historie fotografie v zemi From Wikipedia, the free encyclopedia
Fotografie v Singapuru je součástí singapurského vizuálního umění a formou vizuálního umění v Singapuru nebo s ním spojené od jeho historie až po současnost. Historie singapurského umění zahrnuje domorodé umělecké tradice malajského souostroví a rozmanité vizuální praktiky potulných umělců a migrantů z Číny, indického subkontinentu a Evropy.[1] Historie singapurské fotografie zahrnuje tradice malajského světa; portrétování, krajiny z koloniálního období země; spolu s obrazy a fotografickými postupy objevujícími se v poválečném období.[1] Dnes zahrnuje současné umělecké postupy Singapuru po nezávislosti, jako je performance, konceptuální umění, instalační umění a umění nových médií.[2]
Nejstaršími dochovanými fotografickými pohledy na Singapur jako britskou kolonjii jsou daguerrotypie francouzského fotografa Julese Itiera z roku 1844 Boat Quay a Singapore River z hory Government Hill.[3] V 19. století byla vedle japonských a čínských fotografických studií založena prominentní studia příchozími ze zahraničí, jako byli August Sachtler, Gustav Richard Lambert nebo John Thomson.[1] Přítomnost fotografických studií dále formovala procesy tvorby obrazu a způsob, jakým byl Singapur reprezentován.[1] Pohledy Augusta Sachtlera & Co. byly pořízeny na Singapuru 20 let po Itierově daguerrotypii, což ilustruje ve fotografii velký pokrok.[3]
Na konci 19. století a na počátku 20. století komerční fotografická studia produkovala fotografie místních obyvatel reprezentujících různá etnika a vytvářela vizuální konvence spojené s těmito identitami.[1] Oblíbené byly také fotografie zachycující různé profese jako jsou kramáři nebo holiči.[1] Zatímco některé fotografie byly pořízeny na zakázku, některé byly sériově vyráběny podle požadavků trhu.[1]
V Singapuru znamenalo fotografické hnutí piktorialismu počátky moderní praxe fotografie jako plně sebevědomé umělecké formy.[4] Zatímco dřívější piktorialistické fotografy v Evropě a Severní Americe vedla touha po uznání fotografie jako umění, singapurští fotografové nečelili stejnému tlaku legitimizovat fotografii jako umění.[4] Byla to Singapurská umělecká společnost, která v roce 1950 uspořádala první fotografický salon, což znamenalo, že fotografie byly již zvažovány v kontextu „umění“.[4] Umělecká společnost měla také „Fotografickou skupinu“, která prezentovala výstavy a předkládala tisky do různých salonů.[4] V Singapuru byla fotografie pravidelně vystavována vedle obrazů na výstavách již v roce 1951.[4]
Tento nedostatek napětí mezi malbou a fotografií znamenal, že singapurští fotografové byli mnohem otevřenější vůči různým fotografickým stylům.[4] Piktorialismus v Singapuru je tak viděn jako „prosazení individuálního vyjádření, které se projevilo jako zřetelný pluralismus stylů a námětů“, s důrazem na „výraz a krásu“.[4]
Singapore Camera Club byl založen v roce 1950 a v roce 1953 inicioval výstavu Pan-Malayan Photographic Exhibition.[4] Klub byl později přejmenován na Fotografickou společnost Singapuru (PSS) a převzal organizaci Otevřené fotografické výstavy, v roce 1957 ji přejmenoval na Singapurský mezinárodní salon a zvětšil svou velikost a pověst.[4]
Některé postupy piktorialistické fotografie v té době sahají od zmanipulovaných fotomontáží od Lee Lima (který vlastnil fotografické studio v Tiong Bahru) a Tang Yao Xun; na „přímé“ realistické fotografie Wu Peng Senga a Yip Cheong Fun.[4] V tomto období byli také aktivní fotografové jako Lee Sow Lim, Lim Kwong Ling nebo Chua Tiag Ming.[5][6]
Piktorialistická fotografie v Singapuru se často překrývala se studiovou a komerční fotografií, přičemž odborníci z praxe jako známý piktorialistický fotograf Chua Soo Bin fotografovali reklamní kampaně a Tan Siong Teng pracoval jako fotograf pro čínské noviny Nanyang Siang Pau.[4] Mezi další příklady patří piktorialistický fotograf Tan Lip Seng, který byl lékařským fotografem v National University of Singapore Hospital, a Foo Tee Jun, který fotografoval zpěváky v Life Records a později se stal fotografem pro ministerstvo životního prostředí.[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.