Důl Roudný
důl v okrese Benešov From Wikipedia, the free encyclopedia
Důl Roudný (běžně též označovaný jako zlatodůl Roudný) byl v první polovině 20. století jedním z největších a nejmodernějších zlatých dolů ve střední Evropě.[1] Jeho pozůstatky se nacházejí na území obce Zvěstov v okrese Benešov ve Středočeském kraji, v prostoru mezi menšími sídly Roudný, Bořkovice a Ramena.
| Důl Roudný | |
|---|---|
.jpg) Dobová fotografie ukazuje, jak vypadalo toto místo v roce 1905 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | historické hornické dílo |
| Těžba | zlato |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| kraj | Středočeský kraj |
| okres | Benešov |
| Obec | Roudný (Zvěstov) |
| Souřadnice | 49°37′3,49″ s. š., 14°48′33,74″ v. d. |
  Důl Roudný | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oblast, ve které probíhala těžba zlata již od středověku a kde se na přelomu 19. a 20. století nacházel hlubinný důl s přilehlými zpracovatelskými provozy, leží ve střední části tzv. blanické brázdy, což je systém prvohorních geologických zlomů, na jehož území se vyskytují jak permokarbonské sedimenty, tak i polymetalické zrudnění. Z geomorfologického hlediska toto území přináleží do Mladovožické pahorkatiny, která je podcelkem Vlašimské pahorkatiny. Nejvyšší vrchol Mladovožické pahorkatiny Velký Blaník (638 m n. m.) je od Roudného vzdálen zhruba 5,5 km vzdušnou čarou směrem na severovýchod.[2] Bývalý těžební prostor leží v již zalesněném území mezi kótami 508 m n. m. (Vinice) a 503 m n. m., přičemž na jihu je tato oblast vymezena Bořkovickým potokem a na severu hranicí CHKO Blaník.[3]
Ložisko zlata v krystaliniku moldanubika je svým vznikem vázané na masiv blanické ortoruly.[4] Mezi zdejšími horninami převládají sillimanit-biotitické pararuly, které obsahují zejména křemen, živce, slídy (biotit a v menší míře muskovit) a dále pak sillimanit, apatit, pyrit a granáty. Pararulou prostupují kvarcity a žilné vyvřeliny aplitů a pegmatitů. Kromě toho se zde vyskytují pyroxenity, amfibolity a skarn.[1]
Síť rudních žil zlata vznikla hydrotermální mineralizací v místě křížení poruch blanické brázdy. V oblasti ložiska Roudný, které patří mezi mineralogicky chudší ložiska, se zlato vyskytuje jako elektrum, tj. světle žluté zlato o nízké ryzosti. Zlato je převážně mikroskopicky rozptýlené v šedém až šedomodrém křemenu, který tvoří většinu výplně žil, a dále v kyzech - zejména v arzenopyritu a pyritu. Viditelné zlato mělo nejčastěji podobu zrníček, většinou do velikosti 1 mm, vtroušenin a plíšků. Větší plíšky zlata o rozměrech do 5 mm se nacházely jen ojediněle. Vzácně se zde našlo zlato v podobě osmibokých krystalků.[1]
Těžba ve středověku
První písemné zmínky o těžbě zlata v oblasti Roudného pocházejí z roku 1337, kdy král Jan Lucemburský dal doly v Karrenbergu (Kamberku) spolu s některými dalšími zlatými doly na Sedlčansku do zástavy Petrovi z Rožmberka.[5] V okolí řeky Blanice však podle historických zjištění bylo těženo zlato již v době keltského osídlení tohoto kraje.[6] V terénu na svazích kopce nad vsí Roudný jsou dodnes patrné výrazné známky někdejší povrchové těžby. Později byly hloubeny první šachty. Jedna z nich byla objevena v hloubce 60 metrů v pozdější štole Václav. Středověkou těžbu, v jejímž průběhu by podle odhadů mohla být celkem vytěžena až 1 tuna zlata, pravděpodobně ukončilo období husitských válek.
Novověk
Další pokračování těžby zlata je doloženo až z druhé poloviny 18. století, kdy nedaleká Libouň spolu s celým vlašimským panstvím patřila knížecímu rodu Auerspergů. Kromě štoly Václav zde existovaly štoly Pavlína, Josef, Michal a František. Mezi lety 1769 - 1804 bylo v Roudném vytěženo celkem 21 kg zlata.[1] Poté téměř po celé 19. století byly doly opuštěny.
.jpg)
V roce 1882 navštívil Roudný profesor František Pošepný, který pak tuto lokalitu doporučil důlnímu podnikateli Mořici Beckerovi. Firma Stantien a Becker zahájila v Roudném práce na výstavbě zlatodolu 1. 5. 1893. Jako první vznikla štola Mořic, později zde byla činnost ukončena a soustředila se na novou štolu Jindřiška (Henrieta), propojenou se štolou Václav. Samotná těžba zlata zde probíhala od roku 1896, zlato bylo získáváno z rudy amalgamací a surovina byla odesílána k dalšímu zpracování do německého Freibergu.
Po smrti Mořice Beckera v roce 1901 byl důl dán do dražby a v roce 1903 jej získala anglická společnost Sugdan a Fischer. Následovala rozsáhlá modernizace dolu a 10. 9. 1904 byla obnovena těžba. Zatímco v roce 1901 v dole pracovalo asi 70 osob[5], po modernizaci bylo v Roudném zaměstnáno již na 400 horníků a dělníků.[1] Štola Václav, spojená s Jindřiškou, která sloužila jako větrací šachta, byla dále spojena s jámou Albert (pozdější Aleška). V roce 1912 se již těžilo v hloubce 300 metrů, do roku 1930 dosáhla štola Václav hloubky 450 metrů. Zpočátku představoval výnos 6 kg zlata za měsíc, později dosáhl až 30 kg. Celkem bylo podle záznamů v letech 1904 -1930 vytěženo 660 000 tun rudy, z níž bylo získáno 5,77 tun zlata.
Konec těžby a snahy o její obnovení
V roce 1929 získal důl nový vlastník, belgicko-francouzská společnost, která však neměla zájem investovat prostředky a důl dále modernizovat. V důsledku toho byla 11. října 1930 těžba zlata v Dole Roudný ukončena a přes určité snahy již nebyla obnovena. Po skončení 2. světové války bylo v červnu 1946 rozhodnuto o obnovení kutacích prací na Roudném. Úkol byl svěřen podniku Příbramské rudné doly. Následovalo odčerpání vody ze zatopeného dolu a vysoušení šachet, jáma Aleška byla proražena na povrch jako náhrada za poškozenou štolu Václav. Probíhalo budování infrastruktury a zázemí pro zaměstnance, byly odebírány vzorky rudy, a to i z nejhlubšího patra, které bylo založeno v hloubce 510 metrů. Bylo zjištěno značné množství zbytkové zlatonosné rudy, avšak z ekonomických důvodů byly přípravné práce ukončeny v roce 1956 a těžba nebyla obnovena. Přesto určité průzkumné práce zde probíhaly i v následujících desetiletích. Velký zájem o Důl Roudný začaly projevovat zahraniční těžařské společnosti po roce 1990 v souvislosti se změnou politické situace po rozpadu tzv. sovětského bloku. Tyto snahy o zahájení geologického průzkumu a následné těžby zlata byly však vždy vládou ČR odmítnuty, přičemž toto odmítnutí podpořila i veřejnost v regionu.[1]
Důl Roudný leží na území geoparku Kraj blanických rytířů, kterému byl v roce 2014 udělen titul národní geopark.[7] V rámci aktivit geoparku byla v bývalém těžebním prostoru vybudována 4,5 km dlouhá naučná stezka Zlatodůl Roudný, která má 15 zastavení a detailně dokumentuje historii těžby zlata v této oblasti. Součástí jednotlivých zastavení jsou také informace o CHKO Blaník a interaktivní program pro dětské návštěvníky. Kromě informačních tabulí je v terénu umístěno dalších deset panelů s historickými fotografiemi konkrétních míst, kde dříve probíhala těžba.[8] V oblasti Dolu Roudný se nacházejí dvě přírodní památky - PP Roudný a PP Štola Mořic. Zatímco štola Mořic není veřejnosti přístupná z důvodu ochrany netopýrů, kolem prostoru bývalé výsypky dolu, chráněné jako přírodní památka Roudný, vede trasa naučné stezky.
Úvodní zastavení naučné stezky Zlatodůl Roudný
Dosud dochovaná budova v areálu dolu
Objekty v místě někdejší jámy Aleška v Roudném
V lese nad vesnicí jsou patrné stopy po těžbě
Bývalý hornický hotel slouží jako centrum sociálních služeb
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
