druh ptáka rodu Alopochen From Wikipedia, the free encyclopedia
Husice nilská, někdy též husice egyptská[2] (Alopochen aegyptiaca) je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 18. století šíří též po Evropě.
 Husice nilská | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
| Rod | husice (Alopochen) |
| Binomické jméno | |
| Alopochen aegyptiaca (Linnaeus, 1766) | |
 Rozšíření husice nilské
celoroční výskyt
zimoviště
nepůvodní výskyt | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Z taxonomického hlediska se jedná o monotypický druh.[2]
Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm,[3] váží běžně 1,5–2,25 kg.[2] Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem.[3] Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.[4]
Mladí ptáci se od dospělých odlišují absencí tmavé skvrny okolo oka i na hrudi a obecně méně výrazným zabarvením.[3]
Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, např. do Izraele.[4] V Evropě byla vysazena v Anglii koncem 18. století a vytvořila stálé populace i jinde, např. v Nizozemsku nebo Francii. V Německu se populace odhaduje na 5000–7500 párů.[3][5]
V Červeném seznamu IUCN je husice nilská vedena jako druh málo dotčený (2018).[6] V Červeném seznamu obratlovců České republiky (2017) je vedena na stejné pozici.[7]
V České republice se husice nilská objevuje od 70. let 20. století, v roce 2008 byla prokázána první hnízdění a jejich počet od té doby přibývá. Mezi lety 2008 a 2016 bylo zaznamenáno celkem 72 hnízdění na 40 lokalitách, z toho nejvíce (18) v severních Čechách. Je tedy považována za úspěšně se šířící invazní druh.[5]
Ve většině areálu je husice stálá, pouze lokálně přeletuje při hledání vodních ploch. Na prostředí není náročná; obývá lesy, savany i močály a vystupuje i vysoko do hor, vyžaduje však blízkost vody a travnatých ploch. Během hnízdění se ptáci vyskytují v párech, mimo dobu hnízdění se shlukují do větších hejn o stovkách až tisících jedinců.[6]
Husice nilská je převážně býložravá, pase se (podobně jako husy) na suchozemské i vodní vegetaci; může spásat i osetá pole (kukuřice, ozim). Sbírá také bezobratlé živočichy (zejména červy a korýše).[6]
Může hnízdit v dolíku na zemi, pod vegetací, ale také v opuštěných norách či větších hnízdech jiných ptáků, na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5–12 vajec, na nichž sedí pouze samice 28–30 dnů. O mláďata se pak starají oba rodiče.[2] Během hnízdění je samec silně teritoriální.[4]
Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták, zasvěcený bohyni Eset.[4]
Pro svou nenáročnost a pěkný vzhled je husice nilská často chována v zoologických zahradách, v Česku ji chovají mnohé zahrady, např. Zoo Jihlava, Zoo Olomouc, Zoo Plzeň, Zoo Praha nebo Zoo Dvůr Králové.[8]
Ze slovenských zoo byla chována v Zoo Bratislava a Zoo Bojnice.[zdroj?]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
