Hebronský protokol

Izraelsko-palestinský mírový proces
	Izrael a palestinská území;
	Strany;
	Izrael; Palestinská autonomie;
	Dějiny mírového procesu;
	Dohody z Camp Davidu; Madridská konference; Dohody z Osla; Hebronský protokol; Memorandum od Wye River; Memorandum z Šarm Al-Šejchu; Summit v Camp Davidu; Summit v Tabě; Cestovní mapa; Konference v Annapolis;
	Sporné body;
	Arabové a antisemitismus; Bezpečnostní bariéra; Izraelské osady; Palestinský terorismus; Palestinští uprchlíci; Palestinký stát; Status Jeruzaléma; Židovský stát;
	Mezinárodní zprostředkovatelé;
	Blízkovýchodní kvartet; Arabská liga; Egypt;
	;
	Další návrhy;
	Bejrutský summit; Elonův mírový plán; Liebermanův plán; Ženevská jednání; Hudna; Jednostranné stažení; Projekty práce za mír;

Hebronský protokol (anglicky: Protocol Concerning the Redeployment in Hebron) byla dohoda, která byla mírovým ujednáním, podepsaným 17. ledna 1997, mezi Izraelem, reprezentovaným premiérem Benjaminem Netanjahuem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), reprezentovanou jejím předsedou Jásirem Arafatem. Dohoda byla podepsána pod dohledem amerického ministra zahraničí Warrena Christophera a znamenala stažení izraelské armády z posledního velkého palestinského města Hebron, které ještě nebylo součástí Palestinské autonomie. Kneset dohodu ratifikoval 15. ledna 1997^[1] a o den později se armáda z města stáhla. Město bylo rozděleno na dvě zóny, tzv. zónu Hebron 1 (H1) a Hebron 2 (H2). První zóna představovala 80 % města a byla kompletně převedena pod Palestinskou autonomii. Zbylých 20 % bylo vyhrazených pro 450 židovských osadníků, které zde zůstalo chránit na 2 000 vojáků. V zóně H2 pak mimo jiné žilo i 20 000 palestinských Arabů. Hebronský protokol navazuje na tzv. Přechodnou dohodu Oslo II.