Chlorid zinečnatý

Chlorid zinečnatý je anorganická sloučenina chloru a zinku (chemický vzorec ZnCl₂). Existuje v devíti známých krystalových formách. Jedná se o bezbarvou nebo bílou látku dobře rozpustnou ve vodě. ZnCl₂ je hygroskopický a navlhavý, proto musí být chráněn před vlhkostí, včetně vodních par ve vzduchu. Používá se v široké škále aplikací při zpracování textilu, jako tavidlo a v chemické syntéze.

Chlorid zinečnatý
Krystalová struktura chloridu zinečnatého
Obecné
Systematický název	chlorid zinečnatý
Latinský název	Zinci chloridum
Anglický název	Zinc chloride
Německý název	Zinkchlorid
Sumární vzorec	ZnCl2
Vzhled	bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7646-85-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-592-0
Indexové číslo	030-003-00-2
PubChem	3007855
UN kód	2331
Číslo RTECS	ZH1400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	136,315 g/mol
Teplota tání	293 °C
Teplota varu	732 °C
Hustota	2,907 g/cm3 (20 °C) 2,905 g/cm3 (25 °C)
Index lomu	nDř= 1,687 nDm= 1,713
Rozpustnost ve vodě	342 g/100 g (0 °C) 396 g/100 g (20 °C) 408 g/100 g (25 °C) 437,15 g/100 g (30 °C) 453 g/100 g (40 °C) 468,02 g/100 g (50 °C) 488,78 g/100 g (60 °C) 542 g/100 g (80 °C) 613,54 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol ethanol 100 g/100 g (12,5 °C) aceton 43,5 g/100 g (18 °C) roztok čpavku kapalný amoniak (ne)
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	pyridin 2,6 g/100 g (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	−5,63${\displaystyle \cdot }$10−6 cm3g−1
Povrchové napětí	53,8 mN/m (320 °C) 53,6 mN/m (400 °C) 52,2 mN/m (700 °C)
Struktura
Krystalová struktura	klencová
Hrana krystalové mřížky	a= 527 pm α= 91°30´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−415,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	75,2 J/g
Entalpie varu ΔHv	875 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−514 J/g
Standardní molární entropie S°	111,5 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−369,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,523 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 GHS07 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H302 H314 H410
R-věty	R22 R34 R50/53
S-věty	(S1/2) S26 S36/37/39 S45 S60 S61
NFPA 704	0 3 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Není znám žádný minerál s tímto chemickým složením, existuje však velmi vzácný nerost simonkolleit se vzorcem Zn₅(OH)₈Cl₂·H₂O.

Bezpečnost

Chlorid zinečnatý dráždí kůži a dýchací ústrojí.^[2] Bezpečnostní opatření, která se vztahují k bezvodému ZnCl₂, platí i pro jiné bezvodé halogenidy kovů, tj. jejich hydrolýza může být exotermická a je třeba se vyhýbat kontaktu s těmito látkami. Koncentrované roztoky jsou kyselé a žíravé, jakožto Lewisova kyselina poškozují celulózu a hedvábí.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinc chloride na anglické Wikipedii.

1. Zinc chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
2. Archivovaná kopie. www.jtbaker.com [online]. [cit. 2009-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05.

Literatura

• N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
• Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
• The Merck Index, 7th edition, Merck & Co, Rahway, New Jersey, USA, 1960.
• D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
• J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.
• G. J. McGarvey, in Handbook of Reagents for Organic Synthesis, Volume 1: Reagents, Auxiliaries and Catalysts for C-C Bond Formation, (R. M. Coates, S. E. Denmark, eds.), pp. 220–3, Wiley, New York, 1999.
• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid zinečnatý na Wikimedia Commons
• Grades and Applications of Zinc Chloride
• PubChem ZnCl₂ summary.
• External MSDS Data Sheet Archivováno 1. 7. 2007 na Wayback Machine..

Portály: Chemie