemesel u prof. Josefa Soukupa na VŠUP v Praze. V roce 1990 Jiří Urban s Ing. Z. Fričem a J. Zakouřilem založil šperkařskou firmu Routa Soliter Granát, s.r.o., Turnov.[1] Roku 2010 založil v Turnově Galerii U. Kromě šperkařské tvorby se zabývá malbou. Na svých cestách navštívil Peru, Čínu a Mongolsko.[2]
Ovlivnil ho slovenský šperkař Anton Cepka a později spolupracoval s jeho synem Matúšem Cepkou a jeho ženou Blankou. Oba jsou špičkovými specialisty na středověké přihrádkové smalty a podíleli se s Jiřím Urbanem na zhotovení dosud nejdokonalejší kopie císařské koruny.[3]
Zúčastnil se sympozií Šperk a drahokam v Turnově (1986, 1995, 2000), sympozia ve Smržovce (1997), sympozií v Jaworu a Rodowu v Polsku, dále na Slovensku, ve Španělsku, USA a Portugalsku.[4] Vystavuje od roku 1985, samostatně od roku 1989.
Byl historicky prvním umělcem, kterému byla dána možnost zhotovit věrné repliky dvou vrcholných středověkých prací – koruny císařů Říše římské a koruny Svatováclavské.[5]
Ve své vlastní tvorbě realizoval komplikované mnohavrstevnaté kompozice stříbrných broží, které působí jako motované a spájené šperky. Urban v nich dosáhl krajních mezí v lití stříbra na ztracený vosk. Ve špercích geometrických tvarů vytváří jemnou kresbu v nízkém reliéfu, kterou zvýrazňuje patinou. Perfektní znalost zlatnické a stříbrnické technologie mu dává jistotu při práci s velkými křišťály nebo granáty, které umisťuje téměř neviditelně do nitra šperku.[6][7]
Roku 1986 vytvořil dvě kolekce šperků z titanu („Elektrolytické variace“), které z výstavy na Bertramce odkoupilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Severočeské muzeum v Liberci.[4] Roku 1990 navrhl a realizoval autorskou repliku kříže pro papeže Jana Pavla II. Křišťálový kříž je osázený granáty a centrální šperk tvoří rytina Krista ve vltavínu.[8] Roku 1996 vytvořil soupravu granátových šperků pro britskou královnu Alžbětu II., která měla navštívit brněnskou výstavu "Granát a jeho svět". Navrhl a zhotovil velmistrovskou hvězdu pro řád Svatováclavských rytířů ve Staré Boleslavi, hlavní cenu "Hvězdy štěstí" pro časopis Květy a ceny pro vítěze celorepublikové ankety Motosportu „Zlatý volant“.[4]
Jiří Urban jako první český zlatník vytvořil v letech 2008-2009 kopii císařské koruny Svaté říše římské[9], kterou byl roku 1355 korunován Karel IV. Její originál, který nechal zhotovit zřejmě Ota I. Veliký roku 962, je uložen ve vídeňském Hofburgu. Říšská koruna je odznakem světské i duchovní moci panovníka, je symbolem sjednocení křesťanské říše a patří mezi nejvzácnější evropské památky.[10] Jde o jedinou kopii císařské koruny vystavenou mimo území Německa a definitivně poslední, kterou rakouští historici povolili vyrobit. Je složena z osmi zdobených desek s perlami, drahými kameny a smalty. Obsahuje celkem 14 000 kovových dílků, 173 kamenů, které byly v kopii nahrazeny sklem, a 1 100 přírodních perel, rovněž nahrazených skleněnými perlami. Jiří Urban vyráběl repliku koruny 14 měsíců a denně strávil v ateliéru 12-14 hodin.[11] Práce pro něj znamenala mimo jiné i znovuobjevení dávno zapomenutých zlatnických technik a pochopení složité duchovní symboliky klenotu, odkazující k nejlepším kulturním tradicím starého kontinentu.[12] Celý postup výroby repliky zachycuje i televizní dokument. Kopie vytvořená ze silně pozlaceného stříbra je vystavena na hradu Karlštejn.[13][14]
Stal se mediálně známým zlatníkem, když vytvořil kopii Svatováclavské koruny a Sedlecké monstrance (2012). Sedlecká monstrance pochází z parléřovské huti z doby před rokem 1400 a je jednou z nejstarších dochovaných monstrancí v Evropě.[15]
Svatováclavskou korunu, která je nejstarší částí korunovačních klenotů, nechal v letech 1346-1378 sestavit Karel IV. Na koruně je 30 zelených smaragdů, 17 safírů, jeden akvamarín a 46 červených kamenů, převážně spinelů, ale i rubínů. Největší kámen je rubelit, vzácná červená odrůda turmalínu.[16] V kopii, zhotovené z pozlaceného stříbrného plechu, jsou kameny nahrazeny skleněnými imitacemi, na kterých spolupracoval výtvarník Václav Zajíc. Kopie Svatováclavské koruny se stala trvalou součástí expozice na hradu Karlštejn. Levnější repliku Svatováclavské koruny si u Jiřího Urbana objednal Spolek pro obnovu Českého království pro Karla Habsburského, vnuka posledního rakouského císaře Karla I., k jeho šedesátinám.[17]
Roku 2015 Jiří Urban zhotovil repliku koruny, se kterou byl pohřben český král Přemysl Otakar II.. Originální korunu tvoří osm snýtovaných dílů. Střídáním křížků a lilií se pravděpodobně opakuje vzor nejstarší koruny přemyslovských králů. Kopie je z pozlacené mosazi.[18] Jiří Urban je také autorem repliky knížecí koruny rodu Salmů a vévodské a knížecí lichtenštejnské koruny.[19][20]
Jiří Urban je rovněž autorem repliky koruny kterou dal zhotovit ve 40. letech 14. století Karel IV., zřejmě v Praze, pro svou korunovaci římským králem.[21] Jde o první českou kopii koruny uložené v klenotnici Katedrály v Cáchách. Rozměrná koruna o průměru 21 cm a výšce 35 cm je zhotovena z pozlaceného stříbra a zdobena 21 antickými gemami, 57 drahými kameny a více než 100 perlami.[22] Kopie, dokončená roku 2016, je výjimečná tím, že na rozdíl od předchozích replik korun je zdobena pravými drahými kameny - acháty, smaragdy a onyxy. Kopie antických gem v kameni zhotovila glyptička Eva Víšková-Mrákotová.[23]
Další repliky, které by měly být součástí vznikající naučné nadační sbírky klenotů, zhotovil Jiří Urban na přání soukromého českého sběratele.[24] Roku 2017 dokončil repliku tzv. železné koruny Langobardských králů, která pochází z 5-9. století a je nejstarší dochovanou královskou korunou a zároveň relikviářem. Zlatá koruna má podobu diadému a skládá se ze šesti částí zdobených 22 drahými kameny a zlatými rozetami podloženými zeleným emailem. Na vnitřní straně koruny je železný pásek, údajně zhotovený z hřebu Kristova kříže. Roku 1355 byl touto korunou v bazilice sv. Ambrože v Miláně korunován jako lombardský král Karel IV..[25] Originál koruny je uložen v Katedrále sv. Jana Křtitele v Monze.[26]
Roku 2022 zhotovil pro soukromého sběratele kopii císařské koruny Napoleona Bonaparte z roku 1815, jejíž originál je v galerii Louvre.[27] Napoleonova koruna je volnou nápodobou koruny Karla Velikého, zničené během Velké francouzské revoluce. Sestává z obroučky, z níž vybíhá osm půloblouků – kamar, které se na vrcholku protínají a završuje je koule s křížkem. Oblouky vycházejí z osmi rostlinných motivů nízké kovotepané (ciselované) korunky, střídajících se s kruhovým zdobným prvkem. Koruna je osazena čtyřiceti kamejemi v kameni, uspořádanými ve čtyřech řadách na osmi poloobloucích. Repliky kamejí v přírodním kameni s co nejvěrnějším zbarvením vytvořila glyptička Eva Víšková-Mrákotová.[28][29][30]
2.JPG)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
