Dostřel

Dostřel je fyzikální veličina charakterizující (horizontální) vzdálenost, na kterou je určitá zbraň schopna dopravit daný projektil. Udává se v délkových jednotkách, nejčastěji v metrech (základní jednotka SI) a jeho násobcích, případně v anglosaských délkových jednotkách (yardy, míle).

Trajektorie projektilu - střela vystřelená z bodu y₀ má dostřel d.

Výpočet

Níže je vzorec pro výpočet dostřelu pro případ, kdy místo výstřelu i místo dopadu leží v jedné horizontální rovině (ve fyzikální teorii také označován jako šikmý vrh), při zanedbání odporu vzduchu :

${\displaystyle d={\frac {v^{2}}{g}}\sin 2\theta }$,

kde ${\displaystyle d}$ označuje dostřel, ${\displaystyle v}$ počáteční, neboli úsťovou rychlost střely, tj. rychlost střely poté, co na ni přestaly působit „pohonné“ síly uvolněné výstřelem (u palných zbraní se měří u ústí, proto rychlost úsťová), ${\displaystyle \theta }$ úhel mezi směrem výstřelu a podložkou (horizontální rovinou) a ${\displaystyle g}$ tíhové zrychlení (v našich zeměpisných šířkách přibližně 9,81 m.s⁻²).

Pro výstřel z nějaké výšky nad zemí (viz obrázek) platí:

${\displaystyle d={\frac {v\cos {\theta }}{g}}\left(v\sin {\theta }+{\sqrt {(v\sin {\theta })^{2}+2gy_{0}}}\right)}$

kde y₀ je výška nad zemí, ze které se vystřelilo.

Reálnost

Tyto vzorce jsou pouze ilustrativní, protože v reálných podmínkách působí na projektil výrazné odporové síly. Tyto síly redukují tabulkový dostřel o 40–60 %^[zdroj?] v závislosti zejména na rychlosti střely (větší rychlost znamená větší odpor) a aerodynamice projektilu.

Druhy dostřelů

Ve střelecké praxi se definuje více druhů dostřelů. Toto rozlišení je předmětem testových otázek při zkoušce odborné způsobilosti pro získání zbrojního průkazu.

• Maximální dostřel je největší dosažitelná vzdálenost dopadu střely při střelbě z určité zbraně s určitým druhem náboje. ^[1]
• Účinný dostřel je definován jako největší vzdálenost od zbraně, na níž lze efektivně vyřadit střelbou zvolený cíl. ^[1]

Je tedy logické, že účinný dostřel je vždy menší než dostřel maximální.

V lovecké praxi se dále rozlišuje účinný dostřel podle dalších kritérií, kterými jsou rozptyl střelby a ranivý účinek. Rozptylový účinný dostřel je dán jednak technickými omezeními, ale i osobními dovednostmi střelce. Podle toho se rozlišuje: ^[2]

• rozptylový účinný dostřel
• ranivý účinný dostřel

Tyto pohledy potom vymezují dálku střelby pro mysliveckou praxi.

Příklad hodnot účinných dostřelů v lovecké praxi

Pro lov vysoké zvěře kulovnicí a s vynecháním osobního vlivu konkrétního střelce jsou určeny tyto směrné hodnoty dostřelů: (předpokládá se jakostní zbraň a střelivo a dobrý střelec) ^[2]

• srnčí zvěř z volné ruky 60 m
• srnčí zvěř s oporou 125 m
• jelení zvěř z volné ruky 100 m
• jelení zvěř s oporou 200 m

Odkazy

Reference

1. Soubor testových otázek ke zkoušce odborné způsobilosti pro žadatele o získání zbrojního průkazu. (po novele 8/2016)
2. FAKTOR, Zdeněk; LANKAŠ, Karel. Rukověť loveckého střelectví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. 280 s. 07-010-82.

Související články

• Vnější balistika