Fazol šarlatový
druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
druh rostliny From Wikipedia, the free encyclopedia
Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus) je levotočivá liána, jeden z asi padesáti druhů rodu fazol. Je počítán mezi základní luštěniny a využívá se nejen jako jednoletá zelenina, ale i okrasná, výrazně červeně kvetoucí, ovíjivá letnička.
 Fazol šarlatový | |
|---|---|
 Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Rod | fazol (Phaseolus) |
| Binomické jméno | |
| Phaseolus coccineus L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druh pochází z oblastí Střední Ameriky, z Mexika a Guatemaly. Dosud tam planě roste v horských údolích, v částečném zastínění ve smíšených lesích mezi borovicemi a duby. Do zbytku světa, včetně Jižní Ameriky, se začal dostávat počátkem 16. století.
Původní rostliny byly dvouleté, kvetly až druhým rokem. Po více než 2000 let šlechtění původními obyvateli Střední Ameriky byly získány rostliny, které během jednoho roku vyrostou do výše až 4 m, vykvetou a vytvoří semena. Brzy po vzejití mladé rostlinky žádají vhodnou tyčovitou oporu kolem které se samy ovíjejí. Koncem září nebo s příchodem prvních mrazíků rostlina usychá. Z liány byl obdobně vyšlechtěn i fazol obecný.
Rostliny nejsou odolné vůči chladu, v podmínkách České republiky začínají semena klíčit až po prohřátí půdy, nejdříve v druhé polovině května. Je výhodné je sázet na stanoviště s plným osluněním a s neutrální, až mírně alkalickou půdu, která je hluboká, hlinitá, dostatečně vlhká a přitom dobře odvodněná. Během kvetení a tvorby plodů potřebuje hodně vláhy. Jako bobovitá rostlina dokáže za pomoci symbiotických bakterií na kořenech získávat vzdušný dusík a ten vpravovat do půdy.
Jednoletá rostlina s až 4 m dlouhou lodyhou, od spodu větvenou, která roste z kuželovitého kořene. Listy s kopinatými palisty vyrůstají střídavě, mají dlouhé řapíky, jsou trojčetné, drsně chlupaté až holé a živě zelené. Lístky s kopinatými palisty a kratičkými řapíky jsou velké 6 až 14 × 4 až 10 cm, mírně asymetricky vejčité, u báze okrouhlé a na vrcholech zašpičatělé.
Oboupohlavné květy, 2 až 3 cm velké, vytvářejí v počtu 10 až 20 řídká hroznovitá květenství, jež vyrůstají na dlouhých stopkách z úžlabí listů. Jejich dvoupyský kalich je široce zvonkovitý a zuby má kratší než trubku. Koruna bývá nejčastěji šarlatově červená, méně často je bílá, fialová, modrofialová, smetanově bílá nebo narůžovělá, jednobarevná či dvoubarevná a má okrouhlou pavézu nazpět ohnutou, křídla obvejčitá a člunek s dlouhým spirálovitým zobáčkem.
Rostliny jsou dlouhodenní, květy opylují včely a čmeláci, v domovině i kolibříci. V případě nedostatku opylovačů jsou schopné se opylit samosprašně. Ploidie druhu je 2n = 22.
Plody jsou mírně srpovité, podlouhlé lusky 10 až 30 cm dlouhé a 1,5 cm široké, nezralé mají drsný povrch. Ve zralosti pukavý lusk obsahuje 6 až 10 oválných semen dlouhých 10 až 25 mm. Semena někdy mají naznačené prohnutí nebo nesouměrnou přední a zadní části, bývají zbarvená buď jednobarevně bíle, černě, hnědě či šedě, nebo jsou na těchto podkladech skvrny v barvě šedé, rezavé neb tmavohnědé.
Tento druh lze s úspěchem rozmnožovat pouze semeny, která se do venkovních záhonů vysévají až v polovině května, potřebují k probuzení teplotu nejméně 10 °C. Klíčí na rozdíl od fazolu obecného hypogeicky (děložní lístky se vyvíjejí již pod zemí).
Podobně jako u mnoha dalších rostlin tohoto rodu jsou významnou potravinou semena, obsahují nejméně dvojnásobně více bílkoviny než obiloviny. Velmi mladé lusky, ještě bez semen, se také dají použít jako přílohová zelenina a o něco starší lusky, s již počínajícími semeny, se sterilizují a používají jako tzv. zelené fazole na omáčky i saláty. Jeho pěstování je ve srovnání s fazolem obecným složitější, má větší prostorové nároky a je náročnější na práci (sklízí se průběžně); celkově však dává větší úrodu. Suché prázdné lusky se používají do bylinných čajů pro snížení hladiny glukózy při diabetes mellitus.
Častěji je fazol šarlatový pěstován jako ozdobná letnička používána k rychlému a dočasnému popnutí různých konstrukcí, mříží, stěn i zakrytí neestetických zákoutí. Pro prodloužení doby kvetení je nutno otrhávat zrající lusky. Při dostatečně velké nádobě i péči může růst i na balkoně.
Nejrozšířenější je dvoubarevný kultivar 'Bicolor', který má křídla v květech bílá a pavézu šarlatově červenou. Koncem léta má tato liána dlouhé, široké lusky obsahující skvrnitá ledvinovitá semena. Teoreticky by bylo možno před uschnutím rostlinu sestřihnout, vyrýt a kořenový bal uložit do vlhké a nemrznoucí místnosti a na jaře ji opět vysadit, vyrostla by rychleji než ze semene.
Lusky a zralá i nezralá semena fazolu šarlatového se nemají jíst syrová. Obsahují mírně toxickou bílkovinu phaseolin, kterou si rostlina vytváří na ochranu proti škůdcům. U citlivých lidí může po požití vyvolat nevolnost, zvrácení, průjem nebo zažívací potíže; tepelnou úpravou se její škodlivé účinky eliminují.[2][3][4][5][6]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
