polský tanečník a choreograf From Wikipedia, the free encyclopedia
Filip Barankiewicz (* 15. září 1976 Varšava, Polsko)[1] je polský tanečník a baletní pedagog. Od sezony 2017/18 je uměleckým šéfem Baletu Národního divadla.
| Filip Barankiewicz | |
|---|---|
 Filip Barankiewicz (3. září 2019) | |
| Narození | 1976 (47–48 let) Varšava |
| Povolání | tanečník, baletní mistr, pedagog a choreograf |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vystudoval Státní baletní školu ve Varšavě (1995) a začal vystupovat v Lodži a Varšavě. Několik úspěchů na soutěžích a ocenění (medaile Vaslava Nižinského 1991, vítězství na polské národní baletní soutěži 1995 a finále ve Velké ceně Eurovize 1995) mu zajistilo stipendium na Akademii klasického tance v Monte Carlu, kde ho připravovala Marika Besobrasovová, a o rok později angažmá ve Stuttgartském baletu.[2]
Postupně se stal jednou z nejdůležitějších postav celého stuttgartského souboru. Sólistou se stal už v roce 2001 a o pouhý rok později prvním sólistou.[2] Ve Stuttgartu nastudoval několik desítek rolí, včetně klíčových postav baletního repertoáru od romantismu (Albrecht v Giselle, James v Sylfidě), přes klasiku a novoklasiku (princ v Šípkové Růžence,[3] Colas i mamá Simone v Marné opatrnosti Fredericka Ashtona, Serenáda, Čtyři temperamenty a Téma s variacemi George Balanchina ad.) až po choreografie 20. století (Hans van Mannen, John Neumeier, Mauro Bigonzetti, William Forsythe, Dances at a Gathering Jeroma Robbinse, Forgotten Land, Návrat do neznámé země nebo No More Play Jiřího Kyliána ad.). Mnoho příležitostí dostal v novoklasických baletech Johna Cranka, počínaje jeho první rolí ve Stuttgartu vůbec, což byl Benvolio v Romeovi a Julii, přičemž ale záhy zaskočil i jako Romeo.[4] Později nastudoval mnohé další Crankovy postavy, jako byli právě Romeo, Oněgin a Lenskij v Oněginu, princ Siegfried v Labutím jezeru, Petruchio a Hortensio ve Zkrocení zlé ženy. Petruchia označuje za svou nejoblíbenější postavu, na které mohl pracovat v Riu přímo s Crankovými tanečníky Marcií Haydéeovou a Richardem Cragunem.[4][5] Přímo pro něj stavěli své role choreografové jako Wayne McGregor, Jorma Elo nebo Corinna Spiethová.[2]
Tančil např. se Sue Jin Kang, Terezou Podařilovou, Marií Eichwaldovou, Nikolou Márovou, Polinou Semionovovou, Mijako Jošidovou,[2] Alessandrou Ferriovou nebo Alinou Cojocaruovou.[3]
V létě 2014 se rozhodl ze Stuttgartu po dlouhých 18 letech odejít,[6] dál se věnovat tanci bez stálého angažmá a zahájit novou dráhu pedagoga a choreografa.[4]
V roce 2003 dokončil studia baletní pedagogiky a začal se věnovat výuce baletu, mj. ve Varšavě, Praze, Stockholmu nebo Helsinkách.[5] Dohlížel také na nová nastudování některých Crankových baletů. V roce 2013 ale odmítl nabídku zaměstnání v Crankově baletní škole ve Stuttgartu.[7]
Od roku 2003 je stálým hostem baletu Národního divadla v Praze, kde vystupoval mj. jako Siegfried, Petrucchio a Oněgin.[2] Na konci roku 2014 se přihlásil do výběrového řízení na nového uměleckého šéfa baletu Národního divadla. Dalšími kandidáty byli Jiří Bubeníček a Daria Klimentová. Výběrová komise doporučila Barankiewicze a Bubeníčka a generální ředitel divadla Jan Burian potvrdil Barankiewicze do funkce 20. prosince 2014.[8] Nový šéf převezme Balet Národního divadla po Petru Zuskovi od sezony 2017/18. Jeho předchůdce Barankiewiczovu volbu schválil i kvůli znalosti prostředí, do kterého přijde.[9] Stává se tak třetím cizincem, který tuto funkci v Baletu Národního divadla za dobu jeho historie zastává. [10]
Od 1. září 2016 je baletním mistrem Baletu Národního divadla. [11]
Díky svému původu, vzdělání i angažmá se Barankiewicz vypracoval v předního tanečníka klasické a novoklasické školy. Nejednou byly vyzdvihovány kritikou jeho skvělé skoky, které vždy dokázaly nadchnout i publikum.[12][5][13]
Jan Burian ho při příležitosti potvrzení do funkce šéfa Baletu Národního divadla označil za uznávanou autoritu v oboru klasického tance.[8] Recenzentka deníku The Australian ho po jeho australském vystoupení ve Zkrocení zlé ženy srovnávala s Rudolfem Nurejevem.[14]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
