město v italském regionu Umbrie From Wikipedia, the free encyclopedia
Terni (latinsky Interamna Nahars) je italské město v oblasti Umbrie, hlavní město stejnojmenné provincie. Má přibližně 106 tisíc[1] obyvatel, leží asi 100 km severovýchodně od Říma, při soutoku řek Nera a Salto, které se asi 15 km západně od města vlévají do Tibery. Je sídlem biskupa a pobočky Univerzity v Perugii. Tradiční označení Ocelové město podle těžkého průmyslu se v posledních desetiletích změnilo na turistické Město vodopádů či Město milenců (podle zdejšího patrona svatého Valentina), počet obyvatel stále roste.
Terni | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 42°34′ s. š., 12°39′ v. d. |
Nadmořská výška | 130 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Itálie |
Region | Umbrie |
Provincie | Terni |
Administrativní dělení | Battiferro, Cecalocco, Cesi, Collescipoli, Collestatte, Gabeletta, Giuncano, Marmore, Miranda, Papigno, Piediluco, Poggio, Lavarino, Porzano, Rivo, Rocca S. Zenone, S. Carlo, S. Liberatore, Torreorsina, Valenza |
Terni | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 211,9 km² |
Počet obyvatel | 106 370 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 502 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Leonardo Latini |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +39 744 |
PSČ | 05100 |
Označení vozidel | TR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Terni je na dálnici A1 spojnicí trasy Viterbo-Spoleto, prochází jím evropská silnice E45 a národní Via Flaminia s dálniční křižovatkou RATO.Městská a příměstská doprava ATC provozuje 90 autobusových linek.
Železniční stanice Terni je součástí železniční trati Ancona–Orte a je také uzlovou stanicí pro dvě sekundární tratě, Terni–Sulmona (která spojuje Terni s L'Aquilou) a železnici Terni–Sansepolcro (FCU) (která slouží Perugii). Nedaleko se nachází jedno z nejdůležitějších vnitrostátních nákladových nádraží.
Archeologickými nálezy je doloženo intenzivní pravěké osídlení oblasti v době bronzové a železné, od 10. století do 7. století př. n. l., systematický výzkum archeologa Hermanna Müllera-Karpe severně od města zdokumentoval tři období, ve II. a III. již obyvatelstvo tvořili Umbrové, spojením etnika z Tarquinie a Etrurie. Byla odkryta významná nekropole, která je přístupná. Podle latinského nápisu z 1. století př. n. l. bylo město založeno roku 672 před naším letopočtem a jeho zakladatelem byl Nahartes, proto se původně nazývalo po něm, Interamna Nahars, kde Interamna znamenalo mezi dvěma řekami. Důmyslný vodní systém jezer a vodopádů propojením řeky Velino kanálem založil roku 271 př. n. l., římský konsul Manius Curius Dentatus a rozšiřovali jej jeho následovníci až do novověku. K prvním křesťanským mučedníkům a hypoteticky prvním biskupem v Terni měl být zdejší rodák svatý Valentin.
Římské město vyplenili Ostrogóti v čele s Totilou a po nich je v 8. století ovládli Langobardi. Město bylo pak podřízeno vévodství spoletskému, až do roku 1174, kdy je císař Fridrich Barbarossa prostřednictvím svého spojence, mohučského arcibiskupa Christiana, podřídil římské říši. Ve 13. a 14. století město dosáhlo nezávislosti, vydalo svou vlastní ústavu, vybudovalo si hradby, vodovod a další kanály. Město bylo od středověku zastávkou poutníků na poutní cestě Řím-Assisi, jeho chrámy a kaple navštěvují dosud. Nepokoje mezi guelfy a ghibelliny, a později mezi nobili a banderari vedly stejně jako v ostatních městech k budování paláců - pevností. V roce 1580 byla otevřena první železárna Ferriera, která zpracovávala železnou rudu těženou v Monteleone di Spoleto. Počet obyvatel však v klesal v důsledku morů a hladomorů. Mezi humanisty vynikl astronom Anastasio de Filiis, spoluzakladatel římské učené společnosti Accademia dei Lincei.
V období průmyslové revoluce v 19. století patřilo Terni k třem prvním průmyslovým centrům Itálie, přezdívalo se mu „italský Manchester“. V roce 1875 byla založena zbrojní továrna (činná dosud), roku 1884 slavné ocelárny, dále vodní elektrárny, textilky a závody chemické výroby. Proto je Spojenci za druhé světové války bombardovali. 11. srpna 1943 44 bombardérů americké AF svrhlo na město 213 tun bomb, zahynulo při tom 256 lidí a 40 procent staveb bylo devastováno.
Počet obyvatel
Konfigurace řek, jezer a vodopádů byla vyhledávána od starověku a je dosud turistickým cílem. Přibližně 2 km od města se nachází původem římský vodopád Cascata delle Marmore (Mramorová kaskáda), založený ve 3. století, který výškou 165 metrů byl považován za největší v Evropě. Činnost vodopádu řídí stavidla, která buď vodu odvedou do vodní elektrárny, nebo ji nechají téct po kaskádách dolů, což se děje v pevně stanovených hodinách a dnech. Když je vodopád vypnut, lze se koupat v travertinových kaskádových jezírkách.[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.