![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/69/EUA_prices_in_the_EU-ETS_until_2021-10.png/640px-EUA_prices_in_the_EU-ETS_until_2021-10.png&w=640&q=50)
Evropský systém pro obchodování s emisemi
schéma obchodování s emisemi skleníkových plynů / From Wikipedia, the free encyclopedia
Evropský systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je nástrojem politiky EU v oblasti klimatu, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů (např. CO2) s co nejnižšími ekonomickými náklady vydáním omezeného počtu emisních povolenek a jejich následným obchodováním na trhu. EU ETS je první přeshraniční a největší systém obchodování s emisemi na světě. Byl přijat Evropským parlamentem a Evropskou radou v roce 2003 a vstoupil v platnost 1. ledna 2005. Evropský systém obchodování s emisemi je také předstupněm možného celosvětového systému.[1] V současné době zahrnuje a omezuje emise oxidu uhličitého z přibližně 11 000 zařízení ve 30 evropských zemích (27 států EU a Lichtenštejnsko, Island a Norsko a Švýcarsko) při výrobě elektřiny a v některých průmyslových odvětvích, např. v cementárnách.[2]
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/69/EUA_prices_in_the_EU-ETS_until_2021-10.png/640px-EUA_prices_in_the_EU-ETS_until_2021-10.png)
Systém je založen na tom, že provozovatel zařízení, na které se vztahuje, musí předložit platnou povolenku na každou tunu vypouštěného CO2 a že je k dispozici pouze omezené množství („strop“) nových povolenek ročně. Část povolenek je provozovatelům elektráren přidělena bezplatně, zbývající množství je draženo. S povolenkami lze obchodovat, tj. provozovatelé mohou prodat přebytečné povolenky nebo si musí koupit další, které potřebují. Emise tak dostávají cenu a provozovatelé zařízení jsou motivováni ke snižování emisí.
V roce 2013 činil limit 2 084 milionů certifikátů. Toto množství se do roku 2020 snižovalo o 1,74 % ročně[3][4] a od roku 2021 o 2,2 % ročně.[3] Systém v současnosti pokrývá přibližně 45 % emisí klimatických plynů vyprodukovaných v EU.[5] Bezplatné přidělování povolenek je založeno na principech upravených v celé EU. Stále větší podíl povolenek je prodáván formou aukce (v roce 2013 to bylo 40 %). Prostřednictvím mechanismu čistého rozvoje mohly společnosti získávat povolenky do roku 2020 investicemi do opatření na snížení emisí mimo území EU. Od roku 2021 již tato možnost neexistuje; klimatických cílů EU musí být dosaženo v rámci EU.[6]
Obchodování s emisemi probíhá ve víceletých obchodních obdobích (nazývaných také alokační období), aby se vyrovnaly výkyvy způsobené například extrémními povětrnostními podmínkami (například mírné zimy znamenají nižší emise) a aby se vytvořila dlouhodobá investiční jistota. Do roku 2020 byly dokončeny pilotní fáze I (2005–2007), fáze II (2008–2012) a fáze III (2012–2020). Od třetí fáze (2013–2020) přiděluje emisní povolenky Evropská komise centrálně, nikoliv jednotlivé státy. Za tuto oblast je zodpovědný komisař pro ochranu klimatu.
Environmentální účinnost obchodování s emisemi v EU je sporná. Zejména nadměrná nabídka certifikátů v kombinaci s cenou certifikátu ve třetí fázi, která byla částečně nižší než pět eur za tunu CO2, vyvolala pochybnosti o tom, zda je obchodování s emisemi schopno stimulovat nezbytné dlouhodobé investice do technologií šetrných ke klimatu. Poté, co se cena od roku 2012 do konce roku 2017 pohybovala pod 10 EUR, v roce 2018 vzrostla a na začátku a na konci roku 2019 se pohybovala mezi 19 a 25 EUR a v červenci dosáhla rekordní výše přes 28 EUR za tunu CO2.[7] Od té doby, se ztrátami během první vlny pandemie covidu, cena prudce vzrostla. Čtvrtá fáze (2021-2030) obchodování s emisemi EU začala s počátkem roku 2021 a ceny se tím prudce zvýšily.[8] Na začátku září 2021 dosáhla nového maxima 62 eur za tunu CO2.[9] Pro rok 2022 byl odhadován velký vliv povolenek na průmysl.[10] Kromě toho, že začala platit rezerva tržní stability, to mohlo být způsobeno zejména tím, že evropské obchodování s emisemi se stále více stává investicí pro banky, hedgeové fondy a spekulanty.[11]
Roku 2023 byl parlamentem odhlasován systém ETS II.[12] Od roku 2027 by se emisně zpoplatnilo vytápění budov a paliva v dopravě. Bylo by také zavedeno uhlíkové clo.