From Wikipedia, the free encyclopedia
Carlo Crivelli, podepisující se jako Carolus Crivellius Venetus (1430/35 Benátky – 1495/1500 Ascoli Piceno, Marche) byl italský raně renesanční malíř, jehož oltářní obrazy však vykazovaly ještě řadu charakteristik pozdně gotické malby. Po opuštění Benátek (1458) jeho malířský projev ustrnul a bez podstatnějších změn si jeho malba zachovala rysy žáka muránské malířské školy. Jeho umělecký projev měl blízko k Donatellově plastice první poloviny 15. století, takže jím malované postavy již neodpovídaly vkusu doby.[2]
| Carlo Crivelli | |
|---|---|
 Trůnící Madona se světci (polyptych z kostela San Domenico v Ascoli, dnes Národní galerie v Londýně) | |
| Narození | mezi 1430 a 1435 Benátky |
| Úmrtí | mezi 1495 a 1500 Ascoli Piceno |
| Národnost | Ital |
| Vzdělání | pravděpodobně vyučen v dílně Antonia a Bartolomea Vivarini; později v padovské dílně Francesca Squarcioneho |
| Povolání | malíř oltářních polyptychů a deskových obrazů |
| Příbuzní | Vittore Crivelli[1] (sourozenec) |
| Hnutí | raná renesance |
| Významná díla | Trůnící Madona se světci (polyptych z Massa Fermana, 1468), Trůnící Madona se světci (polyptych z kostela San Domenico v Ascoli, 1476), Zvěstování se sv. Emidiem (1486), Korunování Panny Marie (1493) |
| Ovlivněný | muránskou malířskou školou a linearismem Franceca Squarcioneho |
| Vliv na | malbu v oblasti Benátska, Marche a Dalmácie |
| Ocenění | rytířský titul „ mile“ (1490) malíři udělil Ferdinand II. Aragonský (1452-1516) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carlo Crivelli se narodil do benátské rodiny malíře Jacoba Crivelliho, což dokládá dokument z roku 1444 nalezený ve farnosti San Moise (Benátky). Jeho mladším bratrem byl Vittore Crivelli (1440–1501), se kterým Carlo příležitostně spolupracoval v Marche. Existence Donata Crivelliho a Ridolfa dal Ricci jako dalších Carlových bratrů nebyla potvrzena. První malířskou zkušenost získal ještě jako chlapec v otcově dílně a snad i v benátské dílně Jacobello del Fiore (1370–1439). Potřebným technikám deskové malby se pravděpodobně vyučil až v muránské dílně Vivariniů, kde se přímo nebo nepřímo seznámil i s pracemi Francesca Squarcioneho.[3] Zlomovým datem v jeho životě se stal rok 1457, kdy byl za únos a cizoložství s Tarsií Cortesovou, ženou námořníka, odsouzen na šest měsíců do benátského vězení. Po propuštění opustil Benátky (1458), kam se již nikdy nevrátil. Přes Padovu odešel do Dalmácie, kde nějaký čas působil v Zadaru (dnes Chorvatsko). Jeho pobyt je zde doložen v letech 1463 a 1465. Po návratu do Itálie žil v regionu Marche (od roku 1468) a to v městech Camerino a Ascoli Piceno (od roku 1473 natrvalo). V Ascoli Piceno se také oženil s Jolandou (?), s níž měl dceru a syna. Pravděpodobně v tomto městě také mezi roky 1495 a 1500 zemřel. Jeho žena pak vedla dlouhý spor o dědictví s Carlovým mladším bratrem Vittorem.
Carlo Crivelli maloval výhradně temperou na dřevěnou desku, přestože se již v té době v Benátkách prosazovala olejomalba na plátně. V jeho dochované tvorbě nejsou doloženy žádné obrazy se světskou tematikou. Maloval převážně oltářní polyptychy, v té době již nemoderní, z nichž mnohé byly později rozděleny na jednotlivé desky a následně rozptýleny po obrazových galeriích v Evropě i v mimo ni. První signovanou a datovanou Crivelliho prací je polyptych pro kostel San Silvestro v Massa Fermana (1468).
Jedním z jeho později rozptýlených polyptychů byl i oltář s centrální deskou zobrazující Madonu s dítětem (tzv. Madona se svíčkou, dnes Pinacoteca di Brera, Milán)[4] a se sv. Petrem a Pavlem a se sv. Ansovinem a sv. Jeronýmem (dnes Gallerie dell´Accademia, Benátky).[5]. Obraz Madona se svíčkou byl původně středovou deskou tryptychu, který doprovázely další dvě řady deskových obrazů dnes rozptýlených po muzeích v Evropě a ve Spojené státech. Příčinou rozptýlení jednotlivých desek polyptychu, který objednal Bartolomeo di Angelo Consuli (kaplan katedrály v Camerinu), bylo těžké poškození města zemětřesením, včetně tamního dómu.[6]
Krátce před malířovou smrtí vznikl obraz nazvaný Korunovace Panny Marie (1493, Pinacoteca di Brera, Milán), který představoval završení Crivelliho malířské tvorby. Na tomto deskovém obraze o rozměrech 225×255 cm Crivelli zobrazil vše typické pro jeho tvorbu, která v sobě zahrnovala byzantské i gotické prvky. Z byzantského umění to byl ornament s výjimečnou abstrakcí a z gotického umění malířova záliba v luxusních textiliích. Přitom barevnost obrazu zůstala vyvážená, nevzbuzující dojem nepřiměřené pestrosti.[7] Nepřekvapí proto, že v duchu Crivelliho malby pokračoval pouze jeho mladší bratr Vittore a Pietro Alemanno (1430–1498), který byl jeho žákem a poději i pomocníkem.
Carlo Crivelli byl také autorem řady drobných, bohatě zdobených obrazů s půvabnou Pannou Marií a Ježíškem. Crivelliho Madony se vyznačovaly zasněným výrazem tváře a štíhlýma rukama s dlouhými prsty, což upomínalo na náboženskou horlivost typickou pro pozdní gotiku. Téměř nikdy na těchto obrazech nechyběla dekorativní vyobrazení různých druhů ovoce (třešně, hrušky, granátová jablka) a zeleniny (dýně, okurky), stejně jako četné květiny, jež v sobě skrývaly křesťanskou symboliku. Tato symbolika umožňovala divákovi připomenout to, co v polyptychu Crivelli maloval na oltářní křídla, predelu či horní nástavby – příběhy ze života a utrpení Ježíše Krista. A tak vyobrazené třešně připomínaly nebeskou slast, zatímco rudý karafiát upomínal na vřelou Kristovu lásku k Panně Marii, stejně jako na pozdější Kristovo utrpení.[8]
Ačkoliv se Carlo Crivelli vyučil v muránské malířské dílně Vivariniů, jeho styl měl blíže k umbrijskému malířství, jmenovitě k Pietro Peruginovi (1450–1523), a to pro realismus a zálibu v detailu. Pro původní poučení v Benátkách svědčí jen mimořádná barevnost jeho děl, takže byl považován za vynikajícího koloristu. Jeho styl byl kombinací pozdně gotické malby s nastupující ranou renesancí. Pro provinční charakter jeho maleb malíř po své smrti upadl do zapomnění. Byl znovu objeven v 19. století díky preraffaelistům, jmenovitě E. C. Burne-Jonesovi (1833–1898) a F. W. S. Burtonovi (1816–1900). Od nich vedla již přímá cesta k pozdější secesi.[9]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
