Duchovní tělo
From Wikipedia, the free encyclopedia
V křesťanství zavedl apoštol Pavel v Novém zákoně pojem duchovního těla (koiné řečtina: soma pneumatikos) 1Kor 15, 44 (Kral, ČEP) a vzkříšené tělo popsal jako „duchovní“ (pneumatikos) na rozdíl od těla přirozeného (psychikos):
- Tento článek je o tomto pojmu v křesťanství obecně. O pojmu v mormonismu viz Tělo ducha.
Křesťanské učení tradičně vykládá Pavlovo srovnání vzkříšeného těla s tělem smrtelným a říká, že půjde o jiný druh těla: „duchovní tělo“, což znamená nesmrtelné nebo neporušitelné tělo – 1Kor 15, 53–54 (Kral, ČEP).[1] V katolické církvi se vzkříšené tělo tradičně nazývá „oslavené tělo“ a má čtyři vlastnosti: neporušitelnost (incorruptibilitas), jemnost či jemnohmotnost (subtilitas), nepostižitelnost (impassibilitas) a pohyblivost (agilitas). Těla zatracených jsou také vzkříšena neporušená, ale nikoliv oslavená nebo zbavená utrpení.