Koiné
From Wikipedia, the free encyclopedia
Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století. Jako jazyk použitý pro sepsání Nového zákona je označována za biblickou nebo novozákonní řečtinu.