Fiume pod nadvládou Uherska (1779–1918) From Wikipedia, the free encyclopedia
Corpus separatum, latinský termín pro „oddělené tělo“, odkazuje na status města Fiume (moderní Rijeka, Chorvatsko), které získalo zvláštní právní a politické postavení odlišné od svého okolí pod vládou Uherského království. Formální název Město Fiume a jeho okrsek (maďarsky Fiume város és kerülete[3]) byl zaveden královnou Marií Terezií v roce 1779 a určoval poloautonomní postavení Fiume v rámci habsburské monarchie, a to až do rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918.
Město Fiume a jeho okrsek Fiume város és kerülete (maďarsky) Stadt Fiume mit Gebiet (německy) Città di Fiume e dintorni (italsky) Grad Rijeka i okolica (chorvatsky)
| |||||||
Motto Indeficienter | |||||||
Geografie
| |||||||
Fiume (Rijeka) | |||||||
21 km² (1910)[1] | |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
49 608 (1910)[1] | |||||||
Státní útvar | |||||||
Uhersko
| |||||||
Vznik |
|||||||
Zánik |
|||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Marie Terezie se svým panovnickým rozhodnutím z 2. října 1776 vzdala državy Fiume, které dlouhou dobu spravovala spolu s přilehlými dědičnými vnitřními rakouskými lény Habsburků v rámci Svaté říše římské, a předala je Uherskému království, jehož byla rovněž královnou, s cílem podpořit obchod. Protože Uhry byly vzdáleny asi 500 kilometrů, bylo město zpočátku připojeno k habsburskému Chorvatskému království, jehož území začínalo východně od městských hradeb. Chorvatsko vládlo v personální unii s Uhrami od roku 1102 a tvořilo s nimi Země Koruny svatoštěpánské.
O dva a půl roku později Marie Terezie jako uherská královna královským reskriptem z 23. dubna 1779 podřídila město přímo uherské koruně jako corpus separatum (tedy nikoli jako součást Chorvatska, které bylo v personální unii s Uhrami). Protože Fiume mělo pro Uhry plnit podobnou funkci jako císařské svobodné město Terst pro habsburské země, chtěli uherští stavové (pravděpodobně i královna) poskytnout městu podobnou míru institucionální autonomie, jakou již měl Terst. Podle reskriptu Marie Terezie bylo Fiume vytvořeno corpus separatum – tedy politický útvar s větší autonomií než svobodné říšské město nebo uherské hrabství a s územím srovnatelným s ostatními partes adnexae tvořícími Svatoštěpánskou korunu. Postavení města tak bylo srovnatelné s postavením regna: jak byl Terst považován za korunní zemi rakouských dědičných zemí (Erblande), tak bylo Fiume považováno za pars adnexa ke koruně.
Po královském reskriptu z 23. dubna 1779 se připravila půda pro všechny politické střety, které se ve Fiume odehrávaly více než půldruhého století. V jistém smyslu lze říci, že celé následující dějiny, byly dlouhou poznámkou pod čarou o tom, jak interpretovat oba akty z let 1776 a 1779. Tento akt představoval precedens pro uherskou ústavní praxi, neboť to bylo poprvé, kdy byla část Svaté říše římské (a dědičné léno Habsburků) přidělena uhersko-chorvatskému království. Protože chorvatské a uherské stavy měly ve vztahu k Fiume velmi rozdílné zájmy, vytvořily velmi odlišné interpretace reskriptu. Chorvaté odmítali přijmout uherský výklad dokumentu – odmítali, aby mohlo být město vyňato z okolního území, které již bylo začleněno do komitátu.
Během napoleonských válek bylo město krátce součástí ilyrských provincií, čímž jeho status corpus separatum skončil. V roce 1822 bylo Fiume navráceno uherské koruně; po revoluci v roce 1848 a po přijetí rakouské březnové ústavy bylo město začleněno do autonomního Chorvatského království jako sídlo komitátu bez zvláštní autonomie.
V roce 1868, po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867, kterým vzniklo Rakousko-Uhersko, bylo Chorvatsku umožněno vyjednávat s Uhrami o vlastním vyrovnání. Konečné chorvatsko-uherské vyrovnání ponechalo otázku vlastnictví državy Fiume nevyřešenou, a to až do budoucích jednání podle článku 66 podle chorvatské verze, zatímco v uherské verzi bylo Fiume prohlášeno za Corpus separatum přímo spojené se zeměmi Svatoštěpánské koruny, tudíž nespadalo do oblasti chorvatské autonomie v rámci království, ale do oblasti společného uherského parlamentu a vlády. Každý ze sněmů pochopitelně podepsal příslušnou smlouvu, ale když obě verze putovaly k císaři Františku Josefu I. k podpisu, byl přes chorvatskou verzi přelepen list papíru (kriptika) obsahující chorvatský překlad uherského nároku na Fiume.[4] Vyrovnání bylo definováno jako provizorium. Pro definitivní vyrovnání byla nutná dohoda Uherska, Chorvatska a Fiume, které nebylo až do rozpadu Rakouska-Uherska v říjnu 1918 nikdy dosaženo.
Správa Corpus separatum byla upravena statutem, který 17. dubna 1872 vydal uherský ministr vnitra. V čele Fiume a jeho okrsku (maďarsky Fiume város és kerülete) stál guvernér jmenovaný přímo králem na návrh uherského ministerského předsedy. Guvernér měl nárok na členství v magnátské komoře. Městská samospráva byla svěřena 56členné Rappresentanza, jejíž mandát trval 6 let. Občané měli právo volit svého zástupce do sněmovny reprezentantů. Od roku 1896 uherská vláda setrvale omezovala rozsah obecní samosprávy, která prakticky skončila v roce 1913.
Fiume a okrsek spravovaný jako corpus separatum měly celkovou rozlohu 21 km² a skládaly se z města a tří vesnic:
Území bylo po skončení první světové války zapojeno do série událostí, které po různých vojenských okupacích (nejdéle trvala okupace vedená Gabrielem D'Annunziem, nazývaná také Italské regentství Carnaro) vedly k vytvoření efemérního nástupnického útvaru Svobodného státu Fiume.
Svobodný stát existoval oficiálně 4 roky, než byl v roce 1924 vojensky obsazen a nakonec připojen k Italskému království jako součást provincie Fiume, což znamenalo konec historické autonomie.
V roce 1900 mě corpus separatum 38 955 obyvatel a do roku 1910 počet obyvatel vzrostl na 49 608. Podle sčítání lidu provedeném Italskou národní radou Fiume (italsky Consiglio Nazionale Italiano di Fiume) v prosinci 1918 poté, co Italská armáda převzala kontrolu nad městem, klesl počet obyvatel v důsledku první světové války na 45 885. Město mělo následující složení národností identifikované podle asociace s jazykovými komunitami:[5][6][7]
Jazyk | 1900 | 1910 | 1918 |
---|---|---|---|
italština* | N/A | 23 283 (46,94 %) | 28 911 (62,5 %) |
chorvatština** | 7 497 (19,3 %) | 15 731 (31,71 %) | 9 092 (19,6 %) |
slovinština* | N/A | 3 973 (7,94 %) | 1 674 (3,6 %) |
maďarština | 2 842 (7,3 %) | 3 619 (7,29 %) | 4 431 (9,6 %) |
němčina | 1 945 (5,0 %) | 2 476 (4,99 %) | 1 616 (3,5 %) |
angličtina* | N/A | 202 (0,41 %) | N/A |
čeština-moravština | N/A | 185 (0,37 %) | N/A |
srbština | 55 (0,1 %) | 70 (0,14 %) | N/A |
francouzština* | N/A | 40 (0,08 %) | N/A |
polština* | N/A | 36 (0,07 %) | N/A |
rumunština | 23 (0,0 %) | 29 (0,06 %) | N/A |
slovenština | 29 (0,0 %) | N/A | N/A |
Ostatní | 26 564 (68,2 %) | N/A | N/A |
*Sčítání lidu z roku 1900 neidentifikuje jazykové skupiny. **Při sčítání lidu v roce 1910 byla skupina identifikována jako chorvatsko-ilyrská. |
Podle sčítání lidu z roku 1900 se okrsek skládal z následujících náboženských obcí:[8]
Náboženství ve Fiume (1900) | ||||
---|---|---|---|---|
katolické | 36 104 (92,7 %) | |||
judaismus | 1 172 (3,0 %) | |||
řecké pravoslaví | 703 (1,8 %) | |||
kalvinismus | 423 (1,1 %) | |||
luteránství | 261 (0,7 %) | |||
řeckokatolické | 73 (0,2 %) | |||
unitářství | 11 (0,0 %) | |||
Ostatní/nezjištěno | 208 (0,5 %) |
Podle sčítání lidu z roku 1910 se okrsek skládal z následujících náboženských obcí:[8]
Náboženství ve Fiume (1910) | ||||
---|---|---|---|---|
katolické | 45 130 (90,61 %) | |||
judaismus | 1 696 (3,41 %) | |||
kalvinismus | 1 123 (2,25 %) | |||
řecké pravoslaví | 995 (2,0 %) | |||
řeckokatolické | 467 (0,94 %) | |||
luteránství | 311 (0,62 %) | |||
unitářství | 16 (0,03 %) | |||
Ostatní/nezjištěno | 68 (0,14 %) |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.