Právník, historik, publicista a politik. Působil jako profesor na univerzitách ve Vratislavi a Berlíně. V letech 1818–1819 a 1842–1843 byl na vratislavské univerzitě rektorem. From Wikipedia, the free encyclopedia
Friedrich Ludwig Georg von Raumer (14. května 1781, Wörlitz v Sasku-Anhaltsku – 14. června 1873, Berlín) byl německý právník, historik, publicista a politik. Působil jako profesor na univerzitách ve Vratislavi a Berlíně. V letech 1818–1819 a 1842–1843 byl na vratislavské univerzitě rektorem.[2]
| Friedrich von Raumer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. května 1781 Wörlitz v Sasku-Anhaltsku  Svatá říše římská |
| Úmrtí | 14. června 1873 ve věku 92 let Berlín  Německá říše |
| Místo pohřbení | čtvrť Kreuzberg, Berlín[1] (52°29′17,95″ s. š., 13°23′53,88″ v. d.) |
| Národnost | německá |
| Alma mater | Göttingenská univerzita Univerzita v Halle |
| Povolání | vysokoškolský profesor |
| Zaměstnavatelé | Vratislavská univerzita Humboldtova univerzita |
| Znám jako | právník, historik, publicista a politik |
| Ocenění |   |
| Politická strana |  Deutsche Zentrumspartei |
| Choť | Louise von Goerschen (1785–1867) |
| Rodiče | Georg Friedrich von Raumer (1755–1822) Charlotta rozená Marées aus Raguhn (1761–1811) |
| Příbuzní | Karl Georg von Raumer (bratr, geolog a geograf; 1783–1865) Ernst Ludwig von Gerlach (soudce a politik; 1795–1877) Leopold von Gerlach (generál; 1790–1861) |
| Funkce | Člen Pruské panské sněmovny poslanec Frankfurtského parlamentu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se roku 1781 do rodiny místního vládního úředníka Georga Friedricha von Raumer a jeho ženy Charlotty. Navštěvoval berlínské Joachimsthalské gymnázium, kde také odmaturoval. Dále se věnoval studiu práva, administrativy a historie na Univerzitě Georga Augusta v Göttingenu a následně na Univerzitě Martina Luthera v Halle.[3]
Po ukončení studií v roce 1801 se stal referentem a následně roku 1804 řádným přísedícím u kurmarkské komory. Od srpna 1806 do května 1809 působil jako vedoucí jednoho z oddělení komory v braniborském městě Königs Wusterhausen.[4]
Roku 1809 odešel do Postupimi, kde se o rok později stal úředníkem na ministerstvu financí a následně byl zvolen do pruské vlády – do kabinetu premiéra Hardenberga. Během působení ve vládě doprovázel premiéra na několika zahraničních cestách. Kvůli svým liberálně-reformátorským názorům se dostával do konfliktů s ostatními úředníky a z vlády odešel.[5]
V roce 1811 získal doktorát z humanistických věd na Ruprechto-Karlově univerzitě v Heidelbergu a ve stejném roce odešel do Vratislavi a stal se profesorem politologie a dějepisu na tamější nově vzniklé univerzitě.[3] V letech 1818–1819 a 1842–1843 byl na této univerzitě rektorem.[2] Mezitím absolvoval řadu studijních cest po Německu, Švýcarsku a Itálii.[5]
Od roku 1819 působil na Univerzitě Fridricha Viléma v Berlíně, kde byl rektorem v letech 1822–1823 a 1842–1843 (v tomto akademickém roce zastával zároveň funkci rektora ve Vratislavi).[6] Dále byl také děkanem na filozofické fakultě univerzity ve Vratislavi a nějakou dobu vykonával funkci tajemníka Pruské akademie věd.[3] V tomto období podnikl cesty do Francie (1830), Velké Británie (1835), Itálie (1839) a USA (1844). Poznatky z těchto cest následně publikoval ve svých vědeckých pracích. Roku 1853 odešel do emeritury.
Roku 1844 byl zvolen poslancem Frankfurtského sněmu za středopravicovou stranu Deutsche Zentrumspartei, která prosazovala sjednocení Německa pod nadvládou Pruska. Jako vyslanec arcivévody Jana Habsbursko-Lotrinského byl vyslán do Paříže. Také byl v čele výpravy k pruskému králi Fridrichu Vilémovi, která mu měla nabídnout německou císařskou korunu. Po rozpuštění Frankfurtského sněmu se vrátil do Berlína a stal se členem horní komory pruského parlamentu.[5]
Zemřel roku 1873 v Berlíně a je pohřben na hřbitově ve čtvrti Kreuzberg.[1]
Ve svých vědeckých pracích se specializoval zejména na oblast historie, práva, administrativy a politologie. Jeho nejvýznamnějšími pracemi jsou Geschichte der Hohenstaufen und ihrer Zeit (1823–25, digitalizováno) a Geschichte Europas seit dem Ende des 15ten Jahrhunderts (1832–50, digitalizováno).
V roce 1830 začal společně s Fridrichem Brockhausem vydávat sérii Historisches Taschenbuch (digitalizováno). Po roce 1871 v jejím vydávání pokračoval Wilhelm Heinrich Riehl.[8]
zdroj[3]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
