britský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
James Gordon Brown (* 20. února, 1951 Giffnock) je britský politik. Byl předsedou labouristické strany (od 24. června 2007 do 11. května 2010) a předsedou vlády (od 27. června 2007 do 11. května 2010). Předtím v letech 1997–2007 zastával funkci ministra financí.
| The Rt Hon Gordon Brown | |
|---|---|
 | |
| Premiér Spojeného království | |
| Ve funkci: 27. červen 2007 – 11. květen 2010 | |
| Panovník | Alžběta II. |
| Předchůdce | Tony Blair |
| Nástupce | David Cameron |
| Člen parlamentu | |
| Předchůdce | nově zřízený obvod |
| Volební obvod | Kirkcaldy a Cowdenbeath |
| Většina | 18 216 (43,6 %) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Labouristé |
| Rodné jméno | James Gordon Brown |
| Narození | 20. února 1951 (73 let) Giffnock, Skotsko |
| Choť | Sarah Macaulay |
| Rodiče | Rev. John Ebenezer Brown a Bunty Souter |
| Příbuzní | Andrew Brown (sourozenec) |
| Sídlo | Downing Street 10 |
| Alma mater | University of Edinburgh |
| Profese | historik, žurnalista |
| Náboženství | skotský presbyterián |
| Ocenění | Řád společníků cti (2024) čestný společník Edinburské královské společnosti |
| Commons | Gordon Brown |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Už v 16 letech byl přijat na Edinburskou univerzitu, kde v roce 1972 ukončil magisterská studia, v roce 1982 potom dosáhl doktorátu (PhD.). V letech 1972–1975 byl rektorem Edinburské univerzity, zvolen byl ještě jako student. Při školním ragbyovém zápase utrpěl poranění hlavy, v důsledku kterého je slepý na levé oko.
Poprvé byl zvolen do parlamentu v roce 1983. 80. letech byl postupně mluvčím opozice pro průmysl a obchod, stínovým ministrem průmyslu a obchodu a v roce 1992 se stal stínovým ministrem financí. Po smrti předsedy labouristické strany Johna Smitha v květnu 1994 byl jedním z hlavních kandidátů na jeho nástupce. Zvolen však byl Tony Blair, který Brownovi přenechal oblast ekonomické politiky.
Po vítězství labouristů ve volbách v roce 1997 se stal v kabinetu Tonyho Blaira kancléřem pokladu (tradiční označení britského ministra financí). Úřad zastával nepřetržitě přes deset let, nejdéle v moderních dějinách ministerstva. Mezi jeho nejvýznamnější kroky v úřadě patřilo posílení postavení Bank of England, snížení daní z příjmů, prosazoval úspory ve vládních výdajích, prodal část zlatých zásob, odepsal část dluhů zemí Třetího světa. Ekonomický růst byl za jeho úřadování vyšší než průměr Eurozóny, naopak nezaměstnanost byla nižší. V Blairově vládě patřil mezi hlavní odpůrce přijetí Eura. Spekulace vyvolávaly proměny jeho vztahu s premiérem, který dlouho otálel se svým odchodem z funkce. Po léta byl považován za Blairova nejpravděpodobnějšího nástupce.
Mezi jeho hlavní cíle v době nástupu do funkce 27. června 2007 opatření proti korupci, konstituční reforma (vyjasnění práv a povinností britských občanů), řešení bytové otázky a zdravotnictví.
V zahraniční politice prosazuje postupné stahování britských vojsk z Iráku, vztahy s USA zůstávají nadále těsné, nikoliv však tak vřelé jako za vlád Tonyho Blaira. V současné době po sérii neúspěchů ve volbách čelí silné kritice od členů své strany.
3. října 2008 ohlásil rozsáhlé změny ve složení vlády. Povolal z Bruselu evropského komisaře pro obchod Petera Mandelsona. Dosavadní ministr podnikání John Hutton se stal ministrem obrany, kde nahradil Dese Browna, a šéf labouristických poslanců v Dolní sněmovně Geoff Hoon se stal novým ministrem dopravy namísto Ruth Kellyové. Do vlády se vrátila i bývalá ministryně zahraničí Margaret Beckettová, která se stala ministryní bytové výstavby.[1] Brown také vytvořil nové ministerstvo pro energetiku a změnu klimatu, které vedl Ed Miliband[2], Brownův pozdější nástupce ve vedení Labouristické strany.
V roce 2000 se oženil se Sarah Macaulayovou. Mají spolu dva syny.
Byl kritizován za napojení svého bratra na lobbisty atomového energetického průmyslu. Rozruch vyvolalo také jeho pozvání pro bývalou premiérku Margaret Thatcherovou do Downing Street a také fakt, že nenechal své předsednictví potvrdit v mimořádných volbách.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
