Japonské císařské námořní letectvo
vzdušné síly Japonského císařského námořnictva / From Wikipedia, the free encyclopedia
Japonské císařské námořní letectvo (japonsky 大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon teikoku kaigun kókútai ) byla letecká složka japonského císařského námořnictva, která byla zodpovědná za letecké operace na podporu císařského námořnictva (průzkum, vzdušné krytí, dálkové údery, vzdušný transport, etc…) a s tím související obranou domácích ostrovů. Své úkoly císařské námořní letectvo plnilo od svého vzniku v roce 1912 až do kapitulace Japonského císařství v roce 1945.
Japonské císařské námořní letectvo 大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon teikoku kaigun kókútai | |
---|---|
Jokosuka Ro-gó Kó-gata Y-110 od Jokosuka kókútai, první sériově vyráběný námořní letoun japonské konstrukce. V pozadí letadlová loď Hóšó. | |
Země | Japonské císařství |
Existence | 1912 – podzim 1945 |
Typ | Námořní letectvo |
Funkce | Vzdušná podpora operací císařského námořnictva |
Nadřazené jednotky | Japonské císařské námořnictvo |
Účast | |
Války | První světová válka Šanghajský incident 1932 Druhá čínsko-japonská válka Druhá světová válka |
Insignie | |
Znak | |
Letecký výsostný znak po roce 1943 – černý lem je pouze ohraničení bílého lemu (nebyl součástí znaku) |
Císařské námořní letectvo bylo operačně podřízeno Gunreibu (軍令部 ~ námořní generální štáb) a administrativně Kaigunšó (海軍省 ~ ministerstvo námořnictva). Kaigun kókú honbu (海軍航空本部 ~ letecký úřad císařského námořnictva) podléhající Kaigunšó byl zodpovědný za výcvik a vývoj.
Počátky císařského námořního letectva spadají před první světovou válku, kdy Japonsko získalo první letouny a začalo experimentovat s jejich využitím. Již v září 1914 došlo k prvním operacím hydroplánů z nosiče Wakamija Maru během bitvy o Čching-tao[1] a v dubnu 1916 došlo k založení první kókútai (航空隊 ~ letecká skupina/pluk) – základní organizační jednotky císařského námořního letectva po většinu doby jeho existence.[2]
Zpočátku císařské námořní letectvo nakupovalo, či později i vyrábělo, letouny zahraničních konstrukcí, ale po první světové válce začalo vyvíjet i svoje vlastní konstrukce, které nakonec zcela převládly. Již v prosinci 1922 zařadilo císařské námořnictvo do služby první účelově postavenou letadlovou loď Hóšó. Následovaly letadlové lodě Akagi a Kaga získané přestavbami z nedokončeného bitevního křižníku a bitevní lodě. Následující výstavba letadlových lodí vedla až k sestavení prvního úderného svazu letadlových lodí na světě: kidó butai (機動部隊 ~ Mobilní svaz). Císařské námořní letectvo disponovalo vedle palubního letectva a hydroplánů i letouny operujícími z pozemních základen. Ty se (na rozdíl od letounů armádního letectva) zaměřovaly na dálkové údery.
Na začátku války v Pacifiku disponovalo císařské námořní letectvo moderními a výkonnými konstrukcemi, jako byly stíhačky Micubiši A6M2 a bombardéry Micubiši G4M1, které svými výkony překonávaly své protivníky. Velkého doletu, rychlosti a obratnosti bylo ale dosaženo za cenu absence pancéřování a samosvorných obalů palivových nádrží, což vedlo k vysokým ztrátám letounů i létajících posádek. Výcvikový program pilotů císařského námořního letectva se zaměřil na výcvik malého počtu dobře vycvičených pilotů. Japonští námořní stíhači si dokázali dobýt vzdušnou převahu nad čínským letectvem v druhé čínsko-japonské válce, ale po úvodních úspěších během války v Pacifiku se projevila převaha zdrojů na straně Spojenců (nové typy letounů, výcvik, logistika) a zejména během bojů v Šalomounových ostrovech utrpělo císařské námořní letectvo těžké ztráty na letounech, ale především na pilotech, které nedokázalo nahradit. Koncem války se rovněž potýkalo s nedostatkem paliva a dalších strategických surovin. To nakonec vedlo k tomu, že se na podzim 1944 prosadila myšlenka sebevražedných útoků pilotů Kamikaze. Po japonské kapitulaci bylo císařské námořní letectvo (stejně jako císařské námořnictvo) rozpuštěno.
- U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
- Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce