česká tanečnice From Wikipedia, the free encyclopedia
Nikola Márová (* 24. června 1980, Praha) je česká baletka, první sólistka Baletu Národního divadla v Praze a stálý host Baletu Státní opery, a to do sloučení obou souborů.
Nikola Márová | |
---|---|
Narození | 24. června 1980 (44 let) Praha |
Alma mater | Taneční konzervatoř v Praze (1990–1998) |
Povolání | tanečnice |
Ocenění | Philip Morris Ballet Flower Award (2002) Cena Thálie (2007) Cena Thálie (2017) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Již v šesti letech začala s baletem v Přípravce baletu Národního divadla.[1] V letech 1990–98 vystudovala Taneční konzervatoř v Praze pod vedením Hany Vláčilové, Zdeny Nemcové a Pavla Ždichynce. V průběhu studií byla také dvakrát na stáži v Drážďanech.
Od roku 1999 působí v Národním divadle, od roku 2001 je zde sólistkou, od sezóny 2006–07 první sólistkou, což se jí povedlo jako nejmladší tanečnici v historii souboru.[2]
Začala v pas de trois v Labutím jezeru, ale brzy byla obsazována do hlavních rolí Marie (Louskáček), Olgy (Oněgin). Od roku 2004[3] tančí Odettu a Odilii v Labutím jezeru, v níž hostovala také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a pravidelně ve Státní opeře a kterou považuje za vrchol pro každou klasickou tanečnici.[4] Za ni také získala svoji první cenu Thálie za rok 2007.[5] Ve zdůvodnění nominace se mimo jiné uvádělo, že „pohybová kantiléna v adagiu, harmonie a plasticita póz, citlivé herecké vedení role zranitelné labutě Odetty v kontrastu se svůdnou a dynamickou Odilií rozkrývají zkušenosti mimořádné tanečnice“.[6][7]
Z rolí nastudovaných do představení Baletománíe vynikla hlavně jako Umírající labuť ve stejnojmenné legendární Fokinově choreografii. Tančila také Raymondu, Kitri nebo Biancu ve Zkrocení zlé ženy, ve Státní opeře Popelku a řadu sólových partů v moderních choreografiích (Kyliánova Symfonietta, Amerikana II., Jakin v baletu Ibbur ad.). Úspěchu dosáhla také jako Giselle nebo Myrtha v Giselle a nově v podobné romantické roli Sylphidy, v níž je slovy recenzentky Niny Vangeli „velkolepá i subtilní v roli plné stylových nuancí tanečních i hereckých“.[8]
V posledním nastudování baletu (Oněgin) podle Crankovy choreografie (premiéra únor 2020) získala titulní roli Taťány. Bývá obsazována do charakterních rolí, např. Pradlenka v baletním ztvárnění Kafkova díla Proces od Maura Bigonzettiho.
Ohlásila ukončení taneční kariéry v sezóně 2024/2025, se sólovou kariérou se rozloučila roli Blanche v baletu Johna Neumaiera Tramvaj do stanice Touha dne 14. prosince 2024 v Stavovském divadle v Praze. [9]
V roce 2008 se provdala za svého kolegu z divadla, tanečníka a emeritního prvního sólistu, nyní baletního mistra Alexandra Katsapova. V srpnu 2011 se jim narodil syn Maxim.[10] V současnosti je provdána za dirigenta a klavíristu Jana Máru.[11]
„ | Skvost, v němž Balanchine shrnul tradici vrcholné baletní estetiky a choreografické matematiky, je příležitostí pro taneční brilanci. Nikola Márová (v prvním obsazení) je zde baletní divou s obrovskou scénickou prezencí, jejíž pohyb je plovoucí a vznášivý, ale tělo zůstává velmi žensky hmotné a senzuální. Adam Zvonař se kolmým startem zaslouženě vyšvihl na jejího partnera, zastíněn jen jejím zjevem a zkušeností. | “ |
— Nina Vangeli[12] |
Nikola Márová vyučuje balet na mistrovských kurzech. V roce 2020 otevřela v Praze se svým bývalým tanečním partnerem Michalem Štípou taneční školu s baletní přípravkou School of Dance. Od roku 2024 společně učí partnerský tanec na Taneční konzervatoři hlavního města Praha. [14]
V červenci 2007 byla v pražské galerii Mánes výstava fotografií Nikoly Márové z dílny fotografa Pavla Brunclíka s názvem Geometrie nahoty.[15]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.