Guelfové a ghibellini
From Wikipedia, the free encyclopedia
Guelfové a ghibellini byla dvě mocenská seskupení italských (i německých) šlechtických rodů a měst, která v době středověku bojovala mezi sebou o ovládnutí území střední a severní Itálie. Název ghibellini vznikl zkomolením jména Waiblingen, rodového hradu Štaufů; guelfové je zase italský přepis jména rodu Welfů, kteří soupeřili se Štaufy a stranili papežům.
Guelfové a ghibellini | |||
---|---|---|---|
konflikt: Boj o investituru | |||
Ilustrace znázorňující potyčku mezi milicemi ve městě Bologna ve 14. století, Kronika Giovanniho Sercambi z Luccy | |||
Trvání | 1125–1186 první fáze 1216–1392 druhá fáze | ||
Místo | severní a střední Itálie, Apeninský poloostrov | ||
Výsledek | první fáze: Kostnický mír (1186) druhá fáze: patová situace (1392)
| ||
Strany | |||
Velitelé | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V době nástupu štaufské dynastie na císařský trůn (1138) se římsko-němečtí císaři snažili politicky i vojensky ovládnout území severní a střední Itálie, které formálně náleželo k Italskému království v Říši římské, avšak ve skutečnosti bylo pod silným vlivem papežů a severoitalské státy byly prakticky nezávislé. V roce 1157 císař Fridrich I. Barbarossa rozšiřuje název své říše o přídavné jméno „svatá“, tj. Svatá říše římská, což má demonstrovat jeho ambice vládnout nad územím Itálie a v Papežském státě.
Konflikt mezi guelfy a ghibelliny skončil v roce 1392, kdy se octl v patové situaci.