Elektronický obvod
From Wikipedia, the free encyclopedia
Elektronický obvod se skládá z jednotlivých elektronických součástek, jako jsou rezistory, tranzistory, kondenzátory, cívky (indukčnosti) a diody propojené vodiči nebo jinými spoji, kterými může téct elektrický proud. Propojení součástek a vodičů umožňuje provádět nejrůznější jednoduché i složité operace: zesilování signálů, provádění výpočtů, přenášení dat, apod.[1] Elektronické obvody mohou být vytvářeny propojováním diskrétních součástek, v současnosti je ale obvyklejší vytvářet propojení fotolitografickými technikami na laminovaných deskách plošných spojů, do kterých jsou připájeny součástky podle zapojení, aby se vytvořil požadovaný obvod. V integrovaném obvodu (IC), se součástky a propojení vytvářejí na jednom substrátu, typicky polovodiči jako je křemík nebo (méně často) galiumarsenid.[2]
Pro testování nových návrhů se používají nepájivá kontaktní pole a univerzální desky s plošnými spoji, které návrhářům umožňují rychle provádět změny obvodu při vývoji.
Elektronické obvody dělíme na analogové, digitální a smíšené obvody (kombinující analogové a digitální obvody).